12.8.2010

Začalo simulátorové období. Už mi zase běhají po haváriích všechny počítače, po mnoha neúspěšných aukcích aukro nakonec vydalo příslušné náhradní díly :-) Padlo spousty rozhodnutí ohledně simulátorů. Albapštros bude coby nyní již stacionární simulátorek znovu a od počátku vybudován na prastarých ISA kartách coby postupová IFR hračka. Přejde se na obou simulátorech na verzi FSX a Abrakadabra bude prozatím obsluhována výlučně z tlačítek okolo monitorů. Nelétám, protože jsou oba simy totálně rozbordelené ovšem na druhou stranu nyní vznikla dlouhodobá koncepce jejich vývoje. Do toho ještě sekat trávu, krmit králíky, v práci budovat vobludu z MArsu - nestíhám, nestačím, ale zato se u toho po delší době královsky bavím :-) Do zimy by se mělo opět začít létat a tak v horizontu mezi pěti až deseti lety bych chtěl mít obě hračky plně provozuschopné.

19.7.2010

A je po dovolené. Mašinky a jeden vagónek, které jsem si přivezl do domečku jsem zavřel do skříně a tam budou zakleté nejméně další rok, než se mi podaří převézt a nainstalovat pražské kolejiště do domečku. Už aby to bylo, jůůůůů ! Děsně se totiž těším na chvíli, až se mi začnou prohánět po mém minimodulišti.

Budování na půdě domečku opět mírně pokročilo, pomalu si budu muset začít připravovat půdu na zimu. Abych v domečku neumrzl. Jo a když mám já půdu na půdě tak kočky také dostanou svůj malý půdní domeček. Jen ještěrky v přízemí dole remcají, že kočky budou mít dvě patra a oni zase nic :-)

I holky si dovolenou docela užily.

A mě se z dlouhodobé zápůjčky vrátil chudák mírně zdevastovaný druhý simulátor. Jen co nastane čas podzimních plískanic, tak si snad urvu trochu času a začnu ho dávat zase dohromady.

A véééélmi dobrá zpráva je ta, že protivná jáma pro žumpu se konečně dotkla svého dna. Byla to prostě docela dobrá dovolená a krásně jsme se na domečku zase vyblbli. Jen jako každá dovolená se nakonec ukázala jako příliš krátká :-( Jo, jo. Mít tak čas od času alespoň tak dva roky prázdnin :-)

30.6.2010

Na půdě domečku se začínám s kočkama docela příjemně zabydlovat. Ještě je to celé takové provizorní a dlouho bude, ale z nejhoršího už jsem snad venku. Dokonce jsem včera poprvé začal dělat na chvilku Abrakadabru a neměl jsem u toho pocit zoufalého provizória. Asi jsem si už zvyknul a kočky ostatně také :-) Prostě nejsem už doma co jsem byl doma dřív a jsem doma tam, kde ještě před rokem bydlíkoval úplně někdo jiný. Čas od času si vzpomenu na bývalé majitele a divím se, jak mohli tak krásný domeček prodat. Ale tak už to v životě bývá. Někdy přijde prostě chvíle kdy se zase musíme hnout úplně někam jinam podle toho, kam nás duše, rozum nebo jiný pocit či nutnost táhne a tlačí.

21.6.2010

Občas mívám tak nějak ve všem zmatek, dámy prominou - až skoro bordel a pak to dopadá tak, že se musím chopit tužky a papíru. Já se mám, já se z toho zkrátka vypíšu. Jinej týpek si to může léčit u skleničky ferneta, někdo ječí na všechny okolo sebe a obzvlášť depresivní typy smutně hledí z výšek do příhodných údolí. Naproti těmhle kompenzacím je ta moje asi ještě relativně neškodná, ba skoro ideální. Pokud ovšem následné výrony sebezmatků nemusíte následně číst ;-) Kiš, kiš :-)   V hlavě se líhnou maličký trpaslíci, tesaj svá slova do kamene. Pak každý zhasne svoji svíci, kráčí tam kde vše je povolené.   Jak den a noc, jak touha a tělo, když síly schází a ještě se chtělo. Jak osmý ze sedmi trpaslíků, jak pomalý jed a v ruce dýku.   Večer co večer pod polštářem, když se mnou nejsi sám sobě lhářem. Že jsi jen moje na věky věků, touha si chladne, půlnoc je k breku.   To totiž kráčí, kráčí si v řadě, dvanáctý úder jak kukaččí mládě. Linií těla vtlačenou do polštáře, jak zvolna bledne obrys Tvé tváře.   Lapený v touze jak ptáci v trní, na srdci dlaň a v srdci kámen. Tesáš si lásku a kámen jak zrní, drolí se marně tím chladným ránem.   Má pohanská duše na oltář lásky, rozprostře něžně tvé tmavé vlásky. Jak vrána k vráně, jak zrcátka duše, okolo tyče v kruhu si má touha kluše.   Jak za dne měsíc, jak ztracené lásky, jak vyhaslé ohně, jak prohrané sázky. Jak kuna v noře točíš se v kruhu a touhou splácíš zbytky svých dluhů.

15.6.2010

Budování na půdě domečku opět o kousíček pokročilo. Podařilo se mi vyžebrat volná šumavská prkna a převézt je do domečku. A tak vzniká patro na spaní, kam mě částečně vyhnala moje láska k podkrovním pelechům no a hlavně výsledky měření radonu v přízemí :-( Kočky funkci válecího patra, jak je ostatně vidět, pochopily velice rychle :-) Jinak se na aukru snažím sehnat nějaké součástky abych zase rozchodil Abrakadabru, ale vždycky mě někdo přelicituje. Safra. No nic, budeme to zkoušet dál ;-)

8.6.2010

Jen tak na okraj. Zatímco skutečný raketoplán už pomalu odchází do výslužby, tak ten pracovní po vybavení modelem od "Captain Sima" a "thrustmástíma hallovýma" joystickama začíná létat docela solidně.

7.6.2010

Tak začal pokus s migrací malých šumavských smrčků do budoucího živého plotu na příbramské zahradě. To je ta dobrá zpráva. Ta špatná je, že se mi poroučel jeden z počítačů do křemíkového nebe. Takže ádié poletování s eFeSkou a zřejmě uděláme definitivní pápálála i I/O ISA kartám, které moje simulátory do této chvíle obsluhovaly. Přiznejme si ten fakt, že technologie "mírně" pokročily a zřejmě dojde na nevyhnutelné - budu se muset přeorientovat na o něco málo inovativnější rozhraní. Jo jo. To zas bude času a peněz než se znovu proletím. I když pokukuji po levných řešeních daného problému, kdo ví kdy Abrakadabra začne znovu létat :-(

31.5.2010

V neděli odpoledne 50 km na sever v Praze i 60 km na jih v Sušici nechutně pršelo. Zato já jsem si sobecky užíval sluníčka a pustil se do zakládání první části své budoucí zahrady okolo svého budoucího vláčkoviště. A když mraky dorazily i nad Příbram, tak jsem šel zkontrolovat lednici, jestli tam po vLKO návštěvě nezbyl náhodou nějaký alkohol. Většinou tedy nezbývá, ale já jsem tam ještě kapku objevil. No ja, i ty vLCI stárnou a tak unavení životem nestihnout vychlastat úplně všechno ;-) Takže jsem se tento víkend vlastně po všech stránkách královsky bavil a bylo mi náramně dobře :-)

25.5.2010

Ráno jsem nakrmil kočky, dal králíkům, posekal trávu a oživil letecký simulátor zhruby do podoby před jeho stěhováním. Udělal jsem dva okruhy, při žalostném přistání jsem se zhrozil toho, jak jsem pozapomněl veškeré návyky virtuálního létání a honem jsem mazal do práce na odpolední. Jupííí - už se zase létá, první moje hračka mi už v domečku funguje :-) No ja, bude se létat. A né že ne ! Jupííí, jupííí :-)

24.5.2010

Možná jste si povšimli, že poslední roky už nekomentuji politické dění. Televizní noviny vidím málokdy, denní tištěné slovo neprovozuji a pokud by opět přijely ze západu tanky s křížem či z východy tanky s hvězdou, tak na internetu či na ulicích bych si toho určitě povšiml. Pochopil jsem totiž, že ten kdo dělá do politiky či přímo politika musí mít určité morální kvality už jen z toho prostého důvodu, že se na toto místo kvalifikoval. A že od dob starého Říma je to s menšími přerušeními stále stejná hra s neměnnými pravidly a dokud bude naše lidská rasa více či méně prosperovat, nikdy se na tom nic nezmění. Tak jsem se přestal rozčilovat, neboť jak známo, člověk tím škodí pouze sám sobě. V době vrcholící předvolební kampaně se pro mě ale stalo přetěžkou zkouškou přežít prvních deset kilometrů při výjezdu na strakonické. To se už přehlédnout nedá. Neboť alej ksichtů zírajících na mě z billboardů je letos obzvláště zdařilá. A tak zaplať pánbůh, že za chvíli už máme po volbách, prasátka zalezou do svých krmníků a budou na sebe ryčet na půdě kamenných politických rochnišť a nebudou už ryčet na mě. A tak v tomhle marastu jsem vděčný za každý počin, který na mojí tváři dokáže vyloudit alespoň velice lehký, byť trochu unavený úsměv :-)

18.5.2010

Tak nám vedle domečku roste kopec hlíny. Kdepak se nám ta mrška vzala ? Nu inu, z jámy mezi kopcem a domečkem, do které má přijít žumpa. V troše té reminiscence ozvěnou již dávno minulých let se mi doufám pouze na krátkou dobu vrátilo období, kdy do práce se jezdilo na týden si odpočinout od dřiny na chalupách a zahrádkách. Neboť jEŠTĚRČÍ duo mě přes víkend při výkopových pracech uštvalo a sedřelo měrou dávno nevídanou. Včera jsem po víkendu neudržel v ruce ani tužku alias klávesnici a tak až dnes můžu ťukat těchto pár řádků. Ještě jeden víkend budu u jámy brečet že chci zpátky do práce a pak snad už budeme dostatečně hluboko.

Zvláštní fotografii si zaslouží i chudák stará Zorinka. Nejdřív se minulý měsíc málem propadla ze třetího patra do výtahové šachty. Celkem nepříjemná klasika - otevřete dveře od výtahu a výtah nestojí zrovna tam, kde by ho člověk očekával. Takže o víkendu si to Zorinka vynahradila alespoň částečně. Tak dlouho se motala kolem jámy a zírala co tam dole panička vyvádí - až do jámy po čumáku elegantně zahučela. Naštěstí se jí nic nestalo a tak si ustlala na dece a během výkopových prací spokojeně podřimovala :-)

13.5.2010

Po více než dvou měsících jsem se konečně na pár hodin dostal k dalšímu úklidu mého řádiště na půdě. Za těch pár týdnů se mi postupně v hlavě rozležel hrubý nástin umístění jednotlivých věcí a tak časová odmlka ve finále nebyla vůbec od věci. Spíše naopak. S tímto vznikla i nová koncepce vitrín pro letadélka a vláčky. Takže je nakonec možné, že by se tento rok povedla alespoň první vlaštovka ve formě nějaké té vitríny. Jen musím připojit ten můj obvyklý povzdech - pokud na to zbudou alespoň nějaké penízky. Nu uvidíme. Mezi krmením koček, venčením králíků, zaléváním a sekáním zahrady a ve finále i s častějším přejížděním mezi Prahou a Příbramí vskutku nezbývá čas už téměř žádný.

Jo a málem bych býval zapomněl. Přes pasivní téměř odpor své skoro drahé polovičky jsem nakonec minulý pátek zakoupil nekřesťansky předražený pozemek vedle našeho baráčku. Zadlužil jsem se tedy na dalších deset let. Zato jsem si téměř okamžitě vyznačil malý claim zhruba o velikosti 100 m2, na kterém bude jednou kůlna pro opravdu vééélkééé vláčkoviště :-) Na zbytku pozemku si má skoro drahá polovička vyznačila na oplátku claim s bazénem pro Martinku a potom claim pro své slepice a kozy. Zabírání claimu nám tedy jde opravdu rychle. Jo, jo. Kdo neměl připravené kolíky v ruce tak při "rushi" na vedlejší pozemek hnedle ostrouhal. Jen vážně nevím, kam se nám tam vejde kůň, po kterém Martinka také touží. Sakra, komu že patří to pole vedle ? Néé, nebojte se. To byl opravdu jenom hloupý vtip. Tedy - možná . . . ;-) A ještě jedna poznámka. Oživení leteckého simulátoru se zaseklo na tom faktu, že nový joystick nevydržel transport a upadla z něho hromada drátků, u kterých nevím kam přesně patří. Na řešení problému se začne pracovat okamžitě, jakmile přijde na řadu. Jen ta řada je hóódně dlouhá, je v ní děsná strkanice a ještě se mi tam jednotlivé potvůrky neustále předbíhají ;-)

6.5.2010

Prosím seznamte se. Toto jsou naši králíci :-) Takže tento obrázek podle všeho patrně předznamenává i následné změny na techto stránkách. Až na řídké vyjímky žádné další letadélka, žádné další vláčky, žádné další simulátory. Penízky došly dokonce takovým způsobem, že není vyloučeno že za pár měsíců zmizí dokonce i tyto stránky z internetu. Ať se tak nakonec stane či nikoliv, nejméně do podzimu budu opečovávat pouze domeček, zahradu, kočky a králíky a případně další vyskytlou se zvěř :-) A tak i když předpokládám, že bratru tak za pět až deset let se budu moci k modelářskému řádění vrátit, tak modelařina bude nyní díky penízkům dosti drasticky omezená. Zvláštní je, že mi to nikterak nevadí a válení se ve vlastním domečku vše více než vynahrazuje :-) Pravda, když jdu okolo Anděla a občas nakouknu k panu Daleckému tak si říkám :"To bych chtěl, to bych také chtěl", a být uhlobaronem sem tam bych tam pár desítek tisíc utratil ;-) Ale pak se rozvalím na zahradě, sluníčko mě šimrá a vše ostatní je najednou zapomenuto. Nikdy se totiž nedá přesně říci co vlastně bude za týden, za měsíc či za rok. Ale někdy stačí, když se člověk hne a vyrazí z vlastního umrněného pohodlí na dlouhou a někdy i nepříjemnou a obtížnou cestu za svým snem. A není vlastně vůbec důležité, jestli tak kam chce opravdu dojde. Podstatné je, že se konečně hnul (i když mě to trvalo poctivé čtvrt století :-( a že je konečně na cestě, která doopravdy někam vede :-)

12.4.2010

Recitácija ! Kampak se na mě hrabou Vogoni ! Já za to ale fakt nemůžu a i když se to snažím ignorovat tak to holt ignorovat někdy zkrátka nejde. Zkuste si ignorovat rozjetou parní lokomotivu na přejezdu a aha ! - taky vám to asi nepůjde :-) To bude asi tím jarem, já už vážně budu hodnej ;-) Snad . . .   Snášel se soumrak do postele, vkrádá se šero do ulic, kdosi se modlil za kostelem, já ale šeptám - chci tě víc.   Tvé tělo je teď moje, s tvou touhou chci si hrát, Měsíc nám nakouk do pokoje, však nechoď ještě spát.   Drobnými krůčky prsty kráčí po křivkách těla, Měsíc se na to mračí do vrásek tvého čela.   Jsi skryta v mojí moci, jsi laňka u pramene, kráčíme spolu nocí, kde vše je dovolené.

6.4.2010

Tááák a nastalo kočičí stěhování. To si tak jednu sobotu gRRTYYY vlezl do baťohu a nááramně si v něm liboval. On totiž ještě nevěděl, co ho čeká. Protože sobotu další jsem kočky vzal a nacpal do jejich transportních bedniček. šABINKA se bránila všema packama. Vzepřela se jimi, měl jsem pocit že jich má velmi mnoho, asi tak jako slušně vyvinutá chobotnička. A když už jsem ji do bedničky konečně nastrkal, do půl vteřiny z ní byla venku. Ale já jsem se jako poctivý dvounohý ničema nedal a asi na čtvrtý pokus jsem za ní zavřel dvířka. Co říkala, to si můžete prohlédnout na druhém obrázku. No co vám mám povídat, nadávala a zuřila asi tak vehementně jako každá ženská, které provedete nějaký pořádný podraz. Možná si to dovedete představit sami ;-) Zato gRRTYYY transport do domečku snášel s klidnou důstojností a tak na třetí fotografii vidíte moje kočičí duo těsně před vypuštěním na půdě domečku. šABINKA samozřejmě v první vteřině zmizela v nejtemnějším koutě půdy a po cestě mi stačila sdělit, cože si to o mě vlastně myslí. Zato gRTYYY začal ťapat po domečku v odstupu dvou kroků těsně za mnou kamkoliv jsem se jenom hnul. A tak zatímco první noc šABINKA trucovala na půdě, on se se mnou zavrtal v pelíšku. A v polosnu jsem měl takový pocit, že vždycky jednou za čas zmizel na půdě domečku a kontroloval, jestli si tam šABINKA ještě hraje na hada : "TSSssss, všéééchny vááásss sežéééérůůů - tsssss !" Na druhý den když přijela tlupa psů z řepákova (obrázek čtvrtý) a nekompromisně zalehly pelíšek ve kterém jsme si do té doby užívali s gRRTYM, jsem i gRRTTYHO strčil na půdě k šABINCE. Tam zřejmě dostal ještě co proto od nadrážděné šABINKY (měl prostě smůlu že se tam příhodně nachomýtnul). A tím se šABINKA konečně pořádně odreagovala a částečně uklidnila. A tak dneska ráno se mnou už dokonce trochu mluvila. Ale né moc, nějaké důvěrné bratříčkování s tím proradným dvounožcem co ji strká do bedny a vozí bůh ví kam, nebude zřejmě ještě nějakou dobu na pořadu dne :-)

2.4.2010

Tak se mi to zase stalo, přepadlo mě to podivné nutkání řadit slova bez skladu a ladu vedle sebe. Estétům lidské duše i literálního cítění tohle doporučuji opravdu přeskočit a raději nečíst. A když už, tak jen na své vlastní nebezpečí ;-)     Dlouho jsem nemohl usnout, protože stále jsi ve mě byla jako sen, co jsem začal snít vlastně ještě dříve, než jsem později nad ránem skutečně usnul. To jak odlesky vzpomínek a Tvoje tvář ve mě zvolna odumíraly. Nejde spát, když jsme příliš šťastni či příliš nešťastni. Nejde milovat když lásky je příliš málo, nebo naopak příliš mnoho.   Nejde snít o tvojí tváři a o tvém těle, když ticho si ve mě tvůj hlas steskem stele. Kolikrát hledáme ve druhém co ztratili jsme sami, a naše ideály se hryžou do své vlastní tlamy.   A jsou fuč jak loďky z papíru, jak draci z marcipánu, než touha vyhasne přimknem se ještě k sobě k ránu. Nepřestýlej drahá, ještě nech mě ve svém náručí, ach marné lásky snaha, když touha ji vztekle uskučí.   Snad zítra, v odlescích cizí další epizody, řeknem si sbohem a budeme šlapat zase cizí schody. Ne - ještě ne, vždyť ještě hoří svíce na pokoře něhy, neříkej nic, to nechci slyšet, zajíc si sedí, ale už natahuje běhy !   To ještě nesvítá,to ještě smím, kohout se zazmítá - a já s ním :-o Když bledne tvoje tvář v mém vlastním zapomnění, když moje pravá ruka alternuje milostnému snění.   Už jsi jen odlesk touhy, už jsi jen jiskra popela, už jsi jak žabka na dně strouhy a s ránem bledneš doběla.   A přece kousek Tebe, dvě tečny v nekonečnu, když ráno smutek zebe - osloví další slečnu. A v ní najdu zase Tebe a bude to jako poprvé, pohne se znovu nebe a bude to znovu do krve.   Praha, 2.4.2010, 02:31 hod         A aby toho nebylo málo, slova se mi dneska pořád melou v hlavě :   Buď zlá, buď ještě "zlejší", jak úsměv krásné gejši. Buď drak co pluje nebem, buď mráz co k ránu zebe. Buď zlá, jak v ráji had, buď důvod - proč ještě nejít spát.

26.3.2010

Tak a máme to. Z posledních penízků jsem si pořídil jednu mašinku a pár slepených letadélek. A óvaj, z rozpočtu už není co vyškrábnout a tak jenom mrzutě koukám na to, co všechno bych ještě chtěl mít :-( No, ale vždy je něco za něco a ještě že člověk nemůže mít všechno co chce. To by pak přece byla náramná nuda. A kromě toho začíná hřát sluníčko, zelenat se tráva a tak se těším až se vyvalím před domečkem na zahradu a budu si vyhřívat po zimě teříšek :-) Nastal tedy čas si na chvilku odpočinout a užívat si drobných a zcela triviálních radostí života. Tak s chutí do toho !

8.3.2010

Ufff. TAk to by teda bylo. Vezměme to postupně. Dodělaný Rafale. Úžasná stavebnice od Revellu se kterou je radost pracovat. Vše do sebe padne jak ulité, z obtisků jsem měl původně hrůzu ale i ty jsou dokonalé. Chvilku jsem si dokonce myslel, že letadlo slepím tentokrát docela obstojně, ale vše jsem ve finiši nějak tak pomyšil. Takže obvyklá vitrínková kvalita. No a druhý obrázek. Můj soukromý letošní zimní běh přes "Rohanské pláně" se završil odjezdem tohodle autíčka směrem do domečku. Ještě tak měsíc budu doma pomalu dodělávat rozvody elektřiny a pak už nemusím nic. A všechno další jenom můžu - to bude docela lábuž :-) Obrázek třetí. Zima se nám na pár dnů vrátila, ale k jaru už zbývá opravdu jenom krůček. A tak jsem na půdě domečku sestavil Abrakadabru. Až na cestou vytřepanou síťovou kartu jednoho z počítačů se vše zdá v pořádku. Zbývá nasadit nový joystick (hallovy sondy slibují zcela nové zážitky na rozdíl od neustále rozkalibrovaných potenciometrů) a hurá - konečně se budu moci proletět :-) ! Docela se na to těším. Jo a vzkaz pro kočky. Přichystejte si baťůžky, sbalte si své oblíbené plyšové myšky a medvědy a jak se jen trochu oteplí tak tradá - jedeme do domečku !!!

1.3.2010

Zima zvolna ustupuje jarnímu sluníčku. Sýkorkám už není potřeba zásobovat krmítko, nemluvě o sojce, která se chudák do krmítka nevešla a vždycky když přiletěla, tak ho málem rozsedla. Půda v domečku je nahrubo připravená k vELKÉMUsTĚHOVÁNÍ, i když práce tu jinak zbývá ještě více než dost. Do prvních - jak jinak než opět provizorních - vitrín se nastěhovalo pár modýlků. Což znamená, že jsem proti podzimním odhadům o délce rekonstrukce půdy nejméně o půl roku až o jeden rok v předstihu, což je ta dobrá zpráva. Ta špatná zpráva je, že ať měřím jak měřím, tak se opravdu velké kolejiště na půdu nevejde :-( No uvidíme časem, jestli s tím půjde něco udělat. V nejhorším případě mírně zvětším své moduliště a do půdy ho v dalších letech zabuduji.

26.2.2010

Jo, jo. Modýlkové období právě kulminuje. Je dopatlaná Avie a konečně jsem se pustil i do čtvrtkové techniky. Kde mám jenom pár let zpoždění za výrobci, kteří snad definitivně vzali čtvrtkovou techniku na milost. Je to tady a pustil jsem se do jedné o pár let odložené mánie. A jelikož stavebnic této kategorie moc na trhu zatím není i když k tomu připočtu pár starých tanků od Academy, tak snad tohle zpoždění letos doženu ;-) Tedy - alespoň se o to pokusím :-)

23.2.2010

No vidíte to ? No asi jo. A tak za trest doma napíšu stokrát. Nesmím chodit na Aukro a pokud už tam teda vlezu, v žádném případě nesmím nic dražit. Nesmím chodit na aukro a pokud už tam teda vlezu . . . . . . . . . . No jo. Zase pár letadélek přibylo. Jupí ! ! !

16.2.2010

Hmmm - tak tenhle nepovedenec během mého patlání jsem málem dvakrát zahodil. Co udělat s kabinkou kterou jsem totálně zpatlal lepidlem ? Hodíme na ní plachtu ! Co udělat s těmi divnými zelenými fleky, které se ani nejmenší náhodou nepodobají skutečnosti ? Bohužel nic. Ale jak už jsem jednou někde psal. Pokud je ve vitrínce dvacet letadel tak se zde nepovedený kousek příliš neschová. No a ve větším množství, už se trošku ztratí. Nemluvě o tom, že každé kamufláže a každého typu, která přijde nazmar je mi děsně líto. Původně jsem si totiž myslel, že už mám docela slušné množství letadélek. Ale zjistil jsem, že tomu tak není. A tak poslední dobou často brouzdám na všehosíti nabídkou stavebnic a říkám si : "To nemám, to nemám, to taky nemám. Jůůůů a to bych taky chtěl !" No ja. Přišlo modelářské období. Teoreticky bych sice v rozestěhovaném bytě, kde už je většina věcí v banánovkách (což je mimochodem na stěhování úžasný vynález) a při rekonstrukci bytu a domečku už nic víc než tyhle pakárny stíhat neměl. Ale nějak mě to prostě nedá. Prostě a jednoduše - na můj vkus mám příliš málo letadel :-) A kdyby jenom letadel. Popadla mě totiž jedna další odložená mánie. Ale kdepak, víc už ani slovo. My totiž nesmíme ani naznačovat ;-)

15.2.2010

Uffff - tak jsem zdárně umazal jeden z mých dlouholetých modelářských zákysů :-) A že je ten seznam nedodělků ještě hóódně dlouhý. No, mám aktuálně rozdělaných pár dalších mých modelářských pomníčků, tak uvidíme zda se něco podaří skutečně i dohotovit :-)

6.2.2010

Vždycky je všechno jinak, než si původně myslíme. No alespoň na něco se tak můžeme v životě naprosto bezpečně spolehnout. Takže odvolávám co jsem odvolal a slibuji co jsem slíbil. Stěhovací a budovací tempo se nejenom nezmírnilo, ale ještě navýšilo. Funguje to asi takhle. Rozhlédnu se po bytě a řeknu si, tak copak jsem tenhle týden ještě nestěhoval ? No přece kuchyňskou linku :-) ! Voalááá a hoplááá a už je na svém novém místě ;-) A tak si kočky stále řádí mezi přesunovanými předměty a získavají naprosto neomylný cit pro to, kam chci kterou věc položit. A toto místo naprosto spolehlivě obsadí nejméně půl vteřiny před tím, než dotyčný předmět či skříň chci odložit z ruky. Prostě takové malé myschí RVHP po kočičím způsobu:-)

Asi už je to únavné číst stále dokola, ale práce na půdě domečku zase pokročily. Útěchu nechť případný čtenář mé prapodivné stránky čerpá v tom, že o něco mírně únavnější je vše vlastníma packama šmoulit. Ale patrně jenom o docela malý fous :-) Jinak lodě a letadla jsou dávno vystěhované v dočasných úložištích a čekají na to, až se budou moci stěhovat do působiště nového. Mám strašlivou chuť slepit si zase nějaké to nové letadélko a koupit si spoustu nových a krááásnýých stavebnic. Na to první nemám čas, na to druhé zase peníze. Ach jó. Ale jen počkej zající. Až budu jednou děsně bohatý a času budu mít habakuk ! To potom teprve uvidíš, co si všechno slepím a vybuduji ;-)

Jo a až bude jaro, tak konečně dostanu rozum. A zaujmu polohu, kterou rozumnější tvorové v domečku už dávno zaujali. Jen doufám, že mě v tom pelechu budou ještě držet místo ;-)

18.1.2010

Zima je v plném proudu a běhu a z okna vytopeného domečku se na to krásně kouká. Malé opravy mého bývalého pokoje v bytě značně pokročily, a letadla jsou přestěhovány do pokoje nového. Jen ty lodě ještě na stěhování čekají. A tak mohu mírně zvolnit šílené tempo posledních čtrnácti dnů a ještě pár týdnů a budu si moci znovu hrát s letadýlky, vláčky a dalšími svými hračkami. Musím přiznat, že už jsem z toho docela utahanej :-( A i na půdě domečku práce opět pokročily do další etapy. Ale tady dělám čistě pro radost, nemusím naprosto nic a tak se napůl flákám a napůl skvěle a královsky bavím při rekonstrukci podkroví. Nezáživný a nezábavný hrubý úklid byl ukončen a až se povede dorochat do první fáze i podlahu, tak bude možné uvažovat o nastěhování simulátoru. Na což se docela těším, protože po virtuálním létání s Abrakadabrou se mi fakticky stýská. A jak se tak myšlenky člověku časem klubou a formují, tak mě v hlavě vznikla opět úplně nová budoucí podoba mého malého myschohřiště. Idea zjevně šílená ale nejdřív musím počkat jak dopadne jiná šílenost ohledně domečku, kterou plánuji již z kraje letošního jara ;-)

28.12.2009

Rekonstrukce mého myšiště v domečku zdárně pokračuje. Hraju si na Ivany a Vasily zpoza Užhorodu. A je to k nevíře, ale vše jde zatím rychleji než jsem čekal. Což ovšem vůbec nic neznamená. Protože zatímco do této chvíle šlo všechno ušmoulit z materiálu, který se všude porůznu válel, brzo to už stačit nebude. A jak už je mou dobrou, mnohaletou tradicí - penízky prostě néééjsou :-( A že vše zlé je pro něco dobré, může to znamenat následující. Že po téhle ošklivé pracovní zimě přijde jaro a léto, které bude prima válecí. Že by má oblíbená věta - "Ručičky, nožičky, budeme se válet, aspoň tak deset let !" - konečně došla svého naplnění :-) No a takhle to vypadalo zvenku, když si na jeden týden paní zima usmyslela, že nás oblaží svoji přítomností. Mrzlo až praštělo a po vzoru těch dvou z pařezové chaloupky jsem zalezl do domečku, topil v kamnech a válel se v pelíšku. Co vám mám povídat - bylo mi prostě blaze :-)

16.12.2009

Nakoupil jsem koleje pro vložený modul. Jakmile připojím i provizorní otočný modul, budou mě mašinky zase zdařile imitovat menší kolotoč - při jízdě dokola kolem :-) To je dobrá zpráva. A samozřejmě jsem se zase v prodejně neudržel. Tak nevím, jestli je to ta špatná zpráva, nebo zpráva dobřejší než ta dobrá zpráva ;-) Prostě zase mám o vagónek navíc :-) Cargovému Brejlovci, kterého snad vzdálený výrobce již pilně vyrábí by ale slušelo ještě pár takových vagónků. Prasátko třes se !

8.12.2009

Tááák. A první letadélka se nám nastěhovali do provizorních transportních beden. V nich si nějaký ten čas pobudou. Jak někde ukradnu zase nějaký ten polystyrén, budou se stěhovat i další stovky letadélek :-) Jo,jo. Nastává čas zimního spánku, kdy každý jen trochu slušný medvěd zaleze do brlohu a chrupe. A já hlupák hloupá si toho zase navymýšlel a teď pracně hledám cesty a stezičky jak vše skutečně i zrealizovat. Ráno než jsem odběhl na odpolední do práce, tak jsem vyrobil první část stropu pro mašinky. Aby to bylo pokud možno zadarmo, aby se nám neprášilo na vláčky a aby to nespadlo po dobu alespoň pěti let. Jo a aby to mohly používat kočky, coby prolézačku :-) Nastavovací modul je už vložený a tak začínám vymýšlet co na něho naplácám za krajinku. Protože mě stěží zbyde na těch pár kolejí co po něm povedou, vypadá to, že budu muset zase nějaký ten baráček vyrobit. No uvidíme, jestli překonám svoji nebetyčnou lenost a zimní zmar ;-) . . . A na závěr jedna fotografie z moduliště. Jen tak. Pro radost :-)

30.11.2009

Čekání na Brejlovce od Roca bylo veeeeéélmi dlouheeeééé, ale dočkal jsem se. Co k tomu říct ? Na internetu jsou kritizovány dvě věci. Zvuk, který nemůžu komentovat protože zvukovou verzi nemám. Tedy správněji řečeno - na ní nemám. A potom jsou kritizována příliš velká madla. No, ty se vskutku nepovedly, ale komu se nelíbí nechť si je zkrátí. Já jsem zatím byl líný mysch, ale fakt je, že na modelu opravdu opticky vadí. Tak počkám až mě dožerou do té míry, že se odhodlám k akci :-) Ale jinak se mi mašinka móóóc líbí a že nejsem sám o tom patrně svědčí i ta skutečnost, že po týdnu jsou jak u pana Daleckého, tak i u pana Bena vyprodané. Je to samozřejmě jenom můj subjektivní pocit, ale tahle mašinka se fakt moc povedla. Mít penízky koupím ještě jednu a předělám si ji na "bleskovou" mašinku jiného čísla. Teď jenom doufám, že Roco se nám nesplaší a nezačne vydávat příliš mnoho dalších českých modelů. Protože to by byla opravdu špatná zpráva pro moje již tak velmi podvyživené prasátko. Takovýhle model nekoupit totiž vážně nedokážu. Nemluvě o tom, že jistý sýček od Anděla věští ze své koule v průběhu následujících let Zamračenou. Tohle nekoupit - to naprosto NEJDE ! Prostě a jednoduše řečeno. Z mých pěti mašinek na kolejiště je tahle prostě nejhezčí a nejkrásnější. Zrcadlo, zrcadlo a co se stane až přijde na přelomu roku cargo verze od konkurence až z dalekého jihu ? Nu uvidíme. Prasátko promiň, ale pro jistotu už ji mám objednanou :-) Co kdyby totiž byla aslepoň z poloviny takhle povedená ?

25.11.2009

Uffff - to byla doba než se mi podařilo dopotvořit alespoň nějakou další drobnůstku. Pouze jak je mým špatným zvykem - podprůměrná vitrínková kvalita. Ale stejně potěší :-) Že by se blížilo letadélkové období ? No uvidíme . . .

24.11.2009

Podařilo se mi zakoupit další čtyři nádherné kousky do mojí sbírčičky. Patrně jste si už také všimli toho, že se snažím zde na svých stránkách sestavit nový seznam svých letadélek. Zatím je v naprosto mišmašovitém stavu, ale snad se mi ho v průběhu dalších let podaří uvést do nějaké přijatelnější podoby :-) Jinak věren své nomádské tradici se v bytě budu zase stěhovat o deset metrů na sever do jiného pokoje. A letadla půjdou do provizorních úložných schránek, než se mi podaří KONEČNĚ pro ně udělat v domečku důstojné vitríny. Snaha udělat tyto vitríny je zcela jistě chválihodná, škoda jen, že je tvořím asi tak už pátým rokem. Ach jo. Ale co. V mém věku už ostatně nejsem nejrychlejší :-) Takže stávajícím provizorním vitrínám uděláme pápa-lála a když vše půjde podle plánu, tak v konci roku už nebudou existovat. Ale ono, jak se ostatně znám, to půjde podle všeho možného a vůbec už ne podle nějakého mého pitomého plánu. Takže děj se vůle myší :-) Nastálé nomádské období mě osobně nebaví, unavuje a vůbec - raději bych se válel. Zato kočky jsou opět v sedmém nebi. Probíhat mezi, pod, vedle, okolo, nad a skrze skříně a dalšími kusy zbloudilého nábytku, které s hekáním přesunuji sem a tam, tak to patří mezi jedny z nějvětších kočičích lábuží. A když se znaven sesunu do křesla, tak přijde Šabinka i s gRRTTYm, podívají se na mě a udělají "Mňaauuu". Přeloženo. Tak co je s tebou ? Budeš se válet, nebo si jdeme ještě pořádně užívat života ? Mňuauuu - naválej se a koukej zase jít vymyslet nějakou ucházející kočičí prolézačku !

4.11.2009

Tak tedy musím se přiznat, že na modýlky jsem nesáhl ani nepamatuji. Je podzim, není nálada, není čas, nějak tak není vlastně ani chuť . . . Na druhou stranu jsem dokončil hrubý úklid půdy, kde všechny mé hračky časem budou. Nosné trámy jsou natřené prvním nátěrem lignofixu a v hlavě se mi zrodila i první smysluplná koncepce toho, kde co bude umístěné. Tak třeba zrovna tady bude jednou simulátor Su-35. Kde budou vláčky už se také ví, teď ještě zbývá úplná maličkost. Sehnat na to peníze a vlastníma packama to ušmoulit:-) No rozhodně to tedy nebude jednoduché, ale musím se vám s jednou věcí přiznat. Jsem děsně rád, že jsem do tohoto dobrodružství pustil a vlastně mě to docela dost i baví. Je to rozkoš když si vše můžete udělat většinou sice docela dost provizorním nebo ne příliš ideálním způsobem, ale rozhodně přesně tak, jak jenom vy sami chcete. Prostě pravý ráj pro Pata a Mata :-)

6.10.2009

Tak jsem se řízením tentokrát bohužel značně nepříznivého osudu ( ale to je zase jiný příběh ) ocitl na sobotu a neděli pár metrů od trati Plzeň - Domažlice. Když jela okolo mašinka, tak jsem se na ní samozřejmě honem běžel zvědavě podívat. A několikrát jsem obdivoval i "bleskového brejlu", kterého nám má za pár týdnů nadělit Roco. Jak se mi ze začátku výběr téhle barevné varianty od Roca nelíbil, tak si na něj začínám více než zvykat. Ten prostě musí být můj ! A jak jsem tak jukal na trať, najednou se tam prohnalo směrem na Plzeň cosi ne zcela nepodobného Herculesovi. Promnul jsem si zrak, jestli mě náhodou nešálil. A potom jsem bedlivě pár dalších hodin pozoroval zvýšený násep zakrytý stromky v naději v to, že v Plzni pan Zababa nezačaruje dotyčnou mašinku ve veksl nebo šínu. Co když se bude vracet zpátky ? A po značné době jsem se skutečně dočkal. Najednou si to ta mašinka šupito presto, dřív než jsem stačil říct : "Ententýky", prohnala opačným směrem tentokrát pro změnu na Domažlice ! A byl to fakticky on ! Dodatečně jsem se na všehosíti ujistil, že Hercules se opravdu začal pravidelně prohánět i po českých tratích. Několikrát jsem si povzdechl, že to za mých mladých časů nebylo, aby se nám tu proháněli takový kapitalističtí cizáci ;-) A jak k tomu přijdou všichni ty Brejlovci, Zamračený, Rosničky, Kocouři a jim podobná drážní havěť ? A po té chvilce nostalgie jsem si řekl, že čas nezastavím a honem se zvedl ze židle a uháněl pro Herku jako zběsilý. Protože musím přiznat, že jsem po téhle mašince zvědavě pošilhával už nejméně dva týdny ( no nekupte to v akci za 2.500,- Kč - http://www.ben-model.cz/e-shop/cz/ ). Pádil jsem do Bráníka, jen se mi za patama prášilo. Jupí, čtvrtá mašinka se začala prohánět po mém mini kolejišti :-) A tak si to včera večer nákladní Sergej s nákladem cisteren a do osobních vagónků zapřežený Hercules svorně kroužily pomalá kolečka a nervózně po sobě navzájem pokukovaly. A že kdo z nich dvou je prý na českém kolejišti více doma? Sakra, sakra, ten čas tak letí. Nebudu já snad taky už ten tvor, kterému se obecně říká v lichotivějším případě pamětník :-) ? Jo, jo, asi se už z toho nevykecám ;-)

14.9.2009

A je po první dovolené strávené v novém domečku. Abych udělal alespoň nějaký záslužný čin, tak jsem se pustil do boje s dřevožravými nestvůrami, které si chtějí na půdě hezky natláskat svá bříška. Mým domečkem ! Tak to teda ne. Vláčkoviště nebude moci sice být až tak úžasně veliké, jak se mi na první pohled zdálo, ale alespoň o kus větší než v Praze být časem může. Tak hurá do boje s maličkými potvůrkami. Huš, huš pryč, tady budou totiž jednou jezdit vláčky ! Samotná vesnice u Příbramě na jejímž kraji domeček stojí je podivným a skoro až fantastkním střetem dvou světů. K jihu se krajina vlídně vytrácí do přívětivých lesíků, Ladovských cestiček a polí. A na severu se tyčí pozůstatky "Ocelového města" pana Verna a výhružně připomínají zač je toho loket, když moc uchopí vláda jedné strany a dělnická pěst bez zbytečku sedlácké pokory zavládne krajině okolo sebe.

18.8.2009

Tak a je to tady, vyšlo to ! Konečně mohu přestat být tajuplný jako hrad v Karpatech a odhalit to, co jsem dělal poslední tři měsíce. Pořídil jsem si totiž malinkatý domeček ! Spolu s přítelkyní jsme se zadlužili až po uši, absolvovali mnoho místy legračních a místy až mírně tragikomedických schůzek s malým zástupem realitních a hypotečních odborníků. Občas jsme se pobavili, občas příliš ne, ale nakonec - stálo za to ! Vzhledem k tomu, že byt který v současné chvíli obývám stejně budu muset jednou opustit, tak vlastně jiná varianta asi ani nezbývala. Takže na nějaký čas musím dát sbohem novým mašinkám, letadélkům a lodičkám (tedy ne absolutně - občas něco nového alespoň doufám že přibude) a budu se muset věnovat naší nové hračce poněkud větších rozměrů :-) Místo, kde bude za pár let definitivní vláčkoviště, lodičkoviště, letadloviště a vůbec tedy prostor pro veškerá moje myschí alotria bude muset v domečku projít zcela zásadní a totální rekonstrukcí. Takže nejméně v nejbližších letech mám o zábavu docela postaráno. A vlastně mě to celé ještě pořádně nedošlo a teprve se zvolna vzpamatovávám z místy až úporné cesty za jedním z mých životních snů. Jsem totiž právě někde na půl cesty k tomu, že budu moci jednou dát vale Praze, která mě vadí, obtěžuje, nervuje a leze krkem rok od roku větší měrou :-( Asi stárnu, přestávám být tolerantní k naší milé společnosti a začínám být nesnášenlivým a popudlivým dědkem ;-) Jupíííí - a vláčky budou nejméně přes půl půdy :-)

15.8.2009

Tak ještě absolvovat sobotu neděli službu v práci a letošní hektické léto je konečně za mnou ! Jupí ! A protože jsem měl mezi službami jeden den volný, vrhnul jsem se do instalace prvních dvou serv na vyhýbky. Vše se zadařilo a tak mohu posílat vláčky na téměř všechny koleje mého minikolejiště. I když jsem instalaci serv samozřejmě pojal dle svého zavedeného způsobu - vše co nejrychleji a nejjednodušeji napatlat dohromady, vyhýbky se kupodivu přehazují zcela bez problémů. Instalace je na kolejišti téměř neviditelná a značně spolehlivější, než elektromagnetické přestavníky.

20.7.2009

Táák a mám po dovolené. Tak co by tak stálo za zmínku ? Určitě to, že jsem se zase plácnul přes kapsu a dovezl si pár nových slepených drobečků. Kolik mám nyní letadel ? Jeden pán kdysi pravil cosi v tom smyslu, že dokud dokáže své peníze spočítat, tak není bohat. Na peníze jsem sice bohat nebyl, a ani ve chvíli současné či budoucí bohat vskutku nebudu. Zato letadla se mi množí celkem utěšeným tempem, ač jsem vlastníma packama model neslepil hoooodně dlouho. Ale ony se ty potvůrky nějak tak prostě samovolně líhnou :-) Jejich počet bych si tipnul na 272 kousků, ale opravdu po mě nechtějte, abych je přepočítával. V jedné z provizorních vitrín jsem si letadla narovnal pěkně kousek od sebe, aby vitrína nepřipomínala podpalubí letadlové lodi, do které se zcela zoufalý personál snaží namačkat křídlo na křídle co největší počet křídlatých nesmyslů. Teprve potom letadélka pěkně vyniknou a jsou již celkem koukatelná. A tak párkrát do měsíce se prostě jenom vyvalím v pokoji na pohodlném křesle a kochám se pohledem na svoje miláčky ;-)

Po záchvatu simulátorovém, jenž trval pár měsíců a výsledkem je rozpracovaná Abrakadabra se kterou se v eFeSce dá létat nyní i jedna bojová mise, se stalo přesně to, co jsem očekával. Přišel záchvat vláčkový :-) A tak jsem se vrhnul na dodělávání krajiny u třetího modulu. Nu, přiznejme si jednu očividnou skutečnost. Tentokrát se krajina mnoho nepovedla. A tak se jí budu snažit ještě mírně zachránit, aby moje vláčkoviště nepřipomínalo rozbahněný tankodrom v období "tančí" říje :-) Protože stále hýčkám svůj tajný sen o vyřešení prostoru na své vláčkoviště alespoň tak na dalších deset let, nevím jak bude kolejiště v budoucnosti vlastně vypadat resp. jaký bude mít půdorys. Koncepce modulového kolejiště se tak výrazně osvědčila. Protože takové vláčkové lego se dá jednoduše přestěhovat a dokonce se dá v krajním případě i uvažovat o vložení dalších modulů mezi již hotové kusy. Čemu jsem opravdu neodolal je provizorní sestavení otočného modulu. A jupíííí - vláčky mi již jezdí do kruhu ! Teď ještě zapracovat na ovládání vyhýbek a po veeeelmi dlouuuuhéééé době se bude dát na mém minikolejišti alespoň trochu jezdit.

Tak to by byl mírný myschí pokrok v rámci mých velmi omezených možností. Jinak se prázdniny zvrhnuly v jednu ohromnou černou díru, ve které zmizel naprosto všechen můj volný čas. Buď sloužím v práci, nebo hlídám a krmím šumavského psa a suitu jeho venkovních koček. Do konce prázdnin mi zbývá jediný volny víkend a bratru tak tři všední dny, ve kterých si budu moci řádit po svém. Fakt skvělé :-( Tak povedené prázdniny jsem ještě nezažil, už aby bylo září a já měl zase čas na svá myschí alotria ;-)

29.6.2009

Pomalu pokračuji v tvorbě autogenu pro orto čtverec 17 a sázím nádrže, domečky, haly a vláčky do scenérie Spolany Neratovice. Jinak si zkouším splnit svůj tajný sen. Tak asi do konce prázdnin se uvidí, jestli budu mít do daleké budoucnosti zajištěný prostor pro svoje myší rejdy s vláčkovištěm a ostatními legráckami, anebo budu mega v mínusu :-( Nikdy bych neřekl, jak to může být napínavé ;-) Začínám mít strašnou chuť udělat zase další kus vláčkoviště, ale holt se musí počkat. Na to, jak dopadnou moje tajné myší rejdy :-)

9.6.2009

Tak jsem onehdá ráno potkal Péťu. Znáte to, jak zdánlivě nic neříkající poznámka zapadne do hlavy, pak to v ní najednou hlasitě cvakne a začnou se potom dít věci dříve naprosto nevídané a neslýchané ? Tak přesně to se mi prosím pěkně stalo. A tak jsem se zcela šíleným způsobem stylem japonského kamikadze neohlížející se do vlastních řad a na případné ztráty vydal za uskutečněním svého vééélmi dávného snu. Věnoval jsem mu skoro všechen čas a energii uplynulých týdnů. A jestli z toho něco bude, to ukáží až další měsíce, či roky. Nu nechme se tedy překvapit, zda z toho časem něco bude :-) Přes toto moje tajemné běsnění ;-) ve zlomcích zbylého času značně pokročily práce na Abrakadabře. I když zase trucovalo naprosto vše co mohlo i nemohlo, tak se mi podařilo spáchat značný pokrok. Sebechvála sice smrdí ale vážně si nemohu pomoci. Létání s Abrakadobrou nad ortofotem Čech ve staré dobré FS2004 vážně nebylo nikdy tak zajímavé jako nyní. Integrace provizorního zbraňového systému, vytvoření reálné scenérie spolu s autogenem a naprogramování palubních monitorů po vzoru SU-35 není až tak zcela nezajímavé :-)

4.5.2009

Koncem minulého týdne se mi zazdálo, že jsem nebyl dlouho na Aukru. Tak jsem tam hodil pohled jedním očkem, potom dvěmi očky a nakonec jsem hlasitě zavyl, vyškrábl poslední zbytky peněz na kartě a v pátek ráno jsem měl už tyhle čtyři krasavce doma. To je ta dobrá zpráva. Ta ještě lepší je, že se mi letadla opět nevejdou do stávajících vitrín. Tak hurá, budeme opět rozšiřovat chlívečky pro moje milášky ;-) Glum, Glum :-)

21.4.2009

Kočky se věnují své oblíbené zábavě. Monitorování pohybu ptáků za oknem, který s příchodem jara značně zhoustl. A já jsem včera ráno konečně vyrazil po dlouhé zimě posadit vodníčka na vodu. Bylo to moc pěkné a zřejmě si to brzo zase zopakuji :-)

16.4.2009

Abrakadabra dostala druhý monitor. Pomalu si hraji s programováním "letového" softwaru. Půjde o kombinaci toho mála co se mi podařilo najít o skutečném suchu a požadavků pro ovládání eFeSky. To vše skloubené s těmi několika málo funkcemi, které se mi podařilo z OpenGL částečně pochopit. Shrnuto a podtrženo - půjde o naprostý myschí paskvil ;-)

15.4.2009

Občas se člověku stávají různá neštěstí. Například mě nečekaně potkává podivné nutkání snažit se seřadit slova na papír do naprosto zmatených tvarů. Naštěstí jak roky běží, tak se mi to stává již jenom občas a zřídka :-) Ale zrovínka včera se mi to po třech letech zase stalo :   Poprvé a stále, kolotoč, kolotoč - jedeme dále. Naposled a s kosou, tam kam jen vkročíš nohou bosou.   Jedeme, jedeme, panstvo - poslední jízda ! Vítr si v řetízcích života hvízdá.   Otoč se, stiskni ji ruku, ona ti řekne i ty můj kluku, otoč se, na tep si sáhni, a nocí domů pak táhni.   Z cizích kočičích pelíšků nad ránem, co voní neřestným šantánem. Naber si, jen kolik stačíš unést lásky, a jenom nešetři - na čele přibývaj vrásky.   Zdravím Tě milenko jediné noci, já zase přijdu, hned jak budu moci. V jednom ze svých příštích životů jak větřík Ti počechrám vlásky, a pak budu pršet - vždyť i slzy jsou z lásky.   Než přijde ta paní s kosou, chci si Tě užívat - milenko s nohou bosou !

13.4.2009

Načervenalé východy Slunce spolu s ranními opary nad Prahou konečně oznámily, že přichází jaro ! To teda bylo sdělení z minulého týdne. Tisková oprava z tohoto týdne zní : "Jaro není a nebylo, je nám líto. Zapomeňte. Zato už tu máme léto !" No jo, člověk nemůže chtít zase všechno na světě. A aby po každé zimě přišlo ausgerecht hned jaro, to může chtít jenom naprostý a suchopárný pedant, co nemá ani za mák fantazie ;-) Jdeme si tedy užívat léto, jaro třeba ještě přijde. Co to zase ten Křemílek a Vochomůrka prováděly s hodinami ve své chaloupce? Že voni strhli ručičku od hodin ? No ba, už tomu tak bude. Ještě že se to nedozvěděl nikdo z ekologických aktivistů. Ten by jim teda dal, jen co by se jim do pařezové chaloupky vešlo !

6.4.2009

Tak jsem si minulý měsíc zase udělal radost a za hříšný peníz rozšířil svoji sbírku plastikových letadélek. Ale jinak si hraji spíše podprůměrným tempem. Může za to : zaprvé - zvýšení nájemného. Následně se spustil řetěz událostí které snad konečně spějí do zdárného konce. Ač nerad, zvětšil jsem dluh na byt (já tu novou střechu, stoupačky, vybavení a další srandičky snad už nikdy nesplatím :-( Ale že všechno zlé je pro něco dobré - tak jsem navýšil počet pokojů v osobním používání a za minulý týden jsem mezi nimi přestěhoval asi třikrát většinu nábytku v bytě a konečně se mi to vše začíná jaksi líbit :-) Potom za to může zadruhé - opětovné zhroucení flashky. Jůůů tam bylo dat a někdo nám nějak flákal zálohování. Nakonec ale dílem náhody a dílem toho že jsem se na zálohování nevykašlal absolutně, nenabudou národohospodářské ztráty katastrofických rozměrů ;-) No ale stejně to nepotěší. Dřív mi alespoň jednou za dva roky odkráčel do elektronického nebe harddisk. Dnes - že se pokrok nedá zastavit - mi to začaly stejným tempem dělat flashky. Třetím limitujícím faktorem je to, že společně se svými kamarády jsme si byli nuceni přiznat jednu smutnou skutečnost. Že krize středního věku není výmysl a dorazila i k nám. Pokud se odprostím od svého těla a duše a začnu se dívat zhůry na sebe a další pány kterak dokáží v tomto věku blbnout - je to pohled navýsost legrační ;-) No a přes všechny výše jmenované body jsem si stejně nedal pokoj od svých šíleností. To co jsem psal o svém splácaném kokpitu a je popsáno o bod níže již v tomto okamžiku totiž neplatí. Asi za to může ta krize středního věku. Kdy si pánové pořízují čím dál tím mladší milenky pro klamnou iluzi toho co není a toho, co jim nakonec stejně proklouzne mezi prsty. Toho co nikdo nikdy nemůže vrátit zpět. Kdy v první vůni nového jara člověk ucítí i ten teplý vítr roků předchozích, kdy bylo všechno jaksi intenzivnější, barevnější a voňavější. Já jsem se totiž právě také zamiloval. Milenky z masa a kostí laskavě prominou, ale moje nová slečna je také mladá a krásná. Jmenuje se tak záhadně - ABRAKADABRA ! A tak jsem rozjel projekt pod kódovým označením "Poslední výstřel", jehož první výsledky se mi začínají doma rýsovat. Kočky nemají na žrádlo a já zase na kešu oříšky, colu a becherovku. Ale první monitor jsem slečně Abrakadabře už pořídil a další snad koupím do čtrnácti dnů. Jo, jo. Milenky jsou drahé parádnice, ale jak už jsem říkal. Zblblý pánové v určitém věku ( do kterého jsem se právě také zdárně doploužil ) jsou za krásnou milenku schopni zaplatit naprosto cokoliv a čímkoliv ;-)

18.3.2009

Po heroickém a nakonec i vítězném souboji se síťovou kartou (ta potvůrka se chovala ale naprosto prazvláštně) jsem pokračoval v hraní si s kokpitem. Půjdu bohužel cestou, která je zcela odporná, příšerná a navýsost strašná. První kritériem při novém sestavování hračky bude hratenost, potom cena, jednoduchost a nakonec účelnost. Vznikne sice totální paskvil ale vzhledem k tomu, že si s tím chci především hrát, tak se budu tvářit, že o tom vůbec nevím ;-)

16.3.2009

Závislosti jsou strašná věc ;-) Pocítil jsem nutkání se zase jednou "proletět" a tak jsem prohrabal domácí zásoby a z půdy snesl již notně zaprášený kokpit. Je to docela milá hračka. Jen seznam toho co se musí zásadním způsobem změnit, aby byla alespoň mírně použitelná, je značně rozsáhlý. Navíc již asi přišel čas přejít z FS2004 na FSX, protože scenérie vypouštěné tvůrci omerčních "addonů" jsou již více než zdařilé. No, na rok či dva si můžu nechat zajít chuť na slušný domácí kokpit. Ale až jednou budu bohatý . . . ;-)

25.2.2009

No a nosorůžče je v podstatě hotovo. Teď se bude čekat, až prasátko vysype pár korunek na nejlevnější dvoukanál. Možná, že ještě dodělám pár detailů. Ale vzhledem k tomu, že jde pouze o účelovou stavbu, tak to asi tak žhavé nebude. No a když tedy prasátko dá, bude se na jaře jezdit i s druhou lodičkou. Takže jsem kupodivu nekecal a lodička je hotová. Od prvního nápadu ke konci 20 dnů, na to že je to scratchbuild - to opravdu není špatné. Tohle tempo už asi nikdy nepřekonám, kampak že se na mě hrabou stachanovci ;-)

23.2.2009

Pravidelné zprávy z nosorožčí líhně. Malé nosorožče dostalo motor a servo. Až někde ukořistím i nějakou tu RC soupravu, zkusím tenhle malý nesmysl posadit do vany. Schválně, bude plovat, nebo si bude hrát na vodníka ? Při pohledu na poslední várku stavebnic, kterou jsem objednal a přidal na hromadu dalších neslepených kousků mě posedl splín. A tak jsem v pátek a v sobotu pilně pracoval a alespoň jeden kousek jsem složil ve vitrínkové kvalitě dohromady. No ještě pár kousků v tomhle tempu zhotovit a budu z nejhoršího venku :-) Než zase objednám něco dalšího :-(

17.2.2009

Nosorůžče opět mírně pokročilo ve svém vývinu. Hmmm. Tak tedy dobrá - přiznejme si to. Letadla se mi poslední dobou přestala dařit. Dokonce jedna rozdělaná F-4 skončila předminulý týden v popelnice. Tohle letadélko dostalo milost jedině proto, že doufám, že se mezi desítkami ostatních tak trochu ztratí. No měl bych jít při stavbě letadélek hodně do sebe. Obzvláště s přihlédnutím k tomu, že mě v kitníku čekají tři krásná a velká letadélka.

9.2.2009

Pozdrav od koček - mňáááuuúú ! Nerušit, válíme se ! Po dlouuuhééé době dopatláno zase jedno letadélko. Teda vlastně helikoptérka.

8.2.2009

Včera ráno se nad Letnou z mlhy na chvíli vynořily řady tažných ptáků, aby je vzápětí mlha opět skryla. Takže jaro to asi myslí se svým příchodem opravdu vážně. Tak jsem sebral zbytky svojí pracovní morálky a zase chvilku otesával nosorůžče. Pomalu, pomalinku nám roste. Už aby bylo pořádně velké a mohlo se projet po rybníčku - kachňáčku. My těm tažným ptákům nakonec ukážeme, zač je toho nosoroh ! Jen aby nám průměrná kachna, která je asi tak dvakrát větší než malé nosorůžče, nenatrhla kormidlo ! ;-)

6.2.2009

Nosorůžče se pomalu začíná klubat. Tak schválně jestli zase nekecám, že do jara bude hotové :-)

5.2.2009

Začal jsem skládat stavebnici dvou remorkérů. Jen tak lehce po večerech když se doplazím z práce domů a zbude ještě špetka energie ;-) Tak ten první milion se mi nééé a nééé - nedaří našetřit. Vždycky se někde spustím s nějakou mašinkou, lodičkou nebo letadélkem. No ale řekněte - že to Sergejovi docela sluší ?

2.2.2009

Tak jsem měl možnost den a půl se věnovat třetímu modulu kolejišti. Štěrkoval jsem, sázel trávu, tvořil plot a i jinak se královsky bavil :-) V pátek mi přišly poštou dva trupy určené na rozšíření mého remorkerového harému. Ale zjistil jsem, že nějaký ten měsíc si budou muset počkat na chvíli, než se jim začnu věnovat. Penízky nejsou, penízky nejsou a ještě jednou - penízky nejsou. Nad ránem jsem se napůl probral a zjistil jsem, že jaro je už za rohem. A my nemáme s čím jezdit. To je tedy skandál ! A jsem se pustil do minimálního projektu malého remorkéru, který by měl podle mého odhadu v celkovém úhrnu stát jen pár stovek. Na to bych ještě měl ;-)

26.1.2009

Po dvou týdnech jsem konečně sehnal štěrk od Poláka a tak jsem se pustil do třetího modulu. Mezitím pořád přemítám jak bude vypadat modul čtvrtý, který kolejiště konečně uzavře do kruhu tak, aby se dalo jezdit i dokolečka dokola. Vypadá to, že tento čtvrtý modul bude na nějakou tu dobu modulem posledním. Dostal jsem na dlouhodobou zápůjčku kvalitní digitální foťák (díky Jirko), což se už projevilo snesitelnějšími fotografiemi v sekci o kolejišti. Přidal jsem také nové fotografie mých plastikových lodiček. Ale přiznám se, že se mi podoba této části stránky vůbec nelíbí a tak ji časem budu muset předělat. Jen ještě nevím jak. No uvidíme časem.

26.12.2008

Opět na mě přišlo mašinkové období. Pokusil jsem se sestavit první dva semafory. Výsledný výtvor připomíná spíše křížence epileptické žirafy s požadovaným výrobkem - ale nesmím být ostatně příliš malicherný. Taky mi Ježíšek alias Děda Mráz alias Santa Claus přinesl novou lokomotivu. Když jsem jí odkrytoval pochopil jsem, proč se pan Dalecký při zmínce o lokomotivě Piko tak podivně ušklíbl a pokrčil rameny. Je to holt poctivý kovářský výrobek a doufám, že až ušetřím, koupím a zabuduji DCC dekodér, bude lokomotiva fungovat :-) A poslední dva dny se zabývám výrobou telegrafních sloupů. Potom přijdou na řadu nádražní lampy. A potom, a potom, a potom . . . . Kdo si hraje - nezlobí :-)

20.11.2008

Moje prasátko se mnou nemluví. Polechtal jsem ho po bříšku, řekl mu : "Oslíku otřes se" a rozjel jsem se pro pár nových modýlků. Moje prasátko je na mě už od úterý moc, ale vážně móóc naštvané ;-)

15.11.2008

Zase jsem se věnoval pár hodin kolejišti. Ale hlavně - první mašinka mi jezdí digitálně ! Sice jsem tušil, že digitální řízení bude jaksi lepší než to staré analogové. Ale tohle jsem nečekal ! Ovládání včetně programování CV registrů na dekodéru je i pro věci naprosto neznalé (to jako pro mě ;-) záležitostí na pár vteřin. A stačilo si na pár minut pohrát s minimální a maximální rychlostí včetně akcelerace a brždění a mašinka jezdí skoro jako ta skutečná. Jupí ! Utratil jsem za tento vydařený experiment veškerou finanční hotovost a teď jdu šetři na mašinku druhou. Po zkušenosti s digitálním řízení mašinek budu uvažovat o digitalizaci celého kolejiště. Původně jsem z finančních důvodů plánoval provozovat jakýsi podivný hybridní systém řízení, ale jak si jednou čuchnete k digitálu - jste prostě ztraceni. Drahé, ale s analogem naprosto nesrovnatelné. Tak mám zase o čem přemýšlet :-)

4.11.2008

Tak jsem zase přes sobotu a neděli řádil na svém mini-modulišti. Čím déle ho dělám, tím větší mám úctu a respekt před rozsáhlými kolejišti, které se některým lidem podařilo dokončit i u nás v Čechách. Teprve, když se do něčeho takového pustíte přijde poznání, kolik práce, zručnosti a fantazie je potřeba pro vytvoření byť malého kousku soukromého vlakodromu :-)

28.10.2008

Ne vše se vždy vydaří tak jak by člověk chtěl. Kupodivu ne zcela vlastní vinou jsem musel zrušit své jisté megalomanské představy o tom, jak se moje hraní s letadélky a vláčky bude nadále vyvíjet. Odraz této události zasáhl nyní i podobu mých stránek. A tak jsem ponechal pouze dvě části, které by měly být nadále stále aktualizovány. Další z mých drobných koníčků - letecký simulátor - nebude odhadem v rozsahu následujících měsíců až několika let v provozu (což je odvislé na rozhodnutí mého partnera, zda si simulátor ve své současné podobě ode mne v průběhu následujícího roku odkoupí, či nikoliv). Rovněž budoucnost hvězdárny ve své stávající podobě je nadále značně nejistá, bude to asi jeden z koníčků, ke kterému se snad vrátím opět až někdy v daleké budoucnosti. A tak pouze tu a tam si pro radost budu dotvářet moje malé kolejiště, hrát si s lodičkami a rozšiřovat sbírku letadélek. Což je dáno jak časovými důvody, tak hlavně finančními omezeními. Ono se to prostě všechno stihnout nedá :-(

Tak jsem ráno, než jsem šel do práce, zase chvilku kutal na druhém modulu kolejiště. Pomalu bych se už měl rozhodnout o způsobu jeho řízení a celkové koncepci provozu. To zas bude legrace v myším domečku !

A včera jsem řádil se sprejem v ruce na drobkovi :-)

27.10.2008

Práce na nástavbách pro drobka mírně pokročily.

S nastupujícími podzimními mlhami jsem se rozhodl udělat si opět nějakou výraznější radost. A tak jsem začal dělat druhý modul mého minikolejiště. Začal jsem do něho ve zvýšené míře sázet mechy, které jsem získal sabotováním podzimního sběru hub. A tak namísto plného košíčku hub jsem si z lesa odnášel plný košíček mechu a kapradí. I ty dva z pařezové chaloupky mě určitě takovýhle úlovek záviděly :-)

23.10.2008

V jednom z posledních krásných dnů letošního podzimu jsme s vodníčkem vyrazily na rybník. Když jsem před čtyřmi roky vodníčka dokončil, zcela naivně jsem si myslel, že je hotovo. Při první plavbě jsem ale měl strach, aby se vodníček nepotopil sám od sebe. Zuřivě se pral s vodou a na zcela klidné vodní hladině měl problémy popojet kousíček tam a zpět. Teprve po řadě úprav a dalších a dalších testů dozrál a po vodě jezdí - jako malý drak. Z naší podvečerní jízdy vzešly sice další požadavky na úpravy - ale ty se týkají pouze osvětlení pro noční jízdy. S vodníčkem zkrátka začíná být radost jezdit. Už aby zase bylo jaro a my mohli znovu vyrazit k rybníku :-)

18.10.2008

Zase jeden drobek do sbírky. Eduardím cenám v edici víkend zkrátka odolat nelze :-)

A vodníček je v podstatě plovbyschopen. Umí si vyčerpávat vodu z podpalubí, světla svítí ne ve stylu "vánoční stromeček" nýbrž jako v reálu, vyměněn reflektor pro noční jízdy a nakonec vyměněny plastové šrouby za mosazné lodní šrouby Raboesch. Z ranní rozplavby ve vaně mám takový silný pocit, že výměna šroubů výrazně přidala vodníčkovi na akceleraci a na výkonu. Tak teď nás čekají před zimou poslední zkušební jízdy v malém bazénu na zahradě u kamaráda a na jaře - hurá na rybník !

8.10.2008

Po delší době pozdrav od mých milých kocouřích škodičů. Obzvláště tvořivý je gRRRTY. K jeho nejlepším kouskům patří propadnutí se do zadeklovaného kolejiště. Podle jeho názoru je mašinka příliš pomalá a tak se v ohrádce z plexiskla jal pobíhat tam a sem nadsvětelnou rychlostí a zběsile dupal po mé načinčané krajince :-) Při stěhování letadel a lodiček vždy číhá v záloze a začíná boj kdo s koho. Když jsem na zem položil korvetu tak vlajka na zádi ho iritovala do té míry, že jí ukousnul pět vteřin od okamžiku, kdy jsem ji položil na zem. Pak jsem zase já jemu málem ukousnul kus ucha. Zkrátka není nad domácí miláčky ;-)

Pomalu vzniká koncepce domácích vitrín. Ještě pár let a bude hotovo :-) Teda možná :-(

Vypravil jsem se do podzemí a vyfotil drobka. Vznikla mu paluba, která je bohužel z plexiskla. Materiál krajně nevhodný, ale bohužel se nic příhodnějšího po ruce zrovna neválelo :-( Inu nevadí - třeba to bude fungovat ;-) A ještě krátká poznámka ke kvalitě fotografií. Po ruce nemám nic jiného než hračku v mobilu. A podle toho to také vypadá. A na vytoužený digitál hned tak nebude. Vždy do toho přijde něco jiného. Jako třeba teď, kdy jsem se zase nedržel a objednal si pár nových letadel. Úplně mááálinkýýýých . . . . . možná se mi i vlezou do největší vitríny, kterou mám :-)

6.10.2008

O maličký kousek pokročily práce na nástavbách pro drobka.

A také jsem dopatlal další tři další malé potvůrky :-)

24.9.2008

Někdy ke konci prázdnin jsem podlehl "tugtowingovému" šílenství a řekl si, že nebudeme přece věčně strkat po bazéně jen přepravku naplněnou láhvemi od vína. A tak jsem sehnal materiál co dům a dobří lidé dali a vyrobil základ vany pro malého drobka. Protože nejsou v současné chvíli penízky na vybavení motory, regulátory a dalším nezbytnosti, tak si alespoň začínám hrát s jeho nástavbou. Hmmm, a taky bych měl asi kápnout božskou a přiznat, že v loděnici u Pepy mám objednané dva trupy remorkérů. To by bylo abych do pár let nezaložil vlastní rejdařství ! Pravda - 50 x menší než to skutečné - ale moje :-)

18.9.2008

Už před časem byl dodělán tenhle prcek. Jinak se snažím dodělávat rozdělané věci a nekupovat nové stavebnic, což je strašná zkouška mého chabého sebeovládání. No, uvidíme - jak dlouho s tímhle předsevzetím vydržím žít ;-)

19.8.2008

Dodělán MI-24 . . . . . . a RNLI.

Je také doděláván chudák vodníček. Již jsme ho málem utopily v bazénu a když nic jiného tak jsem alespoň vydatně zalil přijímač. Doufám, že po vyschnutí ještě bude premávať. A ani se raději neptejte, co jsem začal dělat jako nový projekt. Inu tak za pět, deset let by to mohlo být hotovo. Je to totiž docela velké. Hurá !

27.7.2008

Tak se mi podařilo způsobit kolaps počítače na uploud mých stránek. Návrat z dovolené jsem tudíž oslavil důstojným způsobem :-) Na určitý čas budou dělat moje stránky mrtvého brouka a na maily můžu odpovídat až s několikatýdenním zpožděním. Po prvních několika dnech internetového absťáku jsem příjemně potěšen tím, kolik času mám na svoje šílenosti. Poslední dva dny jsem patinoval několik metrů kolejí a založil nádraží na novém modulu. Jupííí - vláčky už jezdí přes půlku pokoje !

3.7.2008

Takže jestřáb dopatlán. Do vitrínky opět pěkný. Teď ještě udělat tu vitrínku :-)

3.7.2008

Opět jsem se vypravil s bednou na letadla na další lov a do sbírky mi přibylo dalších deset nádherných kousků modelů polétavců. Teď už ale opravdu musím začít dělat velkou vitrínu na letadla. Mám totiž temné podezření, že i ta velká vitrína nebude dost velká pro mé malé plastové miláčky ;-) Sákryš, Ládínku. Přestaň nafukovat tu svojí kosmickou raketu a poraď mi, jak nafouknout můj skromný příbytek ! ! !

Už delší dobu vlastním pseudo "sedmsetčtrnáctku" od Roca. Původně jsem ji chtěl předělat na "sedmsetřicítku" z odlitku. Protože jsem ale zjistil, že by to nebylo tak jednoduché, tak jsem se zachoval naprosto zbaběle. Chudáku lokomotivě jsem tu něco odřízl, tu něco přidal, přestříkal a pak jsem ji strašlivým způsobem zašpinil. Takže teď mám hybrida mezi původní německou lokomotivou a naší 730 . Situace je o něco lepší než s původním modelem od Roca, ale se skutečnou lokomotivou nemá společného naprosto nic. Takže příští pokus snad vyjde o něco lépe. Nicméně mě nyní můj podivný hybrid dráždí o něco menší měrou, než Roco originál. A to je přece jistý pokrok ;-)

23.6.2008

A za trest napíšu 50 x : "Nesmím, chodit, do modelářské prodejny, nesmím chodit . . . " Když jsem si tam kupoval JEN aršík obtisků na tygrovatého Hinda tak jsem nějak omylem sáhl i po tomhle skřivánkovi. Jo a krabice s jestřábem mi také nějak samovolně vklouzla do ruky - a toho teprve doma peču ;-) A teď jdu teda psát : "Nesmím chodit . . . " :-)

4.6.2008

Nově jsem upravil stránky věnované mému kolejišti.

2.6.2008

Tak jsem se do sázení stromečků na kolejiště zabral jako malej Jarda a několik dnů nedělal nic jiného. Pomalu jsem ani nejedl a nespal. Nejhorší záchvat budování snad už odezněl a společně s tím došly i penízky :-( Takže tenhle týden si pravděpodobně poputuje kolejiště odpočinout na skříň a já se snad dostanu i k rozdělaným letadlům a lodičkám.

30.5.2008

Tak se mi díky laskavé nabídce podařilo zakoupit dalších pár hotových letadélek do mojí sbírky. Což potěší jistě také vzhledem k tomu, že díky záchvatu vláčkového šílenství jsem na letadélka a lodičky nesáhl už pěkných pár dnů. Teď jsem v plném tempu shánění stromečků, keřů, trávy a dalších atributů pro tvorbu krajiny alespoň do té chvíle, než mi totálně dojdou penízky. Momentálně mám například akutní nedostatek krav. Tudíž se pravděpodobně odpoledne vydám na jejich lov :-)

26.5.2008

Přibyl malý kousek kolejiště .

16.5.2008

Snažil jsem uplatnit známou metodu na výrobu mýdla ze Saturnina při pracích na modulu kolejiště. Ta říká cosi jako : "Vyrobit mýdlo z nóbl surovin, není problém. Ale zato vyrobit mýdlo z toho co se ti válí po ruce - to je umění !" Tak jsem vzal hrůzný pilinový posyp válející se ve skříni a ještě jeden posyp ze svých zásob,který vlastně ani neumím pojmenovat. Našel jsem několik smrků zbylých po minulém pokusu udělat vláčkoviště. Prošel jsem se dvakrát se Zorinkou okolo nádraží po louce, natrhal co mě přišlo pod ruku a snažil se to pomocí Herkulesu naplácat na kolejiště. Výsledek je očekávaný - je to děs-pes :-( . Halt budu muset zainvestovat do profesionálních prvků na tvorbu krajiny, pokud to nemá celé připomínat jednu scénu z knížek pana Verna. Krajinu, přes kterou v ocelovém městě přešel holomráz. Nu uvidíme ;-)

15.5.2008

Hmmmm . . . Tak tedy pro úplnost přidám fotografii dohotoveného Delfína. Ale raději bych se neviděl a obdivuji ty, kteří z této stavebnice postavily pěkný model letadla. Zčásti je to asi zaviněné tím že mám mírně levé ručičky a taky to možná svedu na tu skutečnost, že několik týdnů hrát si s jedním modýlkem - na to teda fakt není už čas :-( Musím přece také někdy lepit lodičky a stavět kolejiště pro mašinky :-)

14.5.2008

Přibylo 7 nových fotografií ze šumavského podhůří . Doplněna historie budování hvězdárny .

6.5.2008

Včera jsem opět navštívil Jiřího. Trumfovali jsme se, kdo má více rozestavěných lodí. I když jsem čerstvě objednal trup na remorkér Abeille Flandre, stejně jednoznačně vyhrál, když jsem nepřekročil při sčítání ve své loděnici číslo deset :-) No a k večeru jsem v podprůměrné vitrínkové kvalitě dopatlal Mil Mi-1. Počet rozestavěných létavců klesnul opět o jedno, ještě musím zahájit stejnou čistku v docích. Ale to až po dovolené, na kterou se jak alespoň doufám, zítra vydávám.

5.5.2008

V sobotu se mi podařilo několik hodin věnovat "heřmánkovi". Snad už ho brzy začnu stříkat. A jak je vidět i Mi-24 se začíná docela rýsovat. Už jsem mu vybral kamufláž. A to dá rozum, že bude tygří :-) Také první modul budoucího vláčkoviště má osazeny koleje a začaly první práce na krajině. Všechno jsou to první pokusy a než to bude vypadat co k čemu, budu se toho muset ještě moc a moc naučit. Ale hurá, vše se konečně začíná hýbat .

23.4.2008

Nad ránem se mi podařilo dobudovat další pidiplachetničku. Je to Nina a je to doopravdy malý drobeček. Původně měla být oplachtěná, ale cosi se opět v mém myším království zvrtlo. Plachty jsem pečlivě vystřihl, napatinoval, nabarvil červené kříže a . . . . uklidil na naprosto neznámé místo ve zdejším vesmíru. Dokud se plachty pouze někde neorganizovaně válely bylo vše v pořádku. A já naprosto vždy, a zcela přesně věděl, kdepak je mám. Pohroma přišla v okamžiku, kdy jsem je pečlivě uklidil na místo, kde je určitě NAPROSTO KAŽDY musí najít. Dokonce i kdybych to měl být třeba já. A tak do této chvíle toto tajné místo úspěšně odolalo všem pátracím akcím, které jsem podnikl. Na dalších rozdělaných plachetničkách doufám, že plachty již neztratím. Nu inu - uvidíme. Takže hurá - dokončil jsem jednu loď ! Bohužel jsem zjistil, že jsem rozdělal dvě další :-( Což mi nevím proč připomíná historku, kterou jsem někde na cestách vyslechnul. A už jsem vlastně zapomněl kde a kdy. Nicméně tady je. Před gymnazijní třídu plnou rozeřvaných puberťáků předstoupil ředitel a smutně pravil : "Byly vyhlášeny uhelné prázdniny." Když po několika minutách celá rozjařená třída poněkud utichla, ředitel si odkašlal a zjednal si ticho. Potom se usmál a blaženě dodal : "Ale my máme kotelnu PLYNOVOU !"

21.4.2008

Po dlouhých letech plánování a slibování se konečně doma objevila první deska budoucího modulového kolejiště. Jde pouze o malý otočný modul, na kterém mašinky budou dělat čelem vzad. Přivláčel jsem z Hornbachu první část modulu a snad brzo se vypravím pro další materiál, který na svoje dílko hodlám naplácat. Huráá, první část z dozajista velkolepého kolejiště byla právě položena ;-)

Celý večer jsem seděl u zárodku prvního modulu. A jezdil mašinkou sem a tam. A sem a tam. A sem a tam . . . . Také kočkám se to móóc líbilo a Šabinka podnikla výpad, aby tu divnou myš (co zřejmě utekla z cirkusu) polapila. Mašinku jsem zachránil a zahnal Šabinku na útěk. Zato gRRTYHO jsem neustálým posunováním mašinky o půl metru vzad a zpět brzy znavil a unuděně odkráčel válet se na palandu.

17.4.2008

Tak se mi povedlo zakoupit dalších osm letadélek. Při té příležitosti jsem odzkoušel i novou transportní bednu. Projela se vlakem i autobusem na sever do kraje plného komínů a elektráren a docela se osvědčila. Teď musím jen urychlit budování druhé poloviny vitríny, aby vše bylo kam naskládat. A pak ještě musím zacelit menší díru v rozpočtu, kterou jsem tímto nákupem napáchal. A výrobci stavebnic si ne a ne dát pokoj a vydávají pořád nové ;-) To je od nich přeci vyloženě nezodpovědné ! Zkrátka šlendrián :-) Na druhou stranu si musím udělit pochvalu za to, že rozlepené mám jen tři letadélka a neslepené mám další tři kousky. Hrozbě plné skříně nabušené desítkami stavebnic, kterou obvykle čeká smutný osud dřívějšího či pozdějšího rozprodeje, se mi celkem úspěšně podařilo zabránit. Tedy alespoň doufám :-)

A konečně jsem po drahné době dokončil i vlastními tlapkami slepený modýlek. Ten zase dostal chudák malý zabrat ! Nu což. Do vitrínky dobrý a vyšší ambice si poslední dobou ani nekladu. Všechny modely si je možné pěkně pohromadě prohlédnout v rubrice BÁJEČNÝ SVĚT MODELU => 1:48. Ale ono upřímně řečeno se těch nových devět mezi původními dvěmi sty celkem úspěšně ztratí. A konečně kápnu božskou a přiznám se, proč vůbec vznikla prezentace mých modelů. Stáli jste někdy před úkolem seřadit do nové vitríny chronologicky větší množství modelů ? Já jsem zjistil, že při své mozkové kapacitě a při vytrvalé asistenci toho němce, co mi pořád někde schovává věci - jsem si nějaký ten seznam udělat musel. No a když už byl, tak se vzápětí ocitnul na mých stránkách.

14.4.2008

Na místě LETECKÝ SIMULÁTOR-> HISTORIE je doplněna nejstarší historie tvorby leteckého simulátoru a přidáno i pár fotografiíí z posledního výletu simulátoru na letiště Dlouhá Lhota.

10.4.2008

Založena nová část mojí stránky. Pod názevem "Šumavské podhůří" můžete najít fotografie přírody ze čtvera ročních období a něco málo záběrů zvířat, které se zrovna připletla před objektiv :-)

7.4.2008

Na místě LETECKÝ SIMULÁTOR->SCENÉRIE je nově uvedeno stručné porovnání a krátký výčet scenérií instalovaných na simulátoru L39.

4.4.2008

Po velice dlouhé době přibyl konstruktivní záznam do deníku budování hvězdárny. Snad se blýská na lepší časy :-)

18.3.2008

Nadchází čas léta, tudíž jsem se jako každé předjaří vrhl na dobudovávání mého simulátorku. Shodou okolností a šílenosti mi vrozené ;-) jsem začal kokpit vybavovat přístroji od Simkits. Protože se ale jedná o nad míru drahý špás tak jsem prozatím skončil na rychloměru a variu. Tři ilustrativní fotky stavu kokpitu z konce roku 2007 lze najít v rubrice LETECKÝ SIMULÁTOR = > HISTORIE. Nyní lze VFR lety létat i s touto minimální přístrojovou sestavou a "skoro skutečné" přístroje poskytují při létání s Microsoft Flight Simulátorem opět daleko reálnější pocit než pohled na přístroje dříve zobrazované pouze na monitoru.

28.2.2008

Loňský konec února a ten letošní byl více než "štědrý" na opravdu špatné zprávy z osobního života. Ale věnujme se raději radostným věcem a to tak dlouho - dokud to zkrátka ještě půjde. Ke sbírce letadélek jsem konečně zařadil i aparát ze samého počátků létání. A udělal mi docela radost. A kontejnerová loď za uplynulých 14 dnů utěšeně přibývala. No ještě zkrátka pár let a bude po kupě :-)

11.2.2008

Pilně pracuji na zcela nové podobě svých stránek. Budou kombinací mých nových požadavků na jejich podobu a zároveň jsem sáhnul do archívu a oživím části z dávnověké historie těchto stránek. A fotografie v tomto příspěvku je opět mírně historická a ukazuje podobu provizorních vitrín. Nyní jsou budovány zbrusu nové ze všeho, co mi zrovna přišlo pod ruku. Pokud nakonec nebudou výrazně lepší než ty starší, zůstanou jim přinejmenším dva velké bonusy. Vejde se do nich konečně Bé jednička a na samotné podlaze je vyhrazeno místo pro mašinky. Po téměř třech letech planého vyhrožování o založení nového kolejiště doufám, že do několika měsíců budu schopen své mé hrozby doopravdy splnit :-)

21.1.2008     Jen tak

Jinak buduji zbrusu nové vitríny, rozdělal jsem další dvě lodě, pár letadel opět přibylo a tak dále. Zkrátka stále je s čím si hrát :-)

22.10.2007     ČAS ZMĚN

Po delší době dochází k větším změnám na těchto stránkách. Pokud se ohlédnu zpět, tak mohu konstatovat trvalý a postupný trend, kdy ubývalo návštěvníků těchto stránek. Některé moje snahy jako například zpřístupnění FS simulátoru pro další lidičky se setkaly dokonce s naprostým nezájmem. Inu, každý máme tu svojí úchylku, která pro ty druhé není příliš přitažlivá ;-) A tak jsem tyto stránky postupně tvořil především pro své potěšení a pro svůj užitek. Nyní tento pozvolný přerod dokončím definitivně. Nadále zde bude tedy výhradně moje soukromé rejdiště. Přesto jsou zde náhodní návštěvníci srdečně vítáni. Pouze se jim musím omluvit, že vzhledem k ubývajícímu času ( a snad i silám ) se jim nemohu věnovat tak, jako tomu bylo před mnoha lety. Čas, který ušetřím a který mi zbyde se tak budu snažit věnovat mimo jiné i svým drobným koníčkům a radostem. A snad se to po nějaké době podaří promítnou i do podoby tohoto mého soukromého rejdiště. Všem dosavadním návštěvníkům mých stránek ve všech jejich podobách a skupenstvích kterými léty prošly tímto děkuji. A pokud budete i nadále chtít - těším se s Vámi opět na shledanou :-) kuknamys

2.10.2007     Podařilo se mi dodělat . . .

. . . ortofoto pro LKVO. Není to vůbec žádný zázrak, ale podnikám další kroky k dořešení alespoň nejhrubších prohřešků tohoto mého pokusu.

18.8.2007     Mnoho času nezbývá . . .

. . . ale neustále alespoň po kousíčcích řádím na domácím simulátoru a scenérii Vodochod. Snad někdy v září se mi podaří dodělat autogen pro můj pokus s ortofotomapou okolí letiště.

18.7.2007     Zásilka od simkits . . .

. . . konečně dorazila. Hurá ! Takže jsem vlastníkem rychloměru a varia. Pohyby ručičky jsou sice trhané, neboť servo je zpřevodováno do rychla, nicméně je to další krok k Microsoftímu heslu dne : "As real as gets !" Výrobky simkits jsou velice jednoduché a s první várkou přístrojů jsem spokojený. A kvalitou podpory a trpělivostí této firmy jsem přímo nadšen a kupodivu to nemyslím ironicky. Jakmile zase našetřím nějaký větší peníz, budu pokračovat v dovybavování kokpitu produkty této firmy. Takže si hraji s domácím kokpitem, který opět prodělává pozvolný skok do vyšších simulátorových dimenzí. Pro scenérii LKVO si pomalu připravuji miniaturní ortofotomapu a pokračuji v ťukání autogenu. Létat nad skutečným povrchem země a nikoliv nad generovanou krajinou je docela zábava. Jen objem práce s tím spojený je trošičku devastující. Upřímný obdiv všem, kteří nějakou scenérii doopravdu vytvořili a nikoliv pouze na diskuzních fórech pindají o tom, co vše by se udělat mělo.

13.6.2007     Druhý simulátor dokončen . . .

. . . a byl se už proletět na letišti v Dlouhé Lhotě :-) Hraji si s ortofotomapou okolí LKVO neboť jsem se zamiloval do ortofotomap ;-) a komerční produkt pro Čechy mě holt chybí. A asi dlouho chybět bude :-( Objednání prvních dílů od Simkit se stalo díky DPD naprosto úžasným dobrodružstvím a můj balíček si již proputoval dvakrát cestu tuším že odněkud z Nizozemí do Čech a zase zpátky. Sbírám sílu k třetímu pokusu. Zbývá nehynoucí naděje, že se doručení jednoho dne povede. Ačkoliv se DPD doručování balíčků evidentně poněkud nedaří. Na rozdíl od České pošty, která mi balíčky neustále zatvrzele doručuje, ať už si na ni vymyslím jakkýkoliv poštovní překážkový běh. Dostěhoval jsem se v bytu ze západní části do východní. Což má tu malou a zanedbatelnou výhodu, že pro simulátory bude vyhrazen téměř celý jeden pokoj. Pár se jich tam ještě vejde ;-) Je mi vedro a už několik dní jsem něměl čas létat o lepení modýlků ani nemluvě. Zato na mě jdou roupy a přemýšlím, který simulátor bude další na řadě. Sehnat fotky a manuály na Gripena, asi bych neváhal - ale móóóc se bojím nějakého kontrašpioážního oddělení naší drahé armády. Tak pošilhávám po F-18E - ale to má zatím čas. Nejdřív musím pořádně "rozlítat" Albapštrosy a pak uvidíme. Nu vot - popjóm :-) Nabídku pro vývojáře doplňků pro FS (proletět se na simulátorku) využil jeden jediný človíček. Který se přišel proletět a inspiroval mě k hraní si s ortofoto okolí LKVO. To jsem jediný blázen v celé republice ? Už asi jo. Ale mě to tolik neva. A tak se dál budu držet zásady : "Kdo si hraje - nezlobí" ;-)

26.4.2007     Budování druhého simulátoru . . .

. . . Albíčka je v plném proudu. Dokonce jsem za nekřesťanský peníz objednal od Simkits USB Multi Controller. Tak uvidíme jestli dorazí a jak bude fungovat. Jinak mi odešel prapradigitální foťák a tak žádné další fotky letadélek, simulátorů a kocourů až do odvolání nebudou. Mezitím se zase budu v rámci bytu stěhovat ze západní strany na východní (že bych šel proti proudu času ;-) a tak lodičky, letadélka a vláčky jenom pláčí smutně v koutě. Ráno jsem stěhoval první várku letadélek a zjistil jsem, že se mi pomalu nevejdou do bytu. To jsem teda nevěděl, že jsem byl takový hamoun hamounská :-) Naštěstí mi jEŠTĚRKA vysvětlila, že problém není nikoliv v tom že mám mnoho letadélek. Problémem je ve skutečnosti to, že mám málo vitrín. Heuréka ! Jinak se stěhování kočkám tuze líbí. Probíhají nadsvětelnou rychlostí z místnosti do místnosti a jsou v sedmém kočičím nebi. Kdyby to bylo na nich , tak bych se klidně mohl stěhovat každý druhý týden :-) Létání se simulátorem Albatrosu je celkem fajn a snad během tohoto roku se dostanu k simulaci dalších systémů. Jednou jsem si zkusil i let po okruhu se simulací poruch. Ke konci okruhu nefungovaly již asi čtyři drobnosti typu podvozku (nouzové vysunutí se zdařilo :-) a po vyjetí z dráhy letadélko začalo hořet. Ani jsem nevěděl, že si ještě budu pamatovat jak se má takové letadélko káně správně hasit - ruce se mi samy rozběhly po motorovém panelu. A najednou bylo po táboráčku :-) Ještě tak asi deset let pilné práce a fakt se z toho stane téměř dospělácký simulátor :-)

26.3.2007     A je tu . . .

. . . jaro. Oživil jsem si tudíž simulátor Albíčka. Teď ho zřejmě naklonuji do druhého simulátoru s jediným malým rozdílem. Nepůjde o Alžírské ZÁčko, nýbrž to poctivé tuzemské. Počet rozdělaných modelů lodiček jsem snížil o jednu, počet rozdělaných modelů letadélek lze vyjádřit krásně nízkou číslicí - dvě. Počet objednaných vagónků lze vyjádřit číslicí pouze o něco vyšší. Stav kocourů setrvalý. V neděli jsem se konečně krásně virtuálně proletěl nad kbelským letištěm a plně jsem ocenil i dodělání simulovaného provozu na tomto letišti. Letět okruh s dalším Albíkem a přibližovat se nad Prahou na přistání ve Kbelech je docela pěkný zážitek. Asi na desátý pokus jsem se konečně udržel jako dvojka ve své pozici v průběhu celého okruhu. A vedoucího na přistání jsem dokonce ani nepředjel ani nevystrčil z dráhy :-) Třeba přijde den, kdy i já se s tou eFeSkou konečně naučím poletovat ;-)

8.2.2007     Stručně . . .

. . . a telegraficky : počet rozdělaných lodí - 4, počet rozdělaných kolejišť - 1, počet rozdělaných letadel - nepočítaně, počet roztočených filmů - 1, počet kocourů - ufff naštěstí setrvalý 2 :-) A nejnovější hit ? Kolega modelář mi neměl ukazovat hotovou C-11 a S-199. Safra. Vrhnul jsem se na letadla čs pilotů. Že nestíhám ? A kdo si vymyslel takovouhle pomluvu ? Tak toho neznám, naštěstí. A teď mě omluvte. Jdu dělat trup Watergeuse tentokrát v měřítku 1:72. Já mám času vlastně dost, protože nejméně jednou týdně se dostanu domů už před večerníčkem. Běží Krkonošské pohádky, to aby jste věděli, že jsem stále v obraze. A propó nevíte někdo, už máme novou vládu ;-) ?

23.11.2006     Už jsem tu někdy . . .

. . . říkal : "Tak a další rok je v prdeli ? " Já bych se totiž jen nerad opakoval ;-) Tak jsem si uvědomil, že vánoce jsou pro mě osobně dobou kdy nenakoupím v Delvitě poněvadž tam vypuká masová hysterie boha Monte Konzumese. A vyfasuju pravidelně polovinu vánočních nebo silvestrovských služeb v práci. Malá pomsta za jinak moje celoroční flákání se ;-) Ostatní lidičky si vánoce připomenou zřejmě tím, že podříznou strom, umlátí kapra a masově se přežerou. Teda ne že bych odsuzoval vánoce generálně, vždyť by to mohl být docela příjemný svátek. Ale je to asi jako s tou televizí (které jsem se snad už definitivně zbavil vyhoštěním na sibiř (to jest na půdu :-) ). Ta televize je také potencionálně docela sympatické a dobré médium - jen by tam nesměly dávat to co tam dávají. A což, když to dovedu do důsledků vlastně lidičky i vyžadují. To je na tom to nejsmutnější. No co, asi jsem nějakej divnej, já tohle vážně nemusím. Asi mám nějaký pokřivený vkus protože skladbu programu všech televizí považuji za totální a konečné vítězství boha Monte Debilese. Tak jsem se rozhodl že vezmu do ruky stařičký foťák a udělám krátký výlet do duše myschi, to jest mě. Včera jsem byl na lovu vagónků . To co jsem se rozhodl ulovit jsem na pastvinách nikde nepotkal, tak jsem si alespoň začal dělat nákladní vláček za Sergeje. A zjistil jsem, že bude sakra dlouhý a kde vezmu nový byt, to teda nevím :-) On totiž může být ten vlak ještě DELŠÍ než plánovaná letadlová loď. Ještě že jsem u letadlovky slevil z měřítka 1:48 na 1:72 ;-) Zvláště poté co jsem dostal opět kopačky (o neveselých věcech se musí hovořit obzvláště zvesela, jinak hrozí syndrom vyhoření) jsem zjistil, že jsa bez dozoru začaly se mě doma podezřele množit králíci :-) To je B-1, která se momentálně nikam nevejde a ještě nějaký ten rok se na ni bohužel bude prášit. Chudinka malá. Ale já jí nějaký ten hangár vymyslím, obzvláště když jak tak tuším dozor nějakou tu dobu ještě nebude :-( Jo přibyla mi ČD714 ke které chovám značně smíšené pocity. Podle toho co jsem z dálky zahlédl tak Roco vzala nějakou odpornou DR mašinku a přestříkala ji nový kabátek. No fuj, lego přece vypadá ale NAPROSTO JINAK !!! Ale nic naplat, mě se to stejně líbí. Jo a po včerejší procházce mašinkovými krámy (jůůů Bobina ! jůůů motoráček !!!! jůůů tohle !!!) jsem si uvědomil že by k ukojení mých okamžitých tužeb stačilo bratru odhadem ta 200 až 300k. No to má alespoň tu výhodu, že až do konce života (všimněte si jak jsem krásně opsal slovo smrt) se mám na co těšit. Když jsme už u toho divného slova tak musím podotknou, že jsem si zase zkusil resiscutovat další mrtvolku. A je zvláštní, co vše se na tak jednoduché věci dá pokazit. Jo, jo, nevíme hodiny ani dne. Tak nezdržovat, rychle dopsat tuhle stránku. Musím jít potom dělat Granita :-) Takže to zrychlíme dalším obrázkem. Zase králíci 1:32. Povšimněte si prosím vitrínky nazvané Z NOUZE CTNOST. Kamarád vyhazoval gauč, šéf daroval kus plexiku, zbyly kartony z LCD televizí a doma jsem našel nitě. A je to. Jsem vlastně taky taková lepší verze bezdomovce ;-) Tahle knihovnička knihy neviděla již hodně dlouho. Ty se množí o kousek dál. Je určena lodičkám 1:72, ale vhledem k přemnožení hlodavců, jsem jich sem také pár dočasně šoupnul. Tak lodiček 1:72 mám už pět a Snowberry je na dobré cestě. Ještě pár hodin práce a budeme stříkat. Jen nevím čím, když nám EU zatrhla Humbrolky a Revelky. U sekce lodiček se zastavím jen na chvilku konstatováním, že přibývají sakra pomalu. Takhle jsme si to tedy soudruzi nepředstavovali ! Další králíci . Vlastně ani nevím kolik jich mám, množí se tak rychle že je nestačím počítat. Jo malá odbočka. Za poslední králíky děkuji člověku, který má (alespoň podle toho co jsem poznal) charakter a tak férové chování, že jsem byl tím více než překvapen. No a jak to kontrastuje se světem okolo nás není snad třeba líčit. Jak jste si možná povšimly tak politickou scénu jsem přestal komentovat již před hodně dlouhou dobou. To vážně nemá cenu. Neviditelný pes má úpravdu. Čím více o nich budeme hovořit, tím větší slaví vítězství v našich vlastních myslích. Jen pokud opravdu bude nějaká ta defenestrace tak mi dejte vědět. Činem se rád přidám, slovy již nemíním plýtvat. Šup na další obrázek. Hlavní a opět provizorní králíkárna 1:48. Kromě dopravy složená z toho co běželo neprozřetelně okolo, málo se maskovalo a tak jsem to rovnou ulovil. Nějak ty králíky přece ubytovat musím. Samozřejmě že nemůže chybět Šabinka . Zrovna lovila a nechtěla pózovat. A Grrty měl v průběhu jejich společného lovu krátkodobou přestávku, tak jsem ho hned zvěčnil :-) Počátek králíků 1:72. No a poslední foto opět kamarádův gauč, kde se zahnízdily králíci 1:72. Předposlední a poslední králíkárnu jsem již nestihl vyfotit, neboť naštěstí došla paměť ve foťáku. Tak to bychom měli. Začínám plánovat generální vitríny a musím se přiznat ke svému tajnému snu. Mít malé letecké muzeum s jedním či dvěmi simulátory a k tomu hóóódně velké kolejiště. Převedeno do řeči peněz - nemožné. Převedeno do roviny mého osobního šílenství - tož uvidíme, jestli by to nějak přece jenom nešlo. Takže letos se celkem dařilo, odchyt králíků byl více než úspěšný. No pokud si uvědomím, že moje nová modelářská éra započala docela solidní depresí na přelomu roku 2003 / 2004, tak se dá z celkového počtu modelů odvodit jediné. Že obzvláště letos a v závěru roku jsem fakt chytil těžkou depku. Čehož jsem ovšem zrádně a zákeřně zneužil k soukromým zcela šíleným aktivitám. Být já teda mojí depresí, tak si to ze mě vážně asi hodím ;-) Vy si to ze mě prosím neházejte, protože slibuji, že chvilku zase nic psát nebudu :-) Ale pozor ! Byl dostříhán film Údolí (lze si již objednat). Nezapomenutelná slova jednoho asi z 50 diváků veřejné premiéry režisérovi filmu tvoří zárověň i do kamene vytesaný pomník a recenzi filmu současně : "Teda Patriku, fakt dobrý. No to se ještě žádnému jinému režisérovi nepovedlo, aby se lidi na jeho hororu tak nasmáli!" Takže pozor ! Nový film se začíná točit již za necelý týden a minulý týden jsme už dokonce zjistili po značném tvůrčím a duševním průjmu o čem to vlastně bude. Kapitalismem prohnilý a parazity prolezlý "Pane všech barrande trilobitů" třes se ! První výstřel zazněl a válka nechutné komerci ve filmu byla vyhlášena :-) Ó jetjéé ! To se tedy máme na co těšit ;-) To zas bude hodin a dnů prosezených nad střiháním filmu. Ale je to v pohodě - kamarád režisér je totiž vlastně doktor. A tak má doma vždy nepřeberné zásoby becherovky. Ten další rok vlastně nemusí být nutně až tak zlý :-) Takže zatímco většina lidí doktorům flašky nosí, já je od doktorům vysávám. Někdy mám takový nejasný pocit, že věcí které jsou v mém životě naprosto převrácené je zcela a zásadně více. Ale to už je jiná ( a soukromá) kapitola a kromě toho musím jít konečně něco dělat. Třeba a například zkontrolovat, jestli nám místní bezdomovci přes noc nerozmontovali a po částech neodnosili mnohatunový záložní diesel agregát.Tak se mějte krásně a někdy na jaře se snad opět dokopu na tohle zpropadené místo nějaký ten žvást napsat.

13.11.2006     A další měsíc je zase . . .

. . . jistě víte kde ;-) Rozhodl jsem se přes zimu odpočívat, relaxovat, válet se a tak podobně. Mezi jinými dobrými předsevzetími bylo, že si i trošku zapařím. Protože na počítačové hry jsem nesáhl už dobře několik měsíců. Nějak nebyl čas a hrajte kromě toho AOE v kabině cvičného letadla. Až to jednou zkusíte tak možná i vy zjistíte že tam pořád vadí nějaký čudlík, páčka, mlátíte se o nožní řízení a zachytáváte o madla pro katapultáž. To vážně není ono :-) Ale poté co jsem počítače na zimu vyndal zase na pracovní stůl (to jest poslední místo v mém bytečku o rozměrech 120 x 60 cm které jsem uhájil před minitygry ( neboť jinak, to dá rozum - doma vládnou oni :-) ;-) jsem se vrhl do JRC a pátral po stařinkách. A udělal jsem asi další, zcela zásadní a neomluvitelnou chybu. Sáhl jsem po Microsoft Train Simulátoru. A tak každou volnou chvíli (většinou na noc když se mi podaří dostat domů) sednu k počítači. A hádejte co dělám ? S pražcemi : "trdn, trdn, trdn" a před přejezdem : "hůůů, hůůů" - houká se dvakrát :-) Nedovedl jsem si představit, zdali to bude alespoň trošku zábavné, zhýčkán svojím Albatrosem a třemi volnými rozměry eFeSky. A světe zboř se - "vono je" :-) Ale abych neplácal, rychle a stručně shrnu dosavadní poznatky. Od roku 2001 Microsoft nevydal další verzi MSTS, nicméně v následujících měsících či týdnech původní tvůrčí tým vydá další díl pod ochrannými křídly jiného distributora - Rail Simulator. Existuje SILNÁ česká komunita, která tvoří tratě a mašinky pro MSTS. Nejdominantnější českou trať pro MSTS mám, jak jinak samozřejmě už objednanou. No a diskuzní fórum této komunity působí stejně jako to letecké. Pár skvělých bláznů táhne káru pokroku a jistá skupina přispěvatelů fóra se hádá mezi sebou co to dá a tu a tam příležitostně nadává všem okolo včetně pracujícím autorům. Ach jo. Obdivuju ty (jak v letecké tak i ve vláčkové branži), kteří se nedali znechutit a tvoří dále. Znám už totiž celou skupinu jedinců, kteří to vzdali a tvoří neveřejně (pokud je vám odměnou za vaši práci zdarma a dobrovolně celé hejno a dlouhý výčet toho, co jste zase zvorali - to pak člověka přestane bavit ). Ale pokračujme dále. Soudruhům z Microsoftu se patrně něco nepovedlo, protože jejich hra z roku 2001 má podle toho co jsem na fóru četl problémy i na současných dobrých počítadlech. Ale abych to uzavřel. Včera jsem se před desátou vrátil domů, v rychlosti nainstaloval dvě fiktivní české tratě "Ztracenou" a "Zapadlou". A pak už jsem jenom hodinu křičel a nadával jejímu autorovi. Protože mě doslova přikoval k počítači a já nebyl schopen vstát a jenom sledoval tu úžasnou podívanou, která se mi zjevila na LCDéčku. Sákryš. Minitygři. Grrty po většinu času pronásleduje v lovících hodinách Šabinku. Včera se však situace zvrtla a Šabinka zahnala do kouta Grrttyyho a několikrát tam po něm sáhla ťapičkou. Což Grrtyho uražená čest samce (stejně jako u dvounožců) naprosto nesnesla a po zbytek večera dělal v jednom koutě místnosti přetopený parní kotel : "Ssssssssssssss.s.s.s.sss....sss...ssss....." Byl z toho natolik konsternovaný, že ani pro ten den nedodržel rozpis lovících hodin a to se vskutku nestává často. Telegraficky další zprávy z domova. Film je skoro dostříhán. Amatérský začátek, Jakubiskův konec, vše střižené Landou a na konec, konec a další konec prý šáhl sám Lynch. Ještě že toho pána neznám. Ale vcelku si myslím, že jedna filmová katastrofa za život mi bude asi stačit ;-) Trup Granita je skoro hotový, trup Snowberry je hotový a vrhnul jsem se na nástavby a poslední katastrofická zpráva. Captain Sim chystá raketoplán pro FSX. A to už je jaro pomalu za dveřmi ;-) a já bych měl začít dělat na Albíčkovi. Nemluvě o kopci neslepených letadélek. Abych uzavřel alespoň jednou dobrou zprávou. MSTS nemá FSUIPC.DLL a jediný komerční ovladač na MSTS je tak pouhým emulátorem klávesnice a data o rychlosti si vyčítá z vidopaměti. Ufff, to jsem si oddychnul. Protože kdo z vás uhodne, co bych jinak doma asi začal budovat ? :-) ? ?

12.10.2006     Tak tu máme podzim

Což je jistě objevné konstatování :-) Vezmu to zkrátka. Vodníček byv opět spuštěn na vodu - zase se nepotopil. Neupadla ani lodní vrtule, nebo další nepodstatný detail ;-) Pouze byla konstatována NAPROSTÁ NEŘIDITELNOST té divné věci. Takže fáma kolující v mém podvědomí, že spuštěním na vodu práce na RC lodičce končí, se neukázala býti zcela pravdivou. Naopak, přes zimu bude na Vodníčkovi mnoho a mnoho práce. Ale už se těším na jaro a první plovbu. Zbývá nehynoucí naděje, že jednoho dne ta mrcha půjde řídit. Daleko více se dařilo v pracech na simulátoru L-39 Albatros. Rekonstrukce byla více než zdařilá a i na prvním komerčním výletě na příbramské letišti letadélko nezklamalo. Nevím kde se tam vzali, ale do hračky usedli i dva piloti Albatrosů, vydrželi tam docela dlouho a tvářili se mírně zádumčivě. To potěší. Příští týden v pondělí absolvuje simulátorek poslední virtuální let před zazimováním. Na jaře je směr prací více než zřejmý, ale než abych se zdlouhavě rozepisoval o budoucích úpravách, raději se je budu za pár měsíců snažit realizovat. Čímž přecházíme k zimním radovánkám. Což budou především plastikové lodičky a letadélka. Golden Hind se blíží ke svému dokončení. Souběžně s tím se mi do ruky náhodou dostala knížka "Pirátova plavba okolo světa". Mě osobně z toho jsou zřejmé dvě věci. Za prvé. Námořníkem v té době bych tedy opravdu být nechtěl. No a milého pana Drake bych si pravděpodobně nezvolil jako svého partnera na podvečerní procházku osamělým parkem. Ale možná jsem jenom příliš útlocitný ;-) Ale to jsem se zase zakecal. Resumé je že, opět začínám patlat modýlky. Po dalším stříkání je původně černý gRRTY jako vždy částečně bílý, sprchový kout povlékl divný šedý povlak,a Šabinku to vyděsilo natolik, že z toho opět začala mrouskat. Mňauuu, mňauuu, je pět hodin a šest minut. A teď, teď by si zase nikdo nedal ? Safra. Když ne, tak proč teda nespíte ? Já se vám teda divím. Mňauuu . . . Jo a teď obvyklé téma - čas. To je naprosto skvělé. Když jsem opět nedávno dostal od jedné slečny kopací obuv, teoreticky bych měl mít času habakuk. Ale jen snad pánbůh ví, proč tomu tak není. Do hospody chodím tím stylem, že se zavrtám do kalendáře a prohlásím, že teda příští měsíc ve středu by čas byl. Já už vážně nechci. Nožičky ručičky, budeme se válet . . . V práci se dokončuje robotické vozítko (už zanechalo docela solidní zářez ve dveřích, když se splašilo a pokusilo se dokázat že úsloví - "Robotem dveře prorazíš" - se může zakládat i na pravdě ). Kamarádovi jsem totálně zkritizoval jeho natáčenou prvotinu - filmový horor "Údolí". Načež jsem byl vyzván, když už jsem teda tak chytrej, abych mu laskavě předvedl, jak se to vlastně má dělat. Chytrej teda nejsem, ale už třetí den jsem investoval do přestříhání veledíla a je to docela zajímavé. Tedy bohužel nikoliv ten film, nýbrž konstatování jak technika pokročila. Třice let není sice historicky dlouhá doba, ale přechod od střihání a lepení osmičky k Pinnacle studiu na počítači přináší jistá vylepšení a příjemné urychlení práce ;-) Jak říkával kocourek Modroočko : "Teéééda kočky, to kdybyste viděly !" Jenom malé poučení. Nikdy si nemyslete, že když budete dělat film o duchu kokořínského údolí, že vám to projde beztrestně. První střihání duch ještě zkousl. Při druhém zaonačil vykradení mého bytu (digifoťák, CD přehrávač, něco peněz, golfová čepice a dámské boty - reakce výjezdovky ? - "A kvůli tomu nás voláte ?"). Na třetím střihání obdobně doplatila kamarádova žena a ani se mi to nechce nějak rozvádět. Tak jsem si střihl závod patrně s těmi dobrými ÚKáčkama, kteří u nás dole pracují. Kdo bude rychlejší ? Oni s druhým kolem vyháčkování dveří, nebo já rychleji svařím mříž ? Tfujjj - zatím jsem o takhle malý kousek vyhrál. Dokonce jsem si mezi tím vším stačil dopisovat s bývalým spolužákem, který monituruje na webu očekávaný konec světa. No moje obecné mínění o té věci a o přistáních UFO je následující. Že věrohodné fakta lze očekávat pouze tam, kde nikdo nemá sebemenší význam o jejich překroucení či prvovýrobu. Tedy téměř nikde. Takže se bohužel nemá cenu tím zabývat, neboť nelze prokázat obecně nic ani na jedné, ani na druhé straně. I když můj osobní názor k jedné z těchto stran převažuje zcela zřetelně :-) Nicméně tvrzení, že na aktuálních snímcích SOHO je zcela jasně viditelný objekt, který tam nepatří - tomu jsem neodolal ani já. Co bych Vás napínal - opravdu tam byl. Bohužel stačí strávit dvacet minut na Webu aby se ukázalo, že to není UFO, ani smrtící kometa nýbrž prachobyčejná Venuše. Tedy když jako základní hypotézu vezmu v úvahu ten fakt, že nejsem pouze maličkou součástí Matrixu. To by potom, samozřejmě - byla jiná . . . Stejně nám všem bude jednou na "Zlatým návrší" moc pěkně. A zvlášť na podzim, když dialogy mezi posádkou a dispečinkem uprostřed všeho toho popadaného listí končí tou nostalgickou notičkou : "Padesát pět, hotovo Zlaté návrší. Hele tady je tak krásně, my už tu zůstanem ." - "Jo jasně. Tak nám tam rezervujte taky pár míst, nás to tu taky nebaví, tak jo padesátpětko, na příjmu domů . . . " No a to by snad pro dnešek stačilo. Jdu si zakládat album eMPéTROJEK. Od té doby, co jsem koupil letadlu pořádné bedny, můžu zase trávit večery mimo jiné i poslechem něčeho příjemného a zádumčivým popíjením blíže nespecifikované tekutiny, co tak pěkně v té skleničce šplouchá. Co bychom si povídali, mnohý z nás na těchle vlnách přeplul už alespoň půlku soukromé zeměkoule :-) Jak by řekl lodní klasik Šífa : "No není pěkně ?" - No to teda není ;-)

6.9.2006     L-39 Albatros stále roste.

Postup prací na L-39 Albatros najdete opět zde : sKUTEČNÉmYŠODOUPĚ => L-39 Albatros. Celkem mě to i zaměstnává a tak na jiná alotria nezbývá čas. Tato etapa přestavby bude završena zhruba do poloviny září. No a potom budeme čekat, jestli někde zbydou nějaké penízky. Neboť tento stav "letadélka káněte" je pouze velice provizorní a přechodný. Tedy alepoň doufám :-)

22.8.2006     Konec IFRdemona.

Tak, tak. IFRdemon jako takový byl s definitivní platností zrušen. Všechny jeho vnitřnosti jsou v součané chvíli kanibalizovány a nadívány do nového kabátku. Takže IFRdemon je mrtev, nechť žije L-39 Albatros ! Ostatně nové fotky najdete jako vždy na místě : sKUTEČNÉmYŠODOUPĚ => L-39 Albatros. Takže jdu zase svařovat, pájet, pilovat, řezat a divit se, proč po přendání vnitřností všechno funguje až na to, že nejde zasunout podvozek. I když chybku né a né najít. Nu vot těéchnika. A ještě horší je, že mám po dovolené a týden na Vltavě uplynul jako nic. A když jsem se poprvé napil doma čaje, málem jsem ho vyprsknul zpátky. Byl "nějakej divnej", chyběl v něm rum. Podvozek nechť se klidně nezasouvá, co je mi po něm. Ale ten čaj ? Ach jo, už zase jsem zpátky v té pitomé civilizaci plné roztodivných a nepochopitelných starostí ;-)

27.6.2006     Jen stručně.

Vodníček konečně absolvoval zkušební jízdu. Objevili jsme ideální "polygon" na RC modely - rybníček v centru Kunratic. 50 x 50 metrů, příjezd autem až k rybníčku, autobusem téže, částečně obezděné s ideálním přístupem k vodě. Vodníček jezdil tři minuty aniž se potopil a pak mu upadl jeden lodní šroub. Hned u břehu - naštěstí. Stavoval se u mě Tonde s Irenou. Tonde chválil IFRdemona. Což jednak nechápu, no a za druhé jsem se utvrdil, že IFRdemon je příliš hrůzný slepenec všeho nemožného. Budiž mu omluvou pouze to, že přesně tak byl plánován. A bez jediné větší poruchy splnil naprosto vše, pro co byl postaven. Jestli bude jenom trošku času a peněz tak budu plánovat něco drobet lepšího. Ale jak jsem říkal. Čas a peníze :-( Jinak nesnáším léto. Nad třetí začne lehce svítat a pravidelně ve 4:30 mám kocouří budíček. Nechápu, kam si gRRRTY a Šabinka schovávají budíka. Třikrát jsem jim prohlédl noru a nic nenašel. Jediná odchylka od času 4:30 je sobota, kdy je budíček v 4:15. Až bude v okolí mého domečku cítit líbezná vůně pečené kočky, tak se nikdo příliš nedivte ;-)

13.6.2006     IFRdemon . . .

. . . byl opět dvakrát na výletě. Vydělal si na nové 19" LCDéčko a docela mu sluší. Další investice (budou-li penízky) bude do zvuku. Ať sakra všichni ví, že tu létá simulátor pořádného letadla ! Pokud stávající zvuk pustím doma na plno je to docela ucházejícně slyšet. Když ale ten samý zvuk konkuruje nedaleko vzlétajícímu turboletu a dvacet metrů od démonka roluje Zlín, tak už není slyšet, jestli je vůbec něco ze simulátorku slyšet :-) Spodní část IFRdemona prošla redukční dietou (vrhl jsem se na ní s pilou a vyřezal co se dalo) protože už třetí rok vláčet tu těžkou obludku několikrát ročně do tři a půltého patra mě vážně neba. No a čeká mě další hafo práce na dalším a dalším vylepšování. Až nebudu totálně línej (jako právě teď), budu se do toho muset zase pomalu pustit. A kromě toho jsem si už asi měsíc nešáhl na modýlek, štětec a barvu. To také budu muset napravit. Nehledě na to, že už mám vyhlídnutou další RC lodičku. Samozřejmě že to bude remorkér. Jmenuje se Thorax a na podzim možná půjde zakoupit laminátový trup s plány a sadou fotek. To abych se v zimě nenudil, to by přece nešlo :-)

29.5.2006     Tak . . .

. . . se mě nějak nová podoba těchto stránek nepovedla. Čtyři měsíce tady visela nabídka na prolétnutí se v mém domácím simulátoru, což neoslovilo ani jednoho jedince. Jediný komu to prospělo byl samotný IFRdemon, který se dotáhl opět na vyšší úroveň. Byla zakoupená nová grafická karta a naprogramovány poruchy a létáníčko se dostalo opět na o něco dále. A kromě toho mě opět popadlo modýlkové období. Vždycky jsem si tady stěžoval na čas. Teď už to nemá cenu. On se tak nějak zploštil a po čtrnácti dnech nepřetržitého fungování jsem včera v neděli měl první volné odpoledne. Nějak tak nechápu, že se mi občas podaří přece jenom nějaké to letadélko splácat, nebo něco udělat na lodičce. A aby to bylo hodně šílené tak jsem si vybral další předlohu pro RC lodičku. Nevím kdy a za co, vím prostě jenom to, že ji postavím. Teda aspoň doufám :-) V krátké době budu mít ve vitrínkách první stovku letadélek ve čtvrtce. A minulý týden jsem koupil RC vysílačku a včera jsem poprvé projel vodníčka ve vaně. Hodinu jsem seděl na pračce a jezdil sem a tam. Moje princezny se na mě chodily dívat, smály se a nevím proč se u toho vůbec dobře bavily. Kromě toho 17.2. umřela myška Anežka. Malá a bezvýznamná, po dlouhé zimě v den který poprvé zavoněl jarem. Sama a bez pohlazení. Tak jako to čeká každého z nás. Jo to by byly snad veškeré nové zprávy. A teď mě čeká náročné rozhodnutí. Zda se v nejbližších hodinách budu věnovat trupu Granita, nebo půjdu dělat hánulkový hovnocuc. Tak prosím nerušit, bude to těžké rozhodnutí ;-) Mimochodem věděli jste, že hovnocucy mají svojí vlastní stránku ? Jestli nemáte zrovna co dělat zapátrejte ve vyhledávači a podívejte se na ní. Úžasné, co vše lze na netu najít :-)

25.1.2006     Čas . . .

. . . je naprosto odporná záležitost. Vůbec není. Přesto jsem začal mírně kultivovat palubní desku pro IFRdemona. Teď vypadá nějak takhle, a tímhle tempem bude hotová - no možná ještě v tomhle století :-)

15.1.2006     Musel jsem se . . .

. . . chvíli věnovat přípravě nového místečka pro IFRdemona. Spáchal jsem část nezáživného natěračství a tepelné izolace. Roh do kterého démonek patří je už hotov a tak jsem ho tam šoupl (viz. čtyři nové fotečky sKUTEČNÉmYŠODOUPĚ -> IFRdemon :-) Dlouhodobé plány ve stylu pětileky jsou sice (jak už nás historii poučila) většinou na draka, nicméně jednu dvouletku až pětiletku bych IFRdemona na nové místo stěhovat nechtěl. Teď se budu zabývat myšlenkou oživení stanoviště instruktora. Ve stylu "Kde vzít vagón a nekrást ?" se poohlížím po nějakém tom starším PíCíčku a monitoru. Jinak ideovým a velkým vzorem pro IFRdemona bude L-39 Albatros (což není novina), ale konkrétněji jsem se rozhodl pro verzi ZA ( tak jak lítala v cca. 90 létech ??? ) s nejnutnějším updatem komunikačního a navigačního zařízení. Ale to budu teprvá zkoumat, poněvadž tomu zatím rozumím asi tak, jako ta pověstná koza petrželi. No a snad poslední novinkou je, že jako druhý kokpit do domácnosti (jenom bábovky mají doma pouze jeden :-) si oživím starého dobrého bulíčka, ale tady to bude v první řadě jen a jen o penězích. Takže to asi hned tak nebude :-) Vlastně ještě jednu novinku chystám, ale jelikož se mi zatím pořád převaluje v hlavě sem a tam, nechám ji tam ještě chvilku se poválet ;-) Myslím, že do konce ledna mírně uzraje natolik, abych jí sem mohl plácnout ( za pořád opakovaného samolibého předpokladu, že to tu čas od času nějaký zoufalec přece jenom čte ;-)

9.1.2006     IFRdemon dostal . . .

. . . možnost stěžovat si na hříchy virtuálních pilotů. Pláče a pláče, že takhle se s ním tedy rozhodně cloumat nemá,a že ty géčka by byly ve skutečnosti cítit daleko jinak. Omluvou budiž pouze to, že jde o záznam ze záletu, který měl otestovat SARP na mezních režimech provozu virtuálního letounku. Jak je volná chvilka tak programuji a programuji, dokonce jsem začal oživovat i režim poruch, aby to nebylo přece jenom takové nůďo ;-) Do jara se snad IFRdemon mírně vzdálí z oblasti vyložených hraček, někam na vzdálený dohled simulátorových hračiček. Ufff, mám čtyři popsaný listy papíru, co že ještě bych měl dodělat, udělat, předělat a vůbec. Kocourům se daří dobře. Jen chudák myš Anežka si do krve rozdrásala svůj hřbet, tak to má asi holka spočítaný. No, jo, jsou holt věci, se kterými neuděláme vůbec nic :-(

1.1.2006     Tak jsem . . .

. . . konečně navýšil místo pro stránky a dohrál chybějící obrázky svých plastikových letadélek. Také přibyly čtyři nové fotky IFRdemona. Po dvou letech, hmmmm . . . Na první pohled je IFRdemon ve stejném stavu jako před léty, totální rekonstrukce kabeláže pod povrchem holt není vidět. Když už jsem měl foťáček v ruce, tak tohle je Šabinka, Grrrty, letadla, znovu Šabinka, a nakonec oba mňoukové dohromady. Obrázky hrůzné, nákup nového foťáčku plánován již několik let - ale, nejsou penízky. No a pro krátkou informaci. Simulátorové období pokračuje. Nicméně když jsem si konečně vytvořil hrubý ale definitivní obraz toho, co bych chtěl vytvořit jako další kokpíteček, udělal jsem následně chybu. Spočítal jsem si, co by to stálo :-( A tak si nechám zajít chuť a i pro letošní rok si budu laskat IFRdemona. Bulíček pláče v krabicích, ale jen co zbohatnu, dojde i na něj :-) Snad už to nebude dlouho trvat ;-)

17.12.2005     Chcete slyšet veselou . . .

. . . historku z natáčení ? Že ne ? Ale no tak ! No vida, tam vzadu se jeden pán přihlásil - takže máte zkrátka smůlu. Stalo se totiž toto. Na jednom počítači mám doma svoje veškerá data. Nic moc, jen pár giga. No a na druhém je eFeSka a jinak lautr nic. Potřeboval jsem přeistalovat eFeSku. Tak jsem logicky udělal FDISK. To umím celkem dobře. Na jakém si myslíte, že jsem ho udělal počítači ? To vážně nikdo neuhádnete. V okamžiku kdy mě to došlo, jsem kupodivu ani nenadával, ani se nevztekal. Jen se mi tak před očima na malou chvilku zjevila majestátní nezměrnost celého vesmíru, včetně mé maličkosti. Tak jsem si alespoň nacvičil obnovu dat a prozkoumal aktuálnost svých záloh. Celkem to klaplo. Až na dvě maličkosti. Domácí účetnictví za poslední měsíc (a protože tam řádili skřítci řemeslníčci tak bylo účetních položek požehnaně - to už zpětně nikdo nemá šanci dát dohromady :-( A ovládací program IFRdemona - veškerá práce za poslední rok. Sranda. A ještě větší sranda je, že oba jedině chybějící soubory jsem vyhrabal z netušených koutů a šílených podadresářů na pičítači v práci. Tfuj - to jsem se ale zase jednou lekl. Jenom si musím nezapomenout vyrobit cedulku : "Pozor, zde je porušená stabilita celého vesmíru. Zde pracují myši - žerty stranou !" :-) Anebo jinak. U jedné své domácí princezny jsem shlédl inspirativní cedulku. Prosté dvě věty : "Born stupid ? Try again !" Tak šup na další pokus, to by bylo, aby se to nakonec nevydařilo ;-) Jinak na mě přišlo simulátorové období. Složil jsem IFRdemona a proletěl se. Návyky jsou strašná věc. S klávesnicí a myší - to už bych vážně létat nemohl. Přemýšlel jsem - zda podrobím IFRdemona pořádné rekonstrukci, nebo zda se vrhnu na jinou kabinu (kokpit Blaníka mi darebáci z moravy nějak prodat nechtějí). Zaleskla se mi slza v oku vzpomněl jsem si na pradávného Flankera. To by byla také možnost. Nebo složit z krabic bulíčka ? To by bylo safra drahé - na to zatím opravdu nemám. Co takhle Grippen ? F-18 éčko ? No tak vážně nevím. Lock-on bude patrně jenom hračkou. Ale hezkou. A navíc zhruba před hodinou jsem zjistil,že si pořídil Luu. Ale nemlaskejte, neboť nejde o tačnici ze slunné Havaje, která slouží pro uspokojení libida virtuálních pilotů ;-) Ale možná, že jisté věci by umožnit mohla. Safra - tak tohle je vážně brouk v hlavě. Jdu se odebrat do ústranní a tiše si přemýšlet. Kdybych Luu pěkně poprosil, rozestlal ji pelíšek a mrknul očkem . . . . . . kdo ví, co by se pak dělo :-) . . . . . . . . . . opět bych dostal přes hubu ? ;-) ? A abych nezapomněl. Včera byla zase hospoda. Asi už stárnu, protože mi to přijde pořád stejný. Méďa neustále brblal, phantom operety (provádějící rekonstrukci brlohu) nadával na řemeslníky nutíce je vyměnit kvůli škrábanci celé okno, Vláďa (okna prodávající) v němém údivu zíral na phantoma operety a vykřikoval, že takové zákazníky opravdu miluje a já se cvičil na stáří a dojížděl vše co zbylo. Jedinou světlou vyjímku učinil Franta. Úplně na pivo zapomněl a poté přiběhl větrnou tmou bez pyžama. Na nohy, jestli měl papuče, jsem se mu raději nedíval. Méďa si zaslouží ještě jeden bod navíc. Byv Frantou dotlačen nějaké to pivo opět zorganizovat, jel prstem po kalendáři : "Tak tenhle pátek by šel, tenhle možná taky, anebo tenhle ! Ale néé, takhle by to přece nešlo. Třeba desátého ? To je dobrý den. Ale co takhle sedmnáctého ? Cože to tu píšou ? Větrná smršť o síle orkánu, létají krávy, zelení trabantové a děvy veselé povahy ? Tak jupí, jdeme na to, já jim to sakra pytel (větrný) osladím, nutit mě chodit do hospody (furt dvakrát do roka pořád ! :-)"

6.12.2005     Skutečné myšodoupě . . .

. . . prošlo celkovou rekonstrukcí :-) Ale u letadel došlo volné místo na serveru, tak budu přemýšlet na téma nerudovského slamníku - kam s tím ksakru :-(

5.12.2005     Ufff - to byla doba . . .

. . . co jsem zde naposledy byl :-( Protože se ale k zářným, světlým a budovatelským zítřkům má kráčet radostně a vesele ;-) tak něco málo optimismu. Z bytu odešli poslední skřítci řemeslníci a já se opět nedočkavě vrhl na krabice od modýlků. Tak přibyla tři narychlo zmatlaná letadélka a hlavně - v bazaru na mě mrkala krabice se Zlatou laní. Zkuste si odhadnout, zda jsem to vydržel ? Béé - je správně - nevydržel. A tak jsem svoji týdenní nemoc věnoval malováním stovek trojúhelníčků na bok laňky ( při zhruba pětistém trojúhelníčku jsem zoufale zatoužil být zdravý a sedět raději v práci :-) a teď večery plodně trávím pod rozsvícenou lampou s nití a vteřinovým lepidlem v ruce. Konečně plachetnička ! Nevybalené ostatní věci se ještě zmateně válejí v hromadách po trojím stěhováním v rámci bytu tu a tamhle a tak až narazím někde na foťák ( sleduji teď nadějnou vrstvu a odhaduji že je někde mezi silurem a třetihorami a vykutám ho zhruba v půlce tohoto měsíce ;-) a tak i fotečky časem budou. IFRdémona jsem vykutal již minulý týden. Až zase alespoň trochu zbohatnu, začnu opět s malou rekonstrukcí. Bohatnutí mě trošičku hatí současný RaJ, který naprosto správně a pravdivě konstatuje že nikdy nebylo lépe než dnes. Já to také oceňuji, že poprvé po šesti letech nebyly vůbec žádné prémie, boť naše příspěvková organizace nemá už ani na výplaty. A tak je to ideální, alepoň nemusím pracně přemýšlet za co lehce vydělané penízky utratit a ušetří mě to fůru času ;-) Dneska se jdu potěšit pohledem na to, jak dělá po létech mojí čertí řeholi pekelníka konečně někdo jiný než já. Blee, bllééé, bu, bu buuůůů - jen ať si to užije. A když nebudu muset dělat čerta já, to by byl v tom čert, abych se nepropracoval ke kamarádovu alkoholovému koutku - určitě tam na mě nějaká lahev bude mrkat ;-) Tož vzhůru k radostným zítřkům - dle veřejných průzkumů si to většina z nás přeje. Safra - to budu asi nějaký asociální jedinec vybočující z řady :-( A vzhůru na vláčky, letadélka a lodičky (velká krabice od Hermanna Marwedeho kterou mi kolega přivezl z němec ještě teplou z formy se mi pomalu ani nevešla do pokoje :-o a brzy zase na slyšenou (jestli sem teda nějakej šílenec pořád ještě leze - o čemž tedy oprávněně pochybuji ;-)

18.10.2005     Už nebudu unavovat . . .

. . . líčením hrdinských epopejí při budování bytu. Stejně by mě nikdo nevěřil, že uprostřed příprav na bourání stoupaček přišel znalecký posudek stavu podmáčení celého spodku domu. Píše se tam zhruba ono klasické : "Piš a pilně střádej barde a až budeš mít milión, zúčtujeme spolu !". S tím se už vážně nemá cenu zabývat a tak se věnujme něčemu užitečnějšímu. Nikdy bych například nevěřil tomu, že si na stará kolena na stole do eFeSky pořídím Blaníka a začnu s ním kroužit okolo Medlánek. Zjistil jsem, že to může být docela psina, zvláště v mojem způsobu pojetí takového létání: Tady někde za tím hrbem by to zpropadený letiště mohlo být. Jůůů - fakt tam je. Co ale stím propadeným hrbem, nedá se obletět ? Při troše dobré vůle určitě ano. Teď ještě přelezeme tohle stromořadí. A pokud netrefíme ty pitomé traktory tak máme vyhráno ! Vřele doporučuji každému, koho to jen trochu láká zabrousit na stránku této scenérie a stáhnout si vše potřebné. Hmmm, takový simulátor Blaníčka, ještě předtím než začnu skládat Bulíčka . . . :-) To hned ale tak asi nebude, jdu se vážně zamyslet na téma : "Barde piš a střádej, přijde den - a zůčtujeme spolu !" :-( Tak si tak vzpomínám na doby, kdy jsem naivně říkal : "Na nic není čas". Kdepak ty staré dobré časy jsou, kdy byl čas ještě téměř na všechno ;-)

26.9.2005     Po delší době . . .

. . . tu alespoň utrousím nějaký ten sem tam zmatený odstavec plný pomýlené gramatiky :-) Tak čím začít ? Třeba budováním bytu. Poté co na jižní straně domu jsem vyplázl mistrům vodotrysků a bazénů pár desítek tisíc za zbudování dalšího brouzdaliště - jsem si naivně myslel, že bude konečně klid. No a on kupodivu byl. Dokonce několik desítek hodin, než přišel soused a oznámil, že se pustíme do havarijní rekonstrukce stoupačky pro změnu na severní straně. Takže teď si sednu a vymyslím si, kde vezmu pár dalších desítek tisíc na další brouzdaliště. Naštěstí pro nás, magistrátem dobře placené pracovníky příspěvkových organizací - je to samozřejmě naprostá hračka (předloni jsem bral v průměrném měsíčním platu o 27 korun více než před-předloni a loni se stát plácl přes kapsu měrou nevídanou a bral jsem dokonce o 46 korun navíc od předloňska. No to když si vynásobíte dvanácti měsíčky tak to je prostě úžasné. Jen bůh ví proč ta hloupá Maruška sedí v koutku a tiše pláče (to mě připomnělo jeden vtip, dám ho až nakonec, ju ? ) ) . Když se za ním zavřely dveře (teda za tím sousedem), tak jsem si sedl rozesmál se, neboť jiná rozumná reakce nebyla myslitelná. Pokud bych to nebral už jenom jako dobrý vtip, musel bych odejít na Zlaté návrší, zavřít za sebou polstrované dveře a udělat papá na svět okolo sebe. Takže jenom naivní lidé a úplné bábovku si myslí, že totální rozvrtání dvou místností jim zabere veškerý čas po příchodu z práce domů. Zřejmě se bude bořit i můj beztak pozbořený pelíšek. Ještě že máme široký okap. Já se v době rekonstrukce všehomíra ubytuji na jeho střední části, Šabinka bude bydlet napravo a gRRRTY bude přebíhat zprostředka na kraj levý ;-) A pak že není psina . . . To jsem ještě v mezičase stihl několik dalších ptákovin. Jako například výlet s IFRdémonem na letiště v Moravské Třebové a na letiště Dlouhá Lhota. Obzvláště výlet do Moravské Třebové stál za to. Hračka tam běhala od brzkého rána do jedenácti hodin večer. Nevím, jestli na tyhle stránky zabloudí občas Vláďa, ale musím mu vzdát hold. Za jeho starou LKPR a obzvláště za tříbokou otočnou reklamní ceduli na parkovišti za věží. K večeru se totiž popíjejíce nejvíce svařák slezli okolo hračky piloti, co celý den létali skutečná éra, a začli se mé hračce posmívat. To mě samozřejmě nabudilo do zákeřného hecovacího módu. A tak jsem jim namluvil, že největší hrdina bude ten, kdo reklamní ceduli přečte do posledního písmenka za letu. Milý Vláďo, škoda že jsi nemohl vidět jak se pánové začali prát o ten pitomej joystick a co začali předvádět. Zatímco piloti Blaníků se snažili ceduli přečíst elegantním skluzem, akrobatický mistr ČR předloňského roku to bral na křídle hluboko pod židlema věžáků. Ale co naplat - mistr a jeho virtuozita se projeví vždy. Proto aktuální mistr ČR v akrobatickém létání nezaváhal ani vteřinu a ve střemhlavém letu nos virtuálního albíka zapíchl přesně do středu reklamní cedule. A tak ten ocas co trčel z té cedule ven, zatímco dotyčný poskakoval v sedačce a křičel : "Teď, teď už jsem to málem přečetl" se mi jevil jako elegantní derniérou za Tvojí skvělou (leč protože se čas nezastaví - dnes už překonanou) scenérií LKPR. Takže ještě jednou díky. Ani nevíš, kolik radosti a jaké pozdvižení může taková pitomá reklamní cedule způsobit na letišti v Moravské Třebové klukům od skutečných klacků :-) A pak že je virtuální létání na nic ;-) Jo a krátká zmínka o kočkách. Včera v noci jsem na malou chvilku opustil svůj teplý pelíšek, chtěje udělati přirozenou potřebu. To se povedlo. Leč když jsem vzal za kliku od dveří vedoucích zpět do vyhřátého pelíšku a chtěl je otevřít, tak to už se nezdařilo. Dveře se úzkou škvírkou pootevřely a dál už nic. Cloumal jsem v pět ráno za kliku a připadal jsem si jako vždy. Totiž jako naprostý debil. Nadával jsem dvoučlenému škodícímu komandu vevnitř a vyzýval ho, aby mě pustilo zpět do pelíšku. gRRRTYY se na mě potutelně díval úzkou mezerou ve dveřích, se zájmem pozoroval moje zoufalé snažení a přísahal bych, že se chechtá. Po deseti minutách plazení po zemi a pátrání po metodě jakou moji mazlíčci tak dokonale zablokovaly dveře, jsem začal propadat zoufalství. Pak jsem si však připomenul známou stopařovu instrukci : "Nepropadej panice" a vzal jsem si z koupelny ručník :-) Přibral jsem k tomu nůž a odřezal kus polystyrénové výplně dveří. Snažil jsem se marně šmátrat po záhadném předmětu blokujícím dveře, ale marně. gRRRTYMU se ta hra móóóc líbila a šátral mě tlapkou naproti. V té chvíli navzdory instrukci jsem málem propadl panice. Při představě jak volám v nočním úboru hasiče s tím, že mě kočky nechtějí pustit do pokoje, jsem začal už málem dveře odvrtávat. Naštěstí jsem ještě naposled zkusil zašátrat úzkou skulinkou pootevřených dveří a ke své úlevě cosi nahmátl. Okamžitě jsem identifikoval papírovou krabici, které škodící komando strčilo mezi skříň a dveře. Špičkama prstů a potom ještě čímsi jsem ji odsunul a moje orosené čelo ovanuly s libozvučným skřípnutím otevírající se dveře. Což mě ještě připomíná, že jsem si okamžitě slíbil zabavit mazlíčkům veškeré plyšové myši s tvrdým čumáčkem. Protože až mi strčí pod dveře myš a dobře jí tam utemují, tak to moje zbytky důstojnosti asi neunesou a podám výpověď z mého dobře organizovaného domácího blázince :-) Takže jak vidíte, nic mimořádného se v myším doupěti neděje a samá voda a nuda jako vždycky ;-) Jo a taky jsem si koupil další mašinku. A teď musím končit. Popadla mě nějak nostalgie po leteckých simulátorech a jdu si tiše do koutka přemýšlet. Takže vrhnu se na skládání Bulíčka ? Opatřím si třeba malou Cesničku ? A co takovej Blaník, jé to by taky bylo žůžo . . . Jo a ten slíbený vtip. Pošlou Marušku na jahody. Přijde k dvanácti měsíčkům. No a oni že tedy ano, ale samozřejmě něco za něco. Každý si s Maruškou jednou skočí (a nebude to obkročák) a ona dostane jahůdky. Věc je domluvena, obchod uskutečněn. Na odchodu se Maruš ještě otočí a povídá : "Teda pánové, koneckonců je to jedno. Ale já to počítala a bylo to třináckrát. Takže vážení přiznejte se, který kanec šel dvakrát ?" Chvilku ticho a pak se ozve ze křoví : "To jsem byl Marusjo já, měsíc československo-sovětského přátelství! " No a to je pro dnešek vše. Jo a kdyby někoho trápilo, že snad neví co je to za divný měsíc, nechť nezoufá. Protože podle toho jak jsem ráno zase četl zprávy na netu, tak se to brzo dozví. A nebude to zřejmě dlouho trvat :-(

1.8.2005     Ufff . . .

. . . se mi opravdu sem nechce nic psát. Za prvé nějak tak poslední dobou pochybuji že to vůbec někdo čte, že to má nějaký smysl a že je to alespoň trochu vtipné. No a za druhé. Stav bytu. Princezna č. 1 odešla chovat slepice za Prahu, princezna č. 4 vůbec nenastoupila službu. A tak jsem se rozhodl přestat bydlet jako bezdomovec a začal zase navážet polystyrén, sádrokarton, dřevěné desky a jako poslední hit jsem objevil i palubky. Jo, jo, kde se ten pokrok zastaví. Využívaje přechodného přítomnosti pouhých dvou ubytovaných princezen jsem začal renovovat poslední dvě prostory na které ještě nebylo v bytě sáhnuto. Má to výhodu v tom, že do jedné místnosti vždycky zavřu minitygry a v druhé můžu dle libosti řádit. Neboť pokus provést havarijní rekonstrukci okna v jedné místnosti s dvěmy tygry za aprílového počasí patří k nezapomenutelným zážitkům. Kdo to nezkoušel, ten nepochopí. Výsledek? Já - nevyspalý, nepříčetný, zuřivý, mokrý, nachcípaný, střídavě bílý a střídavě od chlupů. Kočky? V sedmém škodícím nebi, úžasně spokojený a tu a tam na bílo. Okno? Tu a tam bílé a naprosto všude od chlupů! Ne, ne, ne dědo Mrázi. Takhle už tedy neééé! To si raději do jara odpustím modýlky, letadélka a jiné kratochvíle a budu se snažit zpracovat navážený materiál do podoby alespoň trochu slušné perníkové chaloupky. Jo a bude v ní pec na neposlušný kočky ! Tak, tak. Třeba sem ještě něco někdy napíšu. Co se dá dělat. I z těch velkých a zdánlivě nesmrtelných pyramid si velký brouk hovnivál jednou udělá kuličku a tu si zakutálí do nějakého černého a hodně zapomenutého koutu vesmíru ;-) A bude po ftákách. Jo a taky po pyramidách. Tfuj. Tak to by stačilo a jestli se perníková chaloupka povede tak někdy na jaře nashledanou.

17.5.2005     Postižen . . .

naprosto nesdílnou a nepsaveckou náladou jsem se opět zbláznil. Když jsem to na sebe práskl Frantovi, podezřele vlídně mi doporučil podívat se do své občanky, kolik že je mě to vlastně let . No, co, co , co ? A teď laskavě nerušte, jdu si prohlížet na WEB fotky nádražíček. Postavit nádražíčko nedá moc práce, odhaduji to na na několik let. Takže potom naviděnou ;-)

31.5.2005     Je to špatný . . .

objevují se u mě neklamné příznaky počínající recidivy. Při pohledu na svoje modely letadélek se mi začínají třást kolena a mlsně se oblizuji. Přepočítávám si svých pár letadylék a mumlám mezi zuby : "Málo, málo . . ". A pak desítky minut trávím v ponurém mlčení, kdy si tiše vypočítávám kolik letadélek ještě nemám. Je to hodně špatný a zdá se že modelářské období zase hrozí vypuknutím v plné síle :-( Včera to začalo tím, že jsem v bazaru lačně pobíhal mezi krabicemi s letadélky a chvějící rukou hrnul na pult nové a nové stavebnice. Majitel bazaru neomylně rozpoznal vypukající modelářskou recidivu a vlídně se na mě usmíval. Nechal jsem tam patnáct stovek. Toho Phantoma z USS Constellation jsem přece musel vzít za každou cenu. A to jsem jenom silou vůle se doslova a do písmene vykopal raději pryč. A pak celou noc jsem se neklidně převaloval a nadával si, že jsem tam nechal tu iráckou Mig-27, nechal jsem tam toho nádherného Tempesta, nevzal jsem tu úžasnou SR-71, ten falkandský Skyhawk a tak dále, a tak dále. Na stole se mi po měsící objevilo Tornado ECR v tygří kamufláži. Bylo předurčené na rychlé spatlání. Nejdřív jsem si sice hodně nadával, že jsem se o jeden tygří pruh spletl a vše posunul směrem dozadu. Což na jistých místech vypadá docela legračně. Ale potom jsem zjistil, že tentokrát neudělali chybu jenom soudruzi v NDR. I soudruzi v Itálii se připojili k legračním "ošíbkam" a výsledek je, že celé tygří otisky jsou o nejméně jednu koňskou délku větší než letadlo, na které jsou určené. Paradoxně jsem nenadával, ale naopak se mi ulevilo. A celou kamufláž jsem dokončil stylem - plácám tygří pruh kdekoliv, kde mě to napadne. Při pohledu na výsledek rychlospatlání jsem ihned propadnul tygřím kamuflážím. Tornado ECR rozhodně není můj poslední "tygr". Jo a v sobotu ráno jsem se konečně pustil do pokusu o sestavení prvního lodního trupu v mém životě. Možná z toho vznikne nakonec šikmá věž v Pise, ale statečně řezám, piluji a brousím. Třetina trupu Granita je zhruba hotová. Technologie svérázná, nu uvidíme. Také si listuji v nabídkách stavebnic různých lodiček a zároveň si přepočítávám rozměry letadlových lodí a kuchyně, ve které jsem v současné době vysídlen. Sakra, nevychází to. A co takhle místo CVN alespoň maličkou LHD ? Ta přece musí být alespoň o půl metru až metr kratší. Až přijdu domů, musím to znovu přeměřit :-) A kromě toho chci plachetnici. A pokud se jednou podaří, tak aby jí nebylo smutno, mohla by mít bratříčka. Nebo sestřičku. Nebo rovnou oba :-) IFRdemon pláče v koutku. O Bulíčkovi ani nemluvě. Vysílačka na Vodníčka je pořád u pana doktor. Nemám čas dát dohromady ovládací panel na dalekohled. No a nehledě na to, že jaro je už pomalu za námi, tak letos nemám ani nějak čas a náladu na svoje další seznamovací aféry. Jo a to jsem zase listoval knížkou o kosmických sondách a říkal si, že nejméně několik desítek sond a nosných raket si také konečně musím udělat. A co vláčky ? Kdypak do nich se konečně pustím ? Není čas, není čas . . . Jo, jo. Klasik měl pravdu. Když ono se to vážně všechno stihnou nedá :-( Takže omluvte můj další nesouvislý projev v nepřetržité řadé zbylých nesouvislých projevů. Neboť letní modelářská recidiva vypuká v plné síle a jen nějaký hodně velký průšvih (nebo naopak zázrak) by ji mohl zvrátit. Což by možná zase tolik nevadilo, protože pak bych se mohl pustit do svého dalšího koníčka. Chlastat, válet se a žrát tuny pizzy nad půvabnýma knížkama, které lze tu a tam nalézt v zaprášených koutech antikvariátů. Naposled mě mile překvapilo klasikova "Země kožešin", která moji knihovničku pana Verna opět mírně doplnila. Sakra. Když vono se to ale vážně a doopravdy všechno stihnout nedá. No a tom, že v práci jsem konečně začal dávat dohromady přistávací simulátorek kosmického raketoplánu budu raději jenom tiše šeptat. Sakra. Po berušce a přerostlé míse na salát další šílenost, kvůli které nestíhám vůbec nic. Jo, jo. Tolik věcí ještě musím slepit a udělat, dokud si vidím na špičky svých třesoucích se rukou ;-)

24.5.2005     Juj, to jsem tu dlouho nebyl.

Je to tím, že jsem línej? Anebo tím, že se mi nechce psát? Nejspíše obojím. Tak to vememe po pořadě, uvidíme, jestli vůbec máme co. Vodníček. Vysílačku jsem dal panu doktorovi. Poklepe jí na kolýnko, poťuká si na čele a zřejmě mi potom řekne, že se vysílačkou nemá práskat o zem :-( IFRdemon. Několikrát jsem si přepočítal hotovost. Tak jsme došli babí a nemáme zase ani korunu. A tak jsem vzal zbytky po Bulíčkově MCP a vyrobil z nich ladění ADF. Docela to funguje a není vyloučeno, že ze zbytků z domácí popelnice ještě vyrobím ladění NAV1. Anebo ještě raději MCP. Protože přistávat jenom na ADF je docela psina a člověk najednou zjistí, jak je ILSem nebezpečně zhýčkaný. Jo a potom musím ještě dodělat simulaci několika základních poruch, aby to nebylo takové nůďo. Tak půl rok až rok pozvolného dodělávání a budu přemýšlet, co dělat s načatým večerem :-) Hvězdárna. Ano prosím pěkně, slyšíte dobře - hvězdárna. Došlo k mírnému pokroku v rámci lenosti a mé technické neschopnosti. Jedna ze dvou "Mikrokoňáckých" desek na řízení krokového motoru rektascenze a deklinace už asi deset let nechodí. Sice byla někdy před pěti lety na zdravotní prohlídce v mateřské firmě, leč tam nebylo shledáno nijakých chyb. A od té doby zatvrzele - nechodí, stále nechodí. Až se nezbývalo zeptat, co je s ňou, že stále nechodí ? Tak jsem jí vzal k panu doktorovi do práce a ten přehodil optočleny a ejhle - špatný optočlen. Jen škoda, že přehazování optočlenů jsem zkoušel již před oněmi zmiňovanými deseti lety a mě to nefungovalo. Jasný důkaz toho, že když dva dělají totéž, tak to vskutku není totéž. Takže světe zboř se, koupil jsem nové broučky optočleňáčky a pohon dalekohledu funguje ! Hurá !!! Co tedy zbývá k alespoň provizornímu zprovoznění dalekohledu ? Najít okulár. Alespoň jeden. Před pětadvaceti lety tu bylo možné najít celkem dva. Sakra. Kdepak se schovávají miláčci? Ptal jsem se sám sebe zhruba posledních půl roku. Až jsem v sobotu zakopl dole ve hvězdárně o nějakou nechutnou bednu a děsně se o ní praštil. Nejdřív jsem příšerně nadával. No a pak jsem se ze zvědavosti podíval dovnitř. Hele okulár ! Hele, druhý ! No né a dokonce ztracený objektiv se tu válí ! Tím pádem je dalekohled celkem funkční a dokonce jsem podíval na Měsíc. Je to zvláštní, furt tam je :-)

9.5.2005     Běžte někam jinam, tady se bude zase naříkat :-(

Tak nejdřív jsem měl nějaký rozcouraný týden. Dvě piva a jedno chlastání jen tak, které nakonec chlastáním ani nebylo. Protože jsem nasedl do autobusu 150, který nestaví u benzínové pumpy. Protože nestavěl u benzínové pumpy, tak jsem nekoupil "količku". A když jsem nekoupil "količku", nejsem přece Zeman, abych chlastal becherovku jen tak. Nejsem přece prase. A tak jsem šel potom i v pátek do práce, ačkoliv jsem tam ohlásil, že pokud se hodně opiji, tak budu doma hajat. Šéf měl radost, že tam v pátek jsem a tak jsem mu plakal na rameni (co všechno děti zase rozbily). Někdy po obědě už mě měl dost (já se mu nedivím) a tak při mém nesmělém pokusu o tiché vypaření se zajásal a pravil, že mě už nechce ani vidět. Raději jsem se ho zeptal, jestli to platí pouze pro tento pátek, nebo zda to mám generálně vztáhnout třeba na celý příští týden či století. Hluboce se zamyslel a pak opatrně pravil, že to necháme jenom při tom pátku. Škoda, mohl jsem být jako ten zmizelý robot od pana Asimova, kterého už nikdy a nikdo nenašel :-) Když jsem přišel domů, začal jsem řádit jak ukrajinská mafie. Bohužel to odnesl vodníček. Vysvětlil jsem kocourům aby začaly šetřit s konzervama a koupil dva regulátory. Všechno spolu s baterií, přijímačem, kabely a ostatním harampádím jsem narval do útrob nebohého vodníčka. Pokud jsem měl na počátku pocit, že je to práce na pár hodinek a pak se půjde jezdit, ošklivě jsem se mýlil. Shrnul bych to do následující dialogu. Váňa je levá ruka, Ivan je ruka pravá. VÁŇA : "Ech Ivane, doba je zlá půjdeme pracovat." IVAN : "Vaňuško můj v tom široširém světě jediný, mám dneska temný splín, pojďme se opít!" VÁŇA : "Ech, ach sokole vznešený, vrchnost nahoře zase nám nadává, že se flákáme." Tady následuje ještě asi čtvrthodinový dialog ručiček, které uvažují o tom jak krásné by se bylo válet. V rámci zrychlení provozu vše jaksi přeskočíme k místu, kdy mý zpitomělý "ukrajinci" počaly s výkonem vlastního procesu práce. IVAN : "Váňo, cosi tady křuplo !" VÁŇA : "Ty čubčí synu, tys urval naviják !" IVAN : "Uchh, co se má stát, nechť se stane. Zahoď ho někam do skříně, ať mě již není na očích. K čemu je remorkéru taký naviják. Divokých sviní na něj !" VÁŇA : "Pravdu díš, echh zase něco křuplo. Přihoď tam i tenhle pazneht jakýsi." Zase zrychlíme. Věcí urvaných z paluby pomalu přibývá. Až nezbylo žádných pacholat a paluba bylo holá jak dvoudenní nemluvně a až hromadu dílů v koutě skříně téměř jejího stropu dosáhla. Pak se konečně podařilo zapojit regulátory a pokusit se je naprogramovat. Na tomto místě dialog Ivana a Váni přeskočíme. Protože ani mě není do této chvíle jasné proč se levý a pravý regulátor stejného typu chová naprosto zatvrzele zcela odlišným způsobem. A jen podlé triky s trimem pomůžou k jeho jakémusi hodně ořezanému naprogramování. Zde se zřejmě kromě čtyřbodového programovacího manuálu předpokládá i paralelní asynchronní čtení Shekasperovic "Zkrocení zlé ženy" ve verzi "Zkrocení zlého regulátoru". Konstatujme že jsme dospěli do okamžiku, kdy regulátory zhruba kopírují pohyby páček vysílač. Znovu podtrhuji to ZHRUBA. Protože někdy reagují přesně a okamžitě na pohyb páčky, jindy zaostávají a v některých chvílích nereagují naprosto na nic. Tak tedy, motory se točí a dejme místo zase Ivanovi a Váňovi. IVAN : "Váňo, Váňuško, div divoucí, ono se to doopravdy točí !" VÁŇA : "Ty Ivane, hlavo jedna dubová, levý motor je jakýsi hlučnější." IVAN : "Váňo, škarohlíde z medvědího brlohu. Nech na hlavě nebo smekni, co je komu po tom. Chce se mu hlučet, nechť si hlučí !" VÁŇA : "Ty Ivane, čeho je moc, toho je příliš. Vodníček se chvěje, stůl se chvěje. A hle ! Kocour spadl z police ze skříně na zem dolů, zatáhl ocas mezi nohy, zježil srst a prchá vyděšeně do kouta!" IVAN : "Nechť si prchá, nechť se země chvěje a okenní výplně drnčí. Ať celý svět pozná, že se nám hřídel pěkně točí !" VÁŇA : "Ivane, co to padá ze střechy náhle dolů. Zdi se otřásají, to padají cihly z komína ! Proboha živýho zastav stroj, zastav stroj, zastav ihned ten proklatý stroj !" Výsledkem prvních dvaceti vteřin chodu levého motoru na plný výkon je jeden vyděšený kocour, jedna k smrti vyděšená kočka, jedno uklepané závaží přilepené naprosto pevně ke dnu lodě, jeden vytřesený šroub z hlavního hřídele, a zdvořilý a tázavý pohled druhé princezny, copak že se to děje za dveřmi mého domečku. A také matný pocit, že takhle tedy ne. Následuje asi 140 minut při pokusu o seřízení a odstranění vibrací. Z čehož je 120 minut věnováno na pokus o utažení, povolení a následné utažení vyklepaného šroubu, ke kterému není až tak jednoduchý přístup. Grrr, kdo to navrhoval. "Ukrajinci" běsní a mozek se šel stydlivě schovat do kouta. A pak už tam pro jistotu zůstal po zbývající zbytek večera. Výsledkem seřízení jsou již poněkud mírnější vibrace a lomoz středně veliké elektrické mlátičky na obilí. Kocouři již neprchají, vodníček se sice stále třese, ale už neposkakuje po stole a i po půl minutě chodu se nic z vodníčka neuklepalo. Zbývá podniknout invazi do koupelny, napustit vanu plnou vody a vykoupat vodníčka. Nevím sice jak vlastně se mají regulátory chovat. Ale dovoluji si tvrdit, že takhle tedy soudruzi ne ! Přidat jenom mírně otáčky šrouby se podaří i při opatrné manipulaci pouze někdy. Většinou motor zavyje, voda za vodníčkem vyrazí mohutným proudem. A pak přesně podle sviňského zákonu o akci a reakci vyrazí vodníček zběsile vpřed a pokusí se vyšplhat přes okraj vany. Což se mu jenom o mírný fous nepovede. Hraji si tak asi deset minut. Pak mě to přestane bavit, pochopím že je nutné regulátory čert ví jak správně naprogramovat a pořídit si na další zkoušky o něco větší vodní plochu. Zlatý hřeb večera ovšem je teprve před námi, dejme slovo Ivanovi s Váňou. VÁŇA : "Uff, to byla robota. Až se mi ruce a hlas chvějí. Pojď Váňo, popjóm !" IVAN : "Furt bys chlastal dobytku. V chaloupce však nic tekutýho a my musíme ještě vyndat baterky z vysílačky." VÁŇA : "Baterky neutečou Ivane, pojď už se na to vybodnem !" IVAN : "Nelákej mě, jsem čestný, zručný, pracovitý a je na mě naprosté spoleh . . . . a do prdele !" VÁŇA : "Ivane, co to bylo za ránu ? A Ivane, co dělá ta vysílačka na zemi ? A Ivane, proč se tváříš, jako by ti uletěly vffffvvčeééélyyyy ?" Shrňme si tedy výsledky práce na vodníčkovi : rozbitá vysílačka, levý motor a hřídel trpí silnými vibracemi, levý regulátor se dá naprogramovat podle návodu nicméně dynamika soustrojí je prachmizerná (patrně za to může předchozí bod) no a nakonec pravý regulátor se dá naprogramovat jakýmsi záhadným způsobem po špinavém triku s trimem. Pak v 80% mezi nulovým výkonem a plným výkonem není žádný plynulý přechod a ve zbývajících 20% se chová spolu se s pravým soustrojím naprosto dokonale. Pokud by se tak chovaly obě strany po celý čas, dalo by se s vodníčkem otáčet napříč vanou bez větších problémů. Seřízení vodníčka do tohoto ideálního stavu je ovšem jaksi ztíženo tím, že není čím vysílat :-( No, abych to zkrátil. Po zbytek soboty a neděle jsem se věnoval pracem na IFRdémonovi. Dostal se téměř až do stavu před započetím rekonstrukce. Létá, chová se způsobně a stejně tak se po dva dny chovali Ivan i Váňa. Neboť v pátek se na nebohém vodníkovi vyřádili měrou vrchovatou. Ach jo. Už jsem se těšil, že se půjde jezdit. Omlouvám se za dnešní poněkud rozvleklejší líčení, ale věřte mi, že podobně rozverné dny prožívám velmi často. Jo, jo. V myším a kočičím domečku i kdyby na chleba nebylo (jako že nebude) bude alespoň vždycky kopec srandy :-)

4.5.2005     Nechce se mě nic psát.

Ale jinak se celkem neflákám. Doma jsem zapojil všechny páky, přepínače a spínače od IFRdemona. Pak jsem začal zapojovat vnitřnosti vodníčka. Vodníček sebou párkrát poprvé zavrtěl v napuštěné vaně sem a tam, ale práce je na něm habakuk. Pak jsem se v práci zase vrhnul na raketoplán a vzhledem k tomu, že mi Mindagaus už poslal MJOY16, dneska jsem ho zkoušel zapojit. Světe zboř se, zdá se že to funguje. Párkrát jsem s tou věcí přistál, zdá se že půjde o nezbytný doplněk každého domácího kokpitu. Ale jinak se mě vážně už nic nechce psát. V tomto směru jsem línej. Skoro až nechutně ;-)

27.4.2005     Pořád dokola.

Až mě to samotného unavuje. Pokročilo programování budíků Cessny. Ve zmenšeném obrázku to vypadá jakž takž solidně. Ale jinak Enrico to umí opravdu o něco lépe. Sakra. Podle rady kolegy jsem ukradl ze staré ISA karty konektor gameportu a připojil na nové počítadlo. Připojil jsem svého archaického joysticka a samozřejmě že ano. Ovladač pro joystick nelze nainstalovat. Skvělý CH tým jenom suše konstatuje, že si jejich ovladač pro joystick nerozumí s Microsoftím ovladačem pro joystick na desce a basta fidly. Vzpomněl jsem si na svého přítele doktora. Ten od počítačů nechce nic jiného, než aby mu sloužily v každodenním životě a práci. A nejméně jednou měsíčně shání radu po svém okolí, kterak řešit trucující PC. Při této příležitosti mu hrubne hlas, dostává třas rukou a nebezpečně tichým hlasem říká : "Já od toho počítače přece nechci nic jiného než aby fungoval. Copak to nemůže jednou fungovat ?" Nemůže. I já jsem se přistihl při připojování Joysticku, že si mumlu : "Copak to nemůže aspoň jednou . . . !" Nicméně nakonec s jinými ovladači vařečka běhá, jen asi z osmi tlačítek fungují dvě, ale nešť. Nemůžu toho od života přece chtít příliš. A tak jsem začal zalétávat IFRdemona. Že se letový model Albatrosa od Milana Lisnera a od "Captain Sima" diametrálně liší, to jsem čekal. Ale že se ten samý OS, ten samý letový simulátor a to samé letadlo na rychlejším PC zvrhne ve zcela něco jiného - tak to jsem teda nečekal. Docela hodný Albatros se proměnil v jedovatou bestii a při startu a přistání se hlídání minimálky stalo "životně-virtuální" důležitou otázkou přežití. Jakmile se dostaví první varování pádové rychlosti, tak už je na všechno pozdě. Jednoduchý trik přidání plynu a potlačení už nezabere. Mrcha se svalí po křídle a ani okamžitá katapultáž nezachrání nebohý virtuální život. Jo s tím slovním spojením : "To jsem čekal - to jsem nečekal" mám v paměti zafixovaný jeden vtip. Americký pilot Top Gunu vezme ruský protějšek na let. Američan samozřejmě machruje. Podletí most a ptá se rusa ? "Tak co?" A rus jenom odpoví : "To jsem čekal". Američan je popuzený a napikuje éro do z výšky do údolí a na poslední chvíli let vybere. "Tak co teď ?" A rus suše utrousí : "Tak to jsem také čekal." Američana to tak rozhodí a znechutí, že zamíří na přístání. Těsně před přistáním, podvozek a klapky samozřejmě venku, mu to nedá a provede výkrut. A dychtivě se ptá : "A co teď?" A rus odpoví :"Tak to jsem teda nečekal." Američan je konečně spokojený a po letu se ptá rusa, co na něj říkal. No a on odpovídá : "No když jsi podletěl ten most, že se z toho podělám - to jsem čekal. Potom když si naletěl do toho údolí, že se pobleju - to jsem taky čekal. Ale že mi to při tom výkrutu všechno nateče do přilby, tak to - to jsem teda rozhodně nečekal."

25.4.2005     Hurá, anebo raději ne ?

Sobota a neděli zase v řiti. Statečně jsem nevystrčil fousy z domu a kocour i kočka mě v neděli večer měly plné ťapky ;-) Dostal jsem neodolatelnou chuť "rychlospatlat" zase nějaké éro a odnesl to nebohý Spitfire. 2 x 3 hodiny a hrůza všech hrůz byla hotová. Ale jak už jsem říkal několikrát. Rozhodující je, že mě to baví. V sobotu také dorazil nový počítač a tak jsem ho šoupl do IFRdemona. Celou neděli jsem pak strávil programováním palubky Cessny. Už to celkem začíná vypadat, ale práce na tom zbývá ještě více než dost. S počítačem nedodali konektor na game port - je to option :-( - a AGP karta mě nejde zastrčit do slotu. Zřejmě vynalezli nový AGP port, jen o tom nemám tuchy. Musím se přeptat kolegy. Jo, jo. Kde se ten pokrok zastaví ;-) Tak tedy vážně nevím. Hurá anebo raději ne ? :-)

21.4.2005     Tak jsem zase fotil.

Nejdřív pohled z dálky na imperialistického kocoura a potom i jeden pohled zblízka. Ještě, že ten foťáček nedokáže zaostřit. To by jste teprve viděli věci :-( No a teď kuk na IFRdemona. Vypadá pořád stejně neotesaně. A ještě mě váznou dodávky od subdodavatelů. Počítač stále není, stavebnice zesilovače nedošla a dvorní výrobce tišťáků ještě nepřiletěl zpět z dovolené. Takže jediná, koho moje poskakování okolo IFRdemona výsostně zajímá je šABINKA, Teď zrovna zkouší ulovit. napájecí kabel od foťáku. Kšááá, kšááá tygřice ošklivá a běž si zkusit jít hrznout třeba do gRRTTYHO !!!

19.4.2005     No nerad, . . .

. . . ale musím smeknout. A i když po LOCK ON nijak zvlášť netoužím, tak tohle video stojí za shlédnutí http://tinyurl.com/523ns. Jen pozor má to 85MB. Jako většinu zajímavostí ze světa leteckých simulátorů ho někdo vyčuchal na FlighSim Periskopu :-) Zasejc jsem chvilku programoval IFRdemona. Rozhodl jsem se, že pro nezkušené bude možnost létat s pomalou a hodnou Cesničkou. A tak alespoň plus minus autobus udělám základní budíky i pro Cessnu a pokud se to osvědčí, tak nevylučuji doprogramování i celé palubní desky. Já vím, že Enrico to už má hotové a navíc daleko lepší. Ale jednak kdo si hraje nezlobí. No a za druhé další tři klacky opravdu nemám :-( Zadlužen jsem až po myší ocásek ;-) ale pozor, tenhle týden si pořídím zase po několika letech další nový počítač :-) Juj, to se bude létat. Nevylučuji ani další letadlo a další palubku pro IFRdemona, ale uvidíme časem. Hmmm, taková jednadvacitka ? Hrůzným způsobem jsem doma dopatlal Tomcata. No a protože se mi nechce hned se vrhnout na druhou šedou potvoru (Tornado), tak jsem si dneska pořídil Spitfira. Ještě doma žádného nemám. A to dá rozum, že toto je ale opravdu závažný nedostatek v chodu běžné domácnosti ;-) Mé oko padlo také na vodníčka. Myšlenka dokončit elektro a RC vybavení je stále vtíravější. Abych si mohl napustit vanu plnou vody, princeznám vysvětlit že je koupelna z provozních důvodů uzavřena a mohl plouti od jednoho jejího kraje až ke kraji druhému. Jů, to by byla lábuž.

18.4.2005     Dneska . . .

. . . mě zaujal článeček o tom, jak se létá s B-737 na opravdu vysoko položených letištích. Pro zcela šílené virtuální piloty velmi zajímavé. Pro ostatní strašné "nůďo" :-) Ani na ten link raději nelezte.

12.4.2005     Nevím jak . . .

. . . vy, ale já naprosto nesnáším učit se novým věcem. Mým ideálem jsou Tupouni, kteří se pomalu valí sem a tam ve svém dvourozměrném kresleném světě. A vcelku vzato nemají žádných starostí. A tak jsem dnes prodělal strašlivé trauma, když jsem se opětovně dokopal k dalšímu programování ovládacího programu pro IFRdemona. Můj ovládací program má svůj původ v NeHe tutoriálu, v českém překladu najdete zde - http://nehe.opengl.cz/. A na tomto místě se sluší poděkovat jak autorům českému překladu, tak hlavně autorovi blbuvzdorných návodů na Open GL grafiku. Ale hop zpět na stromy a k mému programování. Protože nemám nejmenší tušení co k čemu v programu slouží postupuji neortodoxním způsobem. Zkouším měnit náhodně vybrané řádky které se mi znelíbí a následně pozoruji co se bude dít. Dnes jsem díky zarputilosti se kterou jsem dvě hodiny přepisoval nejrůznější kousky programu získal možnost zřídit si druhou velikost fontu :-) . Jsou programátoři, kteří píší elegantně, ledabyle a ještě se u toho stihnout nudit. Programování v mém podání ovšem připomíná urputnou a pro obě strany (pro počítač i pro mě) velmi nebezpečnou zákopovou válku. Nikdo nikdy předem neví kdo zvítězí a jaké budou ztráty. Často mám silný pocit, že z bedny počítače vyleze jednou procesorový skřítek, zhnuseně se na mě podívá a řekne : "No tak to je jasný.". Odplivne si, zavrtí hlavou a zaleze zpátky do počítače.

11.4.2005     Včera . . .

. . . když jsem se vracel domů, tak jsem se musel ptát. Kdopak to jedl z mého talířku ? A kdopak to pil z mého hrnečku ? To když jsem už zdálky viděl, že se v okně mého pokoje svítí, ač tam nikdo není. Teprve po chvíli mě došlo, že tam vlastně někdo přece jenom je. Kočky. Poté co si nemohou zapínat televizi na své oblíbené kočičí telenovely (neboť teď žádnou televizi nevlastním a je to docela zajímavý pocit bez toho všudepřítomného kuk do domu a kuk z domu ven). No a z počítače preventivně vytahuji šňůru od 220 - tedy vlastně dnes už i napětí prošlo inflací :-) a podle sabotuji tím snahu koček zapínat si počítač. Tak si na to aspoň Šabinka s Grrtyym rozsvítili :-) No a když už byly v tom tak Šabinka našla několik rolí toaletního papíru, jednotlivé listy pečlivě rozcupovala po místnosti a pak je zase shrabala na hromádku. To by jste neřekli o kolik takový pečlivě sbalený toaleťák při takovéto operaci navýší svůj objem. Schválně si to někdy doma zkuste. Když jsem tu horu uviděl tak jsem neměl ani sílu nadávat. Jen jsem se na to díval a několik minut jsem se musel smát :-) Jinak jsem se minulý týden dokopal na Ampér. Výrobci stavebnic ( www.flajzar.cz) ze mě musí naskakovat husí kůže ještě dnes. Snažil se mi chudák poradit s tím, co vše si mám pořídit na to, abych měl zase jednou pořádně ozvučenou eFeSku. Zatímco na mě chrlil nevídanou spoustu technických údajů já jeho houževnatou snahu statečně odrážel neustálým poukazováním na mé IQ. Že nemá za náprstek máku cenu mě něco vysvětlovat. Ať prostě jenom zafajfkuje jednotlivé části stavebnice v katalogu a prostě mě je pošle. A já z toho v lepším případě opravdu vyrobím funkční zesilovač. A v horším případě že mu tedy pošlu zdvořilý dotaz, proč ten lední medvěd (který mě ze stavebnice nějakým nedoopatřením vznikl místo původně chtěného zesilovače) tak divně bručí a místo tuňáků papá jednu pojistku na druhou. Celá konzultace byla vlastně úžasným soubojem mezi vůlí toho hodného pána mě opravdu vysvětlit proč zesilovač funguje a mojí snahou ho vykolejit z jeho odborného žargonu. A alespoň trošku ho namísto smutné princezny rozesmát. Málem jsem prohrál. Až moje poslední poznámka už na odchodu vykouzlila na jeho tváři úsměv. Což mě naplnilo uspokojením jen si nejsem jistý, zda opravdu dostanu teď namísto půlky království tu slíbenou stavebnici ledního medvěda ;-) O politice se dnes zmiňovat nebudu. To prostě nemá cenu. Jakkékoliv rádoby vtipné poznámky nemohou předčít holou skutečnost. Bez premiéra Srandy bude prostě nůďo. Na Monthy Pythony se od této chvíle budu dívat jenom jako na nedokonalou a naivně strnulou satiru podřadného charakteru. Kdypak se jenom tak někomu podaří sebe sama proměnit v živoucí a nekonečný satirický komiks a tvářit se u toho ještě blaženěji než Méďa Béďa lízající lesním včelám med ? Jo a ještě něco. Vždy když nějakou politickou situaci komentuje pán nazývaný politolog tak si to slovo opatrně převaluji na jazyku, zkoumám jeho chuť a přemýšlím co vlastně vůbec znamená. Ovšem když jakýsi mladý muž s velmi vážnou tváří rozebíral ve zprávách kreslený komiks a pod sebou měl v titulku KOMIKSOLOG, to už jsem opravdu nerozdýchal. A smál jsem se ještě hodnou chvíli. Možná jsem hloupý a možná dnešnímu světu nerozumím. V každém případě - pokud by se jednou stalo že vystoupím na televizním kanálu a z nejrůznějšího důvodu vás budu o čemkoliv přesvědčovat tak mám jednu podmínku. Že se pod mojí tváří bude skvět titulek : "Odborný komikoň" :-)

5.4.2005     Do myšodoupěte . . .

. . . jsem úplně dolů šoupl odkaz FS hardware. Kde jsem shrnul svoje stručné poznatky o stavu komerčně vyráběných hardwarových doplňcích, co jsem za pár dnů kde na Internetu vyčuchal. Nic moc. To na tom Kokoříně byl aspoň teplý párek s hořčicí. Ale tady ? No dyť se na to podívejte :-)

1.4.2005     Tak jsem . . .

. . . se přesídlil do další místnosti v bytě. Trochu jsem se vzpamatoval ze stěhování a už zase začínám dostávat roupy. Tentokrát to nejsou ani lodičky, ani letadélka, ale chudáček stařeček IFRdemon. Kdybych vydával tisková prohlášení, tak by znělo takto : "Vysoce sofistikovaný simulátor další generace IFRdemon nyní prochází celkovou rekonstrukcí. Ta má za účel navýšit jeho technické parametry a výrazně zvýšit provozní spolehlivost současně s výhledovou instalací moderních bloků avioniky. Také vizualizační systém simulátoru prochází kvalitativní úpravou, která výrazně zvýší kvalitu simulace." Přeloženo do normální řeči : "vysoce sofistikovaný simulátor další generace IFRdemon" - kurňa, jak to že tu dřevěnou bednu o kterou furt doma zakopávám jsem ještě nevyhodil ? "nyní prochází celkovou rekonstrukcí" - vyškubal jsem z něho všechny kabely, tohle by už nikdo nikdy totiž neopravil. Který prase dávalo tu neskutečnou změť dohromady ? "ta má za účel navýšit jeho technické parametry" - no, možná to teď bude i fungovat, ale čert ví ? "a výrazně zvýšit provozní spolehlivost" - není vyloučeno, že případné chyby v hardwaru teď půjdou opravit i jinou metodou než tradičním zaříkáváním a vzteklým kopáním do té pitomosti. "současně s výhledovou instalací moderních bloků avioniky" - kdybych tak půl měsíce nejedl a kočkám schoval otvírák na kočičí konzervy tak bych možná pořídil i dvě GF-166 od GoFlightu. "také vizualizační systém simulátoru prochází kvalitativní úpravou" - sakra nový počítač. Nu což, sponzor daroval deset tisíc, ještě něco málo vyhrabu, odložíme zřízení další koupelny v bytě (kdo sakra tvrdí že vana je jen pro jednoho) a bude vystaráno "která výrazně zvýší kvalitu simulace" - a až se bude lítat tak bude vidět i dráha a nebude nutné pilotovi dále avízovat - hele bacha člověče, to jsi neviděl ty tři rozmazaný šedý pixely napravo ? No co se dá dělat, tak pro tvoji informaci - to bylo letiště. Jo, jo. Takže za dva měsíce by měl být nový IFRdemon v kupě. Ovšem pouze za předpokladu, že Šabinka to všechno celé nerozhryže a nerozcupuje na takhle malé kousíčky po celé kuchyni. S kytkou už to včera provedla a pak mě veškeré zbytky větviček, hlíny a zeminy pečlivě zahrabala pod peřinu. No to jsem teda zvědavý, jak tam poskládá rozhryzaného IFRdemona :-)

21.2.2005     Hluboká omluva . . .

. . . všem kritizovaným prasátkům u korýtek. Oni se nechovají arogantně a hloupě poté co se usídlily u korýtek. Oni se bohužel chovají tak jako prostý národ. Proč bychom žili pokud možno v klidu a míru a respektovali druhé ? Pitomost, když takhle je mnohem zajímavější :-( Ach jo. Už zase tomu nerozumím.

16.2.2005     Není vyloučeno , . . .

. . . že dnes mám pro vás obzvláště dobrou zprávu. A to tu, že zde pravděpodobně delší dobu žádné další nechutnosti nenajdete ;-) Vzhledem k tomu že čarování s tarifní složkou mzdy a odměnami dorazilo už i do naší organizace, tak jsem se musel opravdu zamyslet nad tím, co budu v dalších měsících jíst (pro šťastné nezasvěcené : Vláda prohlásí, že se zvyšuje plat zaměstnanců. A opravdu zvýší tabulkový plat. Potom ovšem sníží peníze do mzdového fondu. A protože se tarifní část platu musí dodržet a jen naše přešťastná vláda sama sobě povolí hospodařit s deficitem (komukoliv od vlády níže už to samozřejmě neprojde ( anebo to zkuste. Vyhlašte třeba rozvodným závodům že hospodaříte s deficitem a že nebudete platit. A že pokud si vám dovolí zrušit dodávku proudu tak že je v ideálním případě zažalujete, anebo raději rovnou zatřelíte :-) ) Tak tedy zpět. Tarifní část platu se navýší, ale protože nejsou peníze tak se seškrtají odměny. A výsledek samozřejmě skvost. A v ideálním případě dostane zaměstnanec na výplatní pásce dokonce tolik peněz, kolik si vydělával i před svým zvýšením platu. A to je ještě ten šťastnější zaměstnanec. Těm méně šťastným se plat po jeho navýšení jaksi sníží. A kdokoliv si dovolí říct, že se mu plat nezvýšil, nebo dokonce snížil - tak ten teda pěkně kecá. Protože tarifní část platu se opravdu zvýšila. Je to krásná, prolhaná a rafinovaná konstrukce, klobouk dolů. Perla vládního eskamotérství. Nezbývá než ji obdivovat. Jen mě jímá lehké podezření, zda tomu tak není i v jiném vládním počínání. Potom opravdu nevím o kolik jiné psiny ještě přicházím. Jo a ještě něco. Brzy si opět musím přečíst Hlavu XXII. Můžu ji třeba číst místo televizních novin a myslet si, že se dívám na denní zpravodajství. Ono to vlastně tak nějak všechno začíná splývat :-) Ale vraťme se k tomu, jak se lze vypořádat se zvýšením svého platu. Jsem sice šťastným spoluvlastníkem svého bytu. Nicméně ironickou shodou okolností se z něho nemůžu vystěhovat, nemůžu ho prodat a ani ho nemůžu celý pronajmout. Jen v něm musím bydlet, a pravidelně platit 75% svého platu za údržbu domu (nikoliv bytu), splátky bytu, další nutné poplatky a konečně inkaso. Safra co s tím ? Vymyslel jsem pokračování vpravdě kocourkovské varianty. Pronajmout pokoj už nejde. Vše pronajaté je a penízky stále nestačí. Co kdybych někoho vystěhoval ? No třeba sebe ! Ano to je ono ! V pokoji kde bydlím já bude bydlet někdo jiný. A rozpočet bude konečně slušně přebytkový. Kde ksakru budu bydlet já ? Na ulici ? Pod mostem ? I s kočkama ? Hmmm - prasátka u korýtek mě k tomu tlačí měrou vrchovatou, ale zkusíme jim ještě chvilku odolávat. Co kdybych třeba bydlel v kuchyni ? Že to není špatný nápad ? No já si to hned myslel ! A můžu spát ve dřezu - až si to sám sobě začínám závidět :-) No jo, ale co když si budou chtít moje princezny vařit ? Že bych jim koupil kempinkový lihový vařič ? No to by se jim určitě líbilo. Ta romantika. Ta vůně. Hmmm - tak tedy ne. Že je k vaření potřeba kuchyně ? A kdo to řekl ? No dobře. Tak kam bychom mohly přestěhovat kuchyni. Na záchod ? Do koupelny ? Sakra to nepůjde záchod a koupelnu jsem přece sloučil do jedné místnosti v rámci optimalizace už před drahnými léty. Tak co do špajzu ? Málo místa ? To jsou jenom pitomý kecy. Stačí ve špajzu pootočit vektor gravitace o ledabylých 90 stupňů a tam se vám pak vejde věcí ! Aha taky to nepůjde. Ze špajzu přece někdy v třetí až čtvrté fázi rekonstrukce bytu budu dělat druhou koupelnu. Safra. Co s tím. A hele - heuréka - předsíň ! Sem se přece vejde věcí ! Tak s chutí do toho a půl je hotovo. A tak maluji, tmelím, předělávám elektriku, objednávám kuchyňku a snažím se sehnat nějakého mistra vodotrysků a neutěsněných odpadů do stoupaček (v normální řeči instalatér). A nějaké modýlky nebo simulátory ? Ty se pro mě stávají pouze velmi vzdálenou vzpomínkou. Jo, jo. Jsou chvíle, kdy mě to vážně neba. Ale jinak je to vcelku psina a tak vám klucí nahoře musím poděkovat. Kde jinde a jindy bych si takovouhle psinu mohl užívat :-) * * * * * * * * * * * * * * * * Nechtěl jsem se původně pouštět do svých nejapných politických poznámek, ale ono to opravdu nejde vydržet. Musím totiž zcela přehodnotit svoje morální zásady a principy. Jsou celé takové nemoderní. Nejmenovaný náměstek nejmenovaného ministra rozhořčeně po mnoha týdnech odstoupil podle jeho vlastních slov po nevybíravé a štvavé kampani médií. Když se ukázalo, že nemůže doložit své středoškolské vzdělání. Jistý nejmenovaný koaliční politik o něm doslova a do písmene prohlásil : "Že se zachoval jako jeden z mála. Jako ČESTNÝ muž a je zářným příkladem naší politické scény !" No pane Foglar fuj že se opravdu nestydíte. Jen jste mi pletl hlavu nějakým Mirkem Dušínem. A já si dodnes myslel že pojem ČESTNÝ obsahuje kapku něco takového, co jste tvrdil vy. Kulový s voctem ! Teď konečně vím, kdo je čestný. Ten, kdo lže, falšuje svá středoškolská vysvědčení, vše zapírá a zatlouká do poslední chvíle. A nakonec je ještě velmi rozhořčen z toho faktu, že si mu to někdo dovolí vmést do jeho poctivé a čestné tváře. Má politická scéno a moje prasátka u korýtek vřele děkuji ! Teď konečně vím co je čestné a správné a budu se snažit podle toho chovat. Konečně jsem prozřel a opět zahlédl rudou záři nad Kladnem a jako vždy - jsem nevýslovně šťasten. Zůstává sice nevyslovená otázka jak se na naší politické scéně tedy chová muž, jenž není čestný. Ale i tady mě uklidňuje pevná jistota. Že mi to bude ve vcelku brzké době někým názorně předvedeno. A já opět spatřím věci netušené a nepoznané. A každý den, kdy poznám něco dosud neznámého a nového je pro mě šťastný. A tak jsem poslední dobou šťasten pernamentně, bez přestání. A žasnu tak, jak bych nežasl ani na velkolepém představení světově známého máka dAVIDAmĚDĚNÉHOpOLE :-) A také jsem konečně zjistil že sociální demokracie a velký Standa alias "Ušatý Péro" to s námi opravdu myslí upřímně. Že nekecá, jak si někteří oškliváci myslí. Svůj volební a politický program má přeci zcela jasně vepsaný v názvu svojí strany. No vemte si to - sociální demokracie. To lze jednoduše vyložit takto : "Budou z vás SOCIÁLOVÉ a aby to bylo DEMOKRATICKÝ tak téměř z vás všech". A musím opravdu uznat a podruhé dnes - klobouk dolů. Co jste slíbili, to opravdu plníte. Do slova a do písmene. A nejméně na 120% :-( Ale abych to uzavřel. Jdu tmelit, brousit, lakovat, stěhovat, zřizovat kuchyňku. Hledat nešťastné podnájemníky, předělávat celou domácí elektroinstalaci a při tom ještě šťastně a nadšeně budovat v práci naše světlé zítřky. Do obludária jménem reálný socialismus má sice naše korýtkové království daleko a já sám si nedovolím říct (i přes svoje neustálé srdcervoucí nářky), že se mám opravdu špatně. Ale bohužel jedno začínám chápat. Lidičky, kteří ve svém pochopitelném rozčarování, vzrůstající bídě a frustraci volají po návratu starých časů. Maruško Kabrhelová vydrž. Už k tobě spěcháme !!! Klémo, Gusto, Viléme ! Že bychom byli jenom takový, jak nás vychovala doba a víc nic ? Kde nic není, tam ani sociální demokrat nebere ? K tomu se dá tedy říci už pouze jediné. No nazdar a potěš nás vlastně cokoliv svatá prostoto. Cože, že tam správně mělo být - prostato ? To nás tedy čekají napínavé časy. To už opravdu raději Zemana na hrad :-) A pak že život není plný radostí ;-)

3.2.2005     Nic se mi . . .

. . . nechce. Tak alespoň pár fotek přerostlé mísy na salát. Ještě, že už ji máme z krku. Už mě nikdo nikdy nepřemluví k tomu, abych se pouštěl zase do nějakého nesmyslu ;-)

31.1.2005     Tak jsem . . .

. . . přečetl jsem si dole, co jsem to zase zplodil. Fuuuj !!!! S okamžitou platností jsem tudíž nahoře přejmenoval tuhle stránku původně nazývanou "Co se děje u myší" novým jménem. Přiléhavějším :-) A příští víkend přísahám, že nebudu nic dělat. A pustím si postupně "Faunovo velmi pozdní odpoledne", "Cypljonka žárenovo" a "Žiletky". Přesně v tomhle pořadí a možná tam přidám i "Co je vám doktore", "Sedím na konári" a "Jako jed". To by bylo, aby nebylo :-)

30.1.2005     Jsa zuřivým . . .

. . . reportérem, pořídil jsem včera opět další kolekci fotek. Tak rychle na to, ať už je to za námi. Někdy přemůžu lenost a běžné zimní nastuzení a dokonce ani neotročím při nekonečných úpravách bytu. To pak zaplácávám původně bílý stůl dalšími fleky od barev :-) To je kocour. Kocour Tom. To je Tomcat. Má měřítko 1:48 a s delšími přestávkami se mě objevuje na stole někdy od jara loňského roku. To jsem vám byl na procházce v MPM a tam ve vitrínce uviděl docela zdařile sestavený "takyKocour". Již řadu týdnů však temně proklínám jeho autora a sebe. Autora proto, že vystavil svůj model coby vábivou bludičku všem jen průměrně zručným modelářům nestydatě na oči. A mě proto, že jsem vábení neodolal. Netuše kolik práce slepení téhle potvory dá. A to jsem prosím pěkně už začal tohle letadélko flákat a střílet pěkně od boku. Protože nervy, nervy mám jenom jedny :-( A na téhle fotce mě jako u jediné mrzí, že dýchavičný foťáček nedokáže zaostřit. Kabinu jsem dělal ještě celkem pečlivě. Na pozdějším zedničení chudáka kocoura se také podepsala má neschopnost udržet v provozu stříkací pistoli. A nastává pomalu čas se zamyslet, copak jsem jí chudince provedl. Jo, jo. Copak jsem to zase pomyšil ? Nutnost během stříkání neustále zacpanou pistoli rozebírat, odaretovávat a ručně povysunovat jehlu stříkání kapánek komplikuje. A pokud je jehla povysunutá tak ta věc sice stříká, nicméně je pochopitelné, že stříkaný paprsek kapánek ztratí svojí původní dokonalou geometrii. Když jsem ráno stříkal na kocoura bezbarvý lak, počaly čtvernohý kocourovci po místnosti přežalostně pobíhat a mňoukesit. Až jsem je chudáky vypustil do vedlejšího pokoje. Teprve při návratu zpátky jsem si povšiml jedné zvláštní věci. Přes místnost nebylo VIDĚT a konečně jsem pochopil, kdeže jsou ty tuny bezbarvého laku. Prostě všude. Sakra, pak se tedy nedivím, že na kocourovi neuvízlo téměř nic. Zato kocourovi a kočce se nyní o poznání více leskne srst :-) A teď k myši Anežce. Zaprvé zrovna spí. No a za druhé. Několikametrová dvoulinka kterou jsem prodloužil dosah zdroje svého PíSíčka a napájím jím dědečka digitála k myši nedosáhne. Brněnská pobočka si tam tudíž bílou myš může dokreslit ( vpravo dolů do rohu za druhý kmen - tam vám ona hajá ). A nechá si už toho věčného remcání, že Anežka není vyfocená :-) Tady jí pane maj a nestěžujou si furt :-) No a když už jsem se zmínil o Never Ending Story při úpravách bytu - tak tady je důkaz. Nové patro snesené z toho co dům dal ( jednu postel jsem při té příležitosti rozřízl po délce napůl - to jo Úďo úplně nomální v myší domácnosti :-) Kočky mají z patra náramnou radost. Neboť rána když o půlnoci seskočí úplně seshora až na zem je vskutku vydatná. Tak si čtvernožci patra hezky užívejte, protože dříve nebo později se budeme stěhovat zase o pár místností dál. Až pokoj doděláme, tak ho musíme pronajmout, nebo si všichni tři půjdeme na zahradu lovit brouky, myši a dlasky. Neboť už vážně leze z tenkejch do úzkejch :-( Jo, jo. Ke všem nutným úpravám v bytě, které ještě musím stihnout ( sakra kdy a za co ? ) udělám ještě občas nějakou nepředloženost. Například jsem se rozhodnul dneska vyluxovat v koupelně od stropu pavučiny. To, že i tato zdánlivě nejluxusnější místnost bytu není zrovna ve formě jsem věděl. Ale že s pavučinama se dá luxovat i omítka - hhmmm . .. - tak to pro mě byla teda obzvláště povedená novinka. Safra. Na co člověk tady sáhne to se sype. Tak jsem strávil plodné dvě hodiny navíc k běžnému úklidu se špachtlí, tmelem a barvou v ruce. A asi dvě procenta omítky opravil. Než jsem ztratil nervy. A usoudil, že to chce velkolepější řešení. Třeba dva svazky patron dynamitu :-) Nebo přiměřeně velký buldozer, aby to vzal rovnou od základů. Nezvratná dynamika tohoto procesu by zcela jistě neopominula, byť s jistou a patrně zcela minimální časovou prodlevou, dorazit i k nám do třetího patra. A bylo by to. Nebo, jak to říkavála ona pověstná paní doktorka z ÁRA : "A pojede !" Modří vědí. Šabinka je i normálně celá vystrašená a lekavá. Natož pak asi tak pátý den svého obligátního mrouskání. Ale k tomu se dostaneme za chvilku. Tady ještě obrázek knihovničky. Všechny knížky byly deportovány na sibiř a nastěhovaná letadla začala už pomalu přetékat poličky. Doby, kdy se tam smutně před rokem a půl krčily první tři kousky jsou už dávno ve pryč. Ještě že tenhle rok tempo budování letadlové sbírky zřejmě značně opadne. Nějak jsem byl uplynulý rok příliš shánčlivý a hamižný ;-) Ale dost nářků a starostí a pojďme se věnovat čtvernožcům. Hup a šup na to. gRRRTY i ty šup dolů z kočičího domečku a vysvětlíme si, jak je to s tím Šabinčiným mrouskáním. Nejvíc mě to připomíná ten obligátní ložnicový vtip ve formě krátkého dialogu : "Tak co ? Tak nic. Tak slez." Chudák grrty tak právě činí. Poté co mu pan zvěrolékař provedl před léty skalpelem tu ošklivost, tak je na tom skoro už jako já. On nemá čím a já nemám co. Ale to je jiná pohádka, to sem přece nepatří :-) Zpět na stromy a zpět ke kočičím radovánkám. Infantilní výraz Šabinky : "Tak slez". "Někdo další ?" "Já čekám." Já stále čekám !" A co na to gRRTY ? "Ty sice čekáš a já tě zase asi kousnu ! To by mě docela ještě šlo." . . . hryz . . . "No ovšem, to jsem si mňnauu mohla myslet." Tak co starej ? Asi se už radši půjdeme válet. Nebo že bychom na to kocourku ještě skočili ? Ty asi blázníš, už teď lezu se sotva vyplazeným jazykem. Je deset večer, jdeme dvounožci zabrat pelíšek. Abychom tam byly sakra dřív než nám ta přerostlá dvounohá myš ukořistí největší díl peřiny. Šmidra, dobrou noc a nashledanou. . . . . . a pak o pár hodin později, když je noc v nejlepším . . . . . Mňau. Mrousk. Mňau. Jsou čtyři hodiny a třicet minut ráno. Mrousk. A teď ? Teď by si někdo nedal ? Mňau ? Sááákrááá, proč na mě ječí ta pitomá dvounohá myš jak nezavřená ? Dyť jsem se jen slušně zeptala ! Mňau, mrousk, mňau. Šabinka vám ohlásila že byly čtyři hodiny, nula minut a nula vteřin. Na fous a myš přesně. Mňau :-) Tak proč teda sakra nespíte ? Já se vám teda divím :-) Mňau.

24.1.2005     A je . . .

. . . vymalováno. Po půl roce občasného vysedávání nad vodníčkem vyhlašuji pseudodílo za hotové. První moje lodička, alias má první katastrofa pocházející z nově založeného "Myšího lodního doku" se nám konečně vyklubala. No, co vám mám povídat. Původně to měla být maketa, leč jaksi se nezadařilo. Při pohledu na libovolnou část Watergeuse ihned zaúpím a začnu se plácat přes ťapky. Protože takhle originální remorkér nevypadá. To tedy žádnopádně ne :-( Nu což. Každého kdo opravdu udělal maketu lodičky začínám obdivovat stále více a více. A má deprese, která na mě sedla ihned když jsem dílko pyšně umístil do vitrínky se nepatrně s každým novým dne zmenšuje. Třeba si na toho brouka oškliváka časem i zvyknu. Nedá se vyloučit ani to to, že od druhé půlky rybníka vodníček bude vypadat alespoň přijatelně. Zvláště pokud si přihlížející sundají svoje brýle a bude ucházejícně hustá mlha. Taková o které letecký národ říkává, že v tomhle tedy i ptáci rozhodně chodí pěšky :-) To se ovšem nejdřív musí stát zázrak a jakmile vyhraju v loterii alespoň pár tisícikorun dovybavím vodníčka potřebnými vnitřnostmi. Má to ovšem zásadní chybu - nesázím. Dělám totiž tu blbost, že pracuji v příspěvkové organizaci. A protože nám naše prasátka u parlamentních korýtek přivřela kapku kohoutky, tak se mě poprvé po pěti letech plat loni mírně snížil. Ale to jistě vykompenzuje to, že potraviny, energie a vůbec všechno okolo je čím dál tím levnější. S naprosto průměrným českým platem nestíhám živit sebe a svůj zvěřinec. A už vůbec nechápu, jak někdo může žít s platem blížící se životnímu minimu anebo vychovávat v této bídě děti. Ano, nezlobte se na mě, ale slovo bída se pomalu vtírá nejenom do mého slovníku. Minulý týden jsem se dokonce přistihl u toho, jak stojím v Delvitě a vážně uvažuji o tom, zda si koupit kečup není přílišným luxusem :-( No, ale abych si zase příliš nestěžoval, tak mám osobně ještě jednu šanci jak vše zvrátit k dobrému. A mít příští rok nejméně tolik peněz, abych vodníčky a jinou tomu podobnou havěť mohl ucházejícně uživit. Ale toho, kdo takovou šanci na rozdíl ode mě nemá, toho tedy vážně lituji. gRRRTY šel dílko ihned zkontrolovat a nic nedbal na mé varování, že: "K princeznám se nečuchá pane !" Vodníček má měřítko 1:50 a autíčka 1:43, což jsou vzdálené podobná měřítka. Vodníček je totiž prcek prťavá. Skoro jako já :-) A sotva jsem se otočil zpátky, už mě tygr lovil vodníčka. Safraporte, basama s fousama - mažeš zpátky ! Šabinku dneska neuvidíte, má důležitější starosti. Mrouská se a temně nadává ve svém koutku netvorům, kteří si jejího kočičího kolegu dovolili vykastrovat. Mňauúú, mňauúú - půjčte mě sakra konečně někdo tu tužku. Modří a ti z chobůtkem jistě vědí :-) Jo a takhle to vypadá rozebraný vodníček. Skoro 40 cm poctivé myší katastrofy :-) Kamarád mi slíbil vysílačku a přijímač. Zbývá dokoupit servo, baterku, regulátory, čerpadla a další drobnosti. Jenže to bude až budu také poslancem nebo zlodějem. Protože teď dostává přednost ve výškrabcích z mého rozpočtu materiál na stavbu druhé lodičky - polského Granita. Safra, ale s těmahle divnýma zálibama hned tak asi povolání nezměním. A víte, že mě to ani nemrzí? To se teda nezlobte, opravdu budu raději zítra zase stát před regálem v Delvitě a zadumaně si prohlížet kečup :-) Jo a kdo chce, tak ten si jednu podmínku OR v tomhle odstavci klidně může zaměnit za podmínku AND. Poslední dobou začínám mít pocit, že je to prašť jako uhoď. Teď ovšem poděkování. Jirkovi Syrovátkovi, jeho knížce o lodních modelech a jeho neutuchajícímu nadšení při budování a shánění podkladů na další a další lodě. Watergeuse jsem začal stavět podle jeho knížky a pár relativně nekvalitních fotografií. Po zbudování nástaveb na mého vodníčka mě ovšem Jirka převezl. Nelenil a odvážně nafotil v nevídaných detailech skutečnou loď. Váhal jsem, jestli vše co jsem do té chvíle udělal nezahodím a nezačnu od začátku. Nakonec jsem ovšem zbaběle rozhodl o dokončení Watergeuse ve snížené kvalitě detailů. Protože jsem se ovšem do vodníčka zamiloval na první pohled, pro jistotu jsem si od Jirky koupil další trup. Až bude jednou čas (to říkám už drahná léta) udělám konečně vodníčka tak jak si to zaslouží. Znovu a pořádně. Jo a ještě k těm fotkám. Pokud to jen trochu půjde, nikdy už nezačnu budovat loď bez pořádné fotografické dokumentace a alespoň jednoduchého plánku. Trochu jsem se obával původně jedné věci. A to toho, že detailní fotografie pořádně zbrzdí budování modelu. Je to naopak. Jestliže jsem dříve dlouhé minuty civěl na pár fotografií a přemýšlel, jak ta věc asi ve skutečnosti vypadá, teď je to jednodušší. V hlavě se mi vynoří matná vzpomínka : "Safra, dyť ten třetí šroubek zleva byl někde nafocenej" a tak se vrhnu do náhledů fotografií. Příslušnou fotografii vyhledám, hned vidím jak to ve sklutečnosti vypadá. A je potom jen na mém šílenství a požadované míře zjednodušení zvolení metody výroby příslušného detailu. Konkrétně u vodníčka to bylo 200MB a tři stovky vysoce kvalitních fotek. Kdo nevěří ať tam běží a vřele doporučuji prohlédnout si Jirkův fotografický archív a pokud se rozhodnete do některé z nafocených lodiček jít - neváhejte a kupte si jeho CDéčko. Na Granita mám díky Jirkovi nyní 450 fotek v 330 MB. Kvalita dokumentace je na takové úrovni, že u Watergeuse jsem se před čtrnácti dny přistihl u toho, jak marně hledám ve fotodokumentaci instruktážní desku pod kormidelním kolem v originálu o rozměru bratru 30 x 30 cm. Teda abych byl upřímný tak jsem ji tam našel v celkovém záběru nejméně třikrát a její vzhled by se dal rekonstruovat. Ale safra jak to, že tady není jednou nafocená v detailu tak, abych ji jenom šoupnul do tiskárny a už ji nemusel upravovat :-) Ne vážně, Jirko fotky jsou perfektní a znovu mockrát díky. To jsem jenom ukazoval kromě zásadní lidské vlastnosti (že s jídle roste chuť) na konkrétním případu, že kvalita vyhledávání a požadavků u jednotlivých detailů se v závislosti na vaší šílenosti může posunout o několik řádů výše. A správný magor může udělat skutečnou maketu. Budiž mu ovšem nebesa příznivě nakloněná. Protože ani po mnoha desítkách postavených plastikových letadélek jsem neměl nejmenší tušení o tom, jak je budování lodičky náročné. Teď už to tuším a klobouk dolů před každou skutečnou maketou lodi. Udělat vymakané letadélko je sice taky kopa práce, ale letadýlkáři nechť se na mě nezlobí - v porovnání s lodičkou je to dětská psina a navíc časově naprosto nenáročná. A těch podkladů, leptů, rezinů, obtisků a dalších doplňků který zhýčkaný národ letadýlkářů nalézá na pultech obchodů - o tom se lodnímu modeláři ani nezdá. Kdepak, udělat model lodičky, to je teprv řácký potlach a pořádná kanada :-) Na tomhle detailu jsou vidět dvě věci. Za prvé, že kvalita digitálu, který jsem dostal darovaný před mnoha roky (a zaplať pán bůh za to) je už mírně řečeno diskutabilní. A přesto že milostivě zamžil a rozostřil detaily je za druhé vidět další fakt. A to že vzhledem k měřítku je to hodně zfušovaná lodička. Ale co. Mě to baví a to tu snad jde především. Tak a další záběr na detaily stavby. Jůůůůj, připomíná mi to dokonce jednu starou příhodu. Jak jednou kolega přivedl do práce malou dcerku o kterou se ten den musel starat. Posadil mi ji na klín (nebojte se nejsem pedofil, ale ono v sanitce vepředu jiné místo nezbývalo :-) Dcerka se otočila, zkoumavě se na mě zadívala a potom vynesla konečný verdikt : "Jůů, ty jsi ale ošklivý" - a bylo vymalováno :-) Takže vodníčku : "Jůů, ty jsi ale ošklivý", ale nic si z toho nedělej, ty za to nemůžeš. Ptáš se, kdo teda sakra za to může ? Jak bych ti na to odpověděl. Toho pána ty určitě neznáš :-) Kdepak, ani od vidění. A teď, aby na mě to otcovství nikdo vodníčkovi nepráskl. Kdepak. Zatloukat, zatloukat a zatloukat jak nás to ostatně učí doba a naše politická scéna. Ta musí nutně vycházet z toho, že prostý národ se skládá výlučně ze samých pitomečků a debilů. Jen tam vzadu vyjímka. Dva debilové vedle sebe ;-) Anebo naše pány vede k jejich pozoruhodné aroganci pevné přesvědčení, že cepy, sudlice a vidle již nejsou součástí běžné domáctnosti ? No, začínám mít chuť udělat dobrou investici a pořídit si je. A těm vidlím ale opravdu pořádně nabrousit špičky :-( A poslední důkaz, že nekecám o podřadné kvalitě zbudování vodníčka.. Ó hrůzo všech hrůz. Takhle by to tedy nešlo, kdepak jste soudruzi z NDR asi udělali chybu :-) Snad se nám příští lodička alespoň trošku zlepší. První pokus je holt první pokus. No uvidíme. Ale jak už jsem jednou řekl. No co, co co. Hlavně, že mě to baví. Omlouvám se za mojí češtin, překlepy a skladbu vět. Koho to uráží, nechť to nečte a jde si uklidnit své zjitřené nervy k Jiráskovi. Rovněž se omlouvám za výlevy nepatřící k modelářství, ale promiňte - čeho je moc toho je příliš. No a pokud bude webmaster chtít, tak na dálku zdravím MONAKO a všechny příznivce lodního modelářství. Pěkný den a alespoň jednou do roka nějakou novou lodičku přeje všem "Myší lodní dok" :-) Mňau poprvé ( gRRTY). Mňau podruhé ( Šabina ). Písk (tím zdravím do Brna. A jen jak mě přejde akutní nával lenosti, zařadím do novinek také myšku Anežku. Včera jsem šel večer okolo jejího příbytku a mrkla na mě jedním okem, čímž také patrně zdravila do Brna :-) A na tomto místě musím rovněž poděkovat pražské destinaci firmy "Ti, jenž mě zásobují bílýma myšima" za dosavadní dodávky proviantu pro Anežku. Mami děkujeme. A rovněž musím varovně zvednout prst a do brněnské pobočky "Ti, jenž mě zásobují bílýma myšima" vzkázat a hlasitě říci - Tati, nemáme co žrát ;-) Objednáváme toho asi tak vagón až dva :-) A pro dnešek (to jsem se tu zase safra rozkecal) už dost a HOWGH.

9.1.2005     Tak zase . . .

. . . nestíhám, protože v práci dokončujeme model přehnaně velké salátové mísy, která v pátek přistává na Titanu. Přesto jsem se doma konečně odhodlal a pustil do rekonstrukce MCP. Ať žije nový bulíček !

29.12.2004 A mažeme . . .

. . . a mažeme a mažeme. Staré už neaktualizované věci. Zbudou v podstatě jenom novinky, ve kterých Vás budu neustále informovat o tom, že 2 x kočka = celkem 8 ťapek. To se tedy máte na co těšit :-)

2.12.2004 - tak . . .

. . . jsem se zbaběle hodil na tři dny marod. A když už jsem vylezl z pelíšku, nedošel jsem dál než ke stolu, na kterém stál vodníček. No a když už jsem tam byl, tak jsem zase alespoň něco málo porobil. Nic moc . . . . . . a ke kategorii maketa, polomaketa je nutné ještě nově zavést pojem "Katastrofa v myším lodním doku". Je legrační, že při pohledu na téměř libovolnou část lodičky si okamžitě uvědomím, že takhle ta skutečná opravdu nevypadá. Začínám víc a víc obdivovat kohokoliv, kdo maketu lodě opravdu postavil. Jo a kočky by z mé několika denní neustálé přítomnosti v jejich pelíšku dostaly psotník, jen kdyby to technicky bylo možné. No a když jsem pak gRRTYMu na závěr svojí nemoci ještě potupně vyčistil uši, tak už to opravdu psychicky neunesl. Urazil se, několik hodin dělal zdařilou imitaci přetopeného parního kotle a mluvit se mnou začal až po několika dnech. Šabina to řešila jinak. Naučila se skákat na naprosto nepřístupnou skříň končící někde u stropu. Pečlivě jsem studoval metodu jejího výskoku. Postaví se do protilehlého rohu místnosti. Plnou rychlostí se rozběhne napříč přes celou místnost. Proběhne během tří desetin vteřiny třemi patry kočičího domečku a gRRRTy tláskající se v jídelně z toho má většinou malý kočičí infarkt. Dále Šabinka navzdory všem platným fyzikálním zákonům náhle v plné rychlosti udělá čelem vzad a skočí směrem ke stropu. Potom udélá čtvrtinový výkrut a běží metr po obvodové zdi (tady prostě musí být kaverna s nulovou gravitací - jinak to prostě fungovat nemůže). Pak zbývá jenom udělat opět čtvrtinový výkrut zpět a normálně se strefit do mezírky o výšce asi dvaceti centimetrů, která mezi vrškem skříně a stropem ještě zbývá. Chudák gRRTy její metodu také studuje. Pak se asi deset vteřin drápe na vršek kočičího domečku a zde se jme hypnotizovat skříň. Když i po pátém pokusu a deseti minutách hypnotizování má skříň tu neuvěřitelnou drzost, že se nesnížila - začne se gRRTy odhodlávat ke skoku. Šabinka ho celou dobu z vršku skříně sleduje a výsměšně mrská ocasem. Pak gRRRTy skočí. Přesně v tomhle okamžiku ovšem zavírám oči. Ozve se zoufalé mňouknutí, potom úpěnlivé škrábání a potom je ticho. Když oči opět otevřu sedí gRRTy na vrcholku skříně a tváří se VELMI unaveně. Jo a večer někdy kočky hrajou na babu. V podání Šabinky je to ovšem třírozměrná baba s pracovním názvem : "Naser tygra". Přebíhá z jednoho rohu místnosti do druhého rohu. Ovšem je nutné zdůraznit - z HORNÍHO rohu do HORNÍHO rohu. gRRTy se jí snaží dát babu během jedné vteřiny, kdy přebíhá po podlaze místnosti. Nemá šanci - chudák starý pán. A tak gRRTy sedí nasraně v prostředku místnosti, potom to udělá vžuuum a Šabinka proběhne okolo tygra a už zase sedí na nějaké skříni. Mává ocasem - chyť si mě, chyť si mě. A tygr si nevěřícně prohlíží svojí ťapku, která už zase máchla do prázdna. Safra, až já jí jednou ulovím :-)

11.11.2004 - kuk . . .

. . . na vodníčka. . . . zboku zeshora . . . . . . zezadu zeshora . . . . . . a když už jsem držel v ruce foťák - copak asi dělají kočky ? Grrty právě zjistil, že Šabina se láduje něčím v jídelně . . . . . . a on ne ? Safra práce - to by bylo, aby jí od toho nedokázal odstrčit . . . . . . Grrty ve spodním patře si mne packy s tím, že jídelna je celá jeho a futruje se, i kdyby měl vzápětí prasknout. Šabinka je zamyšlená a člověku by se jí málem zželelo. To by ovšem jeden nesměl vědět, kdo je nějvětší a nejdrzejší zlodějkou pochutin v našem revíru. Pokud dostanou kočky každá svůj stejný díl vyžebrané lahůdky stane se vždy totéž. Šabinka udělá mlask a vše spolkne během tří vteřin. Naprosto nezáleží na tom, zda to byl plátek salámu, nebo půlka krocana. Tři vteřiny jsou prostě její limit, který nehodlá za žádných okolností překračovat ;-) Zatímco si Grrty stačil ke svému dílu sotva čuchnout najednou jeho kus salámu zázrakem obživne. A šikovná Šabinka drápkem kořist opatrně stěhuje zpod zkoprnělého kocouřího čumáku. A Grrty vždy na salám s nožičkama udiveně kouká a jenom sedí a sedí a diví se, copak se to už zase děje. Truhlík jeden. Ale když se Grrty jenom odváží přičuchnout Šabince k jejímu dílu kořisti, to se ovšem se zlou potáže. A je vždy rád, že zachrání svůj ubohý kočičí kožich. Kdepak Šabinka - to je naše kočička šikulka :-)

10.11.2004 - stále ještě . . .

. . .žiji. A tak jsem zase tady ;-) A vzpomněl jsem si, jak jsem si před půl rokem snažil ve vlaku přečíst závěrečnou vyšetřovací zprávu o ztrátě Columbie. Pokud jsem tomu rozumněl a pokud si to dobře pamatuji, našel jsem tam nejméně tři fascinující body. Zaprvé většina programu raketoplánů byla zprivatizovaná a schylovalo se už i pomalu k privatizaci kosmonautů. Za druhé velitel opravdu na sestupu na krátkou dobu omylem vypnul autopilota. No a za třetí po rozpadu raketoplánu se naváděcí středisku snažilo ještě velmi dlouhou dobu dále navádět již neexistující Columbii na přistání. Než jim někdo zavolal mobilem, že už vlastně žádná Columbie neexistuje. Jo a vlastně ještě něco. Když se podívám na mapu dopadu trosek raketoplánu tak se musím omluvit všem levným šestákovým rádoby-hororovým filmům. To městečko ležící těsně vedle oblasti dopadlých trosek mělo - dámy nechť mě omluví ono se to jinak říci nedá - tedy mělo opravdu z prdele kliku. Výše uvedené body prosím berte bez záruky a raději si vše přečtěte sami. Každopádně si ale vzpomínám na ten hnusný černý vtip, co koloval po rozpadu nešťastné Columbie. Víte co nově znamená NASA - no přece Need Another Seven Astronauts. Jo, jo, nic nám není svaté. A možná je to nakonec dobře, a bez humoru (třebaže černého) bych se asi ze světa okolo mě brzo pomátl. Neodolám se nezmínit o tuzemské politické scéně. Doby, kdy jsem nedovedl rozpoznat jestli to naše prasátka u korýtek myslí vážně, nebo si z nás dělají pouze dobře promyšlenou prdel u mě již pominuly. Dospěl jsem ke smutnému poznání, že to opravdu myslejí vážně. Mám chuť si začít největší perly zapisovat. Návrh na zákon znemožňující poslancům měnit důležité vládní zákony či návrh na znárodnění privátních lékařských ordinací sice ještě nedosahuje kvalit řeckého zákona o zákazu počítačových her - ale už se to pomalu blíží. Nicméně vše ubližuje nevinnému Járovi Cimrmanovi. Ztrácí patent na absurdní a nečekané myšlenky naprosto zastíněn počínáním našich zákonodárců a vlády. Tleskám a volám bravo - ostatně co je celý svět jiného než jedno velké divadlo komedie. Počínání naší politické scény to naprosto a bez veškerých pochybností zcela jasně dokazuje. Tak se dostávám k domácí fauně a flóře. Mám podezření že myš Anežka je ve skutečnosti myšák Anešák. I když se našli tací, co se mě snažily namluvit, že je to myš s dobře vyvinutým pozadím ;-) A´t je to kdo je to, nedokázal jsem TOMU vysvětlit že se v noci spí. A tak se večer co večer koná potupná deportace TOHO na Sibiř - do vedlejšího pokoje. Kočkám navíc přibyla nová večerní atrakce - myš na vycházce. Divím se, že mě ještě nezakously. Protože být já kočkou a zakazovat mě někdo sežrat bílou myš procházející se dvacet centimetrů od mého čumáku - tak svého páníčka jednoduše sežeru. Což mě připomíná ještě jednu myšo-kočičí scénu. Onehdá jsem kočky přistihl kterak před teráriem stojí trpělivě ve frontě na pokus o prohrabání se přes sklo dovnitř k myši. Předpokládám, že příště tam již budou mít automat s lístečky a na digitálním displeji nahoře se vždy bude rozsvěcovat číslo kočky, která má zrovna přidělený myšo-šťouchací čas na verandičce před terárkem :-) A krátce k flóře. Nějak jsem se tak naivně domníval, že co už je Šabinka dospělou kočičkou mohl by projít pokus o propašování nějakých kytiček do pokoje. Hrubě jsem se mýlil. Šabinka z naprosto nedostupného místa květináč promptně shodila (kam ukryla prak - ničím jiným se to prostě shodit nedalo - jsem nezjistil). Pochopil jsem že existence jakkékoliv kytky v květináči ji naprosto hrubým způsobem zásadně uráží. A takovým urážkám je rozhodnutá rozhodně čelit minimálně tím, že kytku vhodným způsobem naaranžuje. Tedy tak, že z ní vytvoří jednodnou biomasu hlíny, rozcupovaných kytiček a střepů z květináče. Což vše pak se zadoustičiněním shrabe na jednu velkou kopičku a nenápadně čeká, jak se mě nové aranžmá bude líbit. Jinak byt i střecha našeho domečku prochází rekonstrukcí. Na žádné lodičky a letadélka tudíž není čas a nejsou penízky. A tak představa a zvláště realizace ideálního víkendu - kdy v pátek nafutruji ledničku a až do něděle do večera nevystrčím čumák a budu jenom lepit a válet se a provokovat kocoury - tato představa je tudíž nedostižně vzdálená. Jo, jo neustále něco anebo někam musím. Sbohem sladké : "Ručičky, nožičky, budeme se válet - aspoň sedm let !" :-) Ještě že mě utěšuje skutečnost, že celá rekontrukce nepřesáhne jeden meloun, potraviny jsou stále levnější a vláda zaměstnancům příspěvkových organizací neustále přidává. Obzvláště na 14 platech. Je to moje chyba a síla zvyku ze školních škamen, pokorně se páni poslanci omlouvám. Usilovně budu pracovat na tom, že čtrnáct a půl je přece VÍCE než patnáct, čtrnáct je přece VÍCE než čtrnáct a půl. A pak raději s předstihem - třináct a půl je přece VÍCE než čtrnáct . . . . Dejte mi prosím ještě chvilku - už se mi to začíná docela dařit ;-) Když stále dokola čtu že se mám stále lépe, tak prostě neodolám a na truc se mám opravdu stále lépe :-) A jen doufám, že až bude trestné i mít se stále lépe a ještě si u toho zpívat, budu to mít k hranicím Jaroslavova království pokud možno blízko. Jo drahý ševče, zdá se, že se nám opravdu blíží doba, kdy budeme běhat zpívat si zase do sousedního království. Události se opakují v cyklech. A lidi jsou (stejně jako já) děsně líní a strašně se bojí opravdu vytáhnout proti mocným smějícím se jim do obličejů a navíc mají strašně krátkou paměť. Na špatné se totiž velmi rychle zapomíná. Vždycky je přece naděje, že i když se nebude mít zrovna dobře, tak se přece můžeme ještě mít alespoň - Jakeš-takeš. No a na konec jsem objevil krátké povídání o svých nájemnících - které jsem při jisté příležitosti sepsal. Jsou dva – ale někdy mě přijde že je jich milión a děsně rychle se ve svých pokojích množí. Jsou to takové moje velké malé děti a nejvíce mají v oblibě starou skákavou skoro automatickou pračku. Od té doby, kdy metr odhopsala a snažila se posadit na záchodovou mísu je přišroubovaná ke zdi s nařízením stálého dozoru, když pere. A dopadá to takhle : „Dragane, prosím neper po desáté hodině, já chci spát a sousedi taky“ „To víš že že jo Michal, nebudu. Spolehni se“ Výsledek ? Co tři neděle kočky očuchávaj proč jim pod k nohama k půlnoci mírně vibruje podlaha. . . . „Míšo, buďte vždycky poblíž pračky když pere“ „Jo jasně !“ Výsledek ? Crrr, crrr, crrr. „Hele já ti volám, že jsem prala, nějak jsem nebyla doma a teď je koupelna plná vody. Vůbec nevím, jak se to mohlo stát. Co s tím mám dělat?“ . . . „Dragane, buďte vždycky poblíž pračky když pere“ „To je jasný Michal“ Výsledek ? Dragan je kouzelník. Dokáže být doma i venku najednou. Ovšem v těchto schizofrenních chvílích, ačkoliv jeho duše zcela určitě dlí u pračky, se naopak jeho tělo pohříchu vrací do bytu z venkovní strany domovních dveří. . . . „Dragane, myslím, že tam dáváš toho prádla moc.“ „Michal já nemyslím že moc“ Výsledek ? Poprvé v životě jsem zažil pocit, který musí mít člověk při zemětřesení. Měl jsem už kočky sbalené v ruce. Nakročen u dveří jsem přemýšlel která zeď domečku je nejpevnější. Na poslední chvíli jsem se podíval na ulici. Stromy se nehoupaly a lidičky chodili jako když nic. Pak jsem si teprve uvědomil, že se vlastně nic neděje. Že to jenom Dragan pere svoji přiměřeně velkou kopičku prádla. . . . Tak někdy nevím. Být to opravdu malé děti tak to alespoň chápu. A občas mívám pocit, že v některých chvílích mě probleskuje okolo hlavy malá svatozář :-) A toť vše. Mějte se lidičky jak chcete - já osobně se mám stále lépe a lépe ;-)

28.9.2004 - nějak mě posedla . . .

. . . grafománie a případní návštěvníci mojí stránky si to tedy odnesou :-) Pokud tedy nějací existují. Ale to je něco jako s mimozemskými civilizacemi. My vlastně nevíme, jestli nějaké existují. Ale každopádně předpokládáme, že nějaké přeci jenom budou a to nás povznáší na duchu i na těle ;-) Už velmi dlouhou dobu jsem měl nutkání udělat kočičkám domeček. Konečně se okolnosti spikly tak, že jsem do díla vrhnul. Za prvé mě už začalo unavovat nacházet neustále kočkolit v posteli. Za druhé jsem si koupil další hračky v OBI. Jako například pilku šukačku a akumulační šroubovák. No a za třetí mě neustálé zakopávání o všude se povalující zbylá prkénka dožralo měrou vrchovatou. V záchvatu konstruktérského nadšení bylo v pátek dílo hotovo ve dvou hodinách po příhodu z OBI. Na tomto obrázku vidíte, že ve třetím patře bydlí myš Anežka, kterou okukují davy kocouřích turistů. Nechápu, jak jsem mohl do této chvíle žít bez myši, akumulačního šroubováku a pily šukačky. O co vše byl můj život ochuzen ! V přízemí je záchod a doby, kdy byl roztahaný a vyhrabaný kočkolit absolutně všude doufám, že alespoň částečně pominuly. V patře prvním je kočičí jídelna, tudíž je to patro prvořadého významu. Druhé patro zabírá domeček. Původně měl být také kočičí. Jenže kočky vždy k večeru do něho popořadě vlezou. Pak ho krajně znepokojeně celý očuchají a nakonec opatrně z něho vyťapkají pryč. Pochopil jsem, že v domečku bydlí strašlivé kočičí strašidlo mŇOUKOvOUS a ony tudíž mají novou povinnost. Každý večer opatrně zkontrolovat, jestli náhodou není doma :-) No a patro třetí jsem již zmiňoval.Problém je, že zde ovšem dochází k rozdílnému výkladu jeho funkcí. Kočky se domnívají, že je to obdoba prvního patra. Ovšem s tím, že tato jídelna je potencionální. Potencionální pouze do chvíle, než vynaleznou malou kočičí sbíječku. Se kterou se skrze to pitomé sklo konečně prohrabou ! V sobotu ráno jsem neměl co dělat (kočičí domeček už byl hotov). Oko mé padlo na můj pelíšek (značně zválený od chlupatých turistů (ty vám dneska prostě vlezou všude) ) a jal jsem se pelíšek se slzou v oku rozebírat. Neboť když mají kočky nový dům - já budu mít nový pelech. A basta fidly ! Kočky mě začaly sledovat s dvojnásobnou dávkou kočičí pozornosti. První část kočičí pozornosti jsem přikládal tomu, že čekaly, že se mnou bude opět dnes sranda. A tak se chystaly bavit celou řadou lokálních katastrof, které jakkákoliv moje činnost ihned vzápětí a neodvratně přivolá. A kde budou jenom trochu moci, tam samozřejmě zdárně přiloží ťapku k dílu. Čemu byla věnována druhá část jejich nadnormativní pozornosti - to se mělo vzápětí ukázat. Po odkrytí nepřístupného rohu místnosti se dříve než jsem stihl vyslovit slovo fík, mihly vzduchem dva kočičí stíny. A rázem bylo jasné, kde mají plyšové kočičí hračky svoje nebe ! Občas mi bylo divné kam se všechny ty kuličky, papírky, míčky a plyšové myšky ztrácejí a v průběhu roku jsem odkrýval tu a tam lokální kočičí depozita. Ale teprve dnes jsem odhalil to hlavní ! Promiň kryťáku, že jsem kdy zapochyboval o existenci křemíkového nebe ! Ano přesně tam v tom rohu, který Šabíš sleduje se vše skrývá ! Nehledě na to, že mi gRRRTY velmi nekopromisně sděloval : "Nešššaheeej nám ssssakkkrraa na plyšššovvvý nebe !" jsem se zachoval jako vždy hanebně. Obsah kočičího ráje jsem zabavil a provedl jeho následnou inventarizaci : Papírová kulička - 35 ks, staniolová kulička - 11 ks, kočičí hračka, plyšová myš - 5 ks, obal od pytlíku na čaj - 4 ks, kulička užmoulaná z elektrikářské pásky - 3 ks, hrací kočičí kulička - 2 ks, pinpongový míček - 1 ks, kinder vajíčko - 1ks, bonbón ECHTE MENTHOL - 1 ks, kočičí chrastící kulička - 1 ks, zásuvka 220 V se zbytkem šňůry - 1 ks. Ale vraťme se ke třetímu patru kočičího domečku. Jestliže jsem si doteď naivně myslel, že kocouři jsou extrémní spáči, tak to jsem se teda mýlil. Kam se to hrabe na myš Anežku, která chrní prostě furt ! V sobotu ráno ovšem znechucená mojí nadměrnou aktivitou dotrhala všechny listy z větvičky a udělala si ze svého pelíšku v rohu malý prototyp němé barikády. Nebudu se divit, až si vyvěsí transparent s nápisem : "Nechci nikoho přes den ani vidět, nerámusit - spím !" Myš Anežka má totiž pracovní šramotící dobu častečně pružnou. Poprvé začne šramotit na jednu hodinu zhruba dvacet minut poté, co si zalezu do pelíšku já. Podruhé má povinné hryzání větvičky a mlácení s ní o stěnu akvária načasovanou zhruba od jedné hodiny ráno. Zatímco kocourům jsem v průběhu času byl schopen více či méně s úspěchem vysvětlit, že doba lovu nezačíná mým zalehnutím do pelíšku, s myší si upřímně řečeno nevím rady. Jediné zvrhlé potěšení mě činí nevrlé pohledy v noci probuzených kocourů. Ty směřují ke třetímu patru a jasně říkají : "Sakra, kdo má tady v tom rámusu spát !" No a v neděli, kdy už byl můj pelíšek dostatečně rozebrán jsem si vyvezl IFRdemona a po velmi dlouhé době jsem programoval a do aleluja létal. Původně jsem IFRdemona chtěl pochválit jak perfektně funguje. Poté, kdy jsem nebyl schopen odstranit problikávání varovných tabel a patrně někde v systému vedení zemí se projevila závažná chyba (která samovolně mizí a zase se vrací), tak jsem až tak spokojený nebyl. Tak jsem démonka hned potrestal tím, že jsem zrušil fungování NAV resp. ILS a bude se přistávat na ADF ! Když k tomu přičtu skutečné poruchy simulátorku a pár simulovaných poruch tak bylo v podstatě hrdinstvím doletět z Vodochod na Ruzyň a úspěšně přistát. Takže dílem náhody a dílem úmyslu se stalo poletování opravdu zábavným a napínavým. To a ještě ta skutečnost, že přes půl roční absenci na simulátorech jsem byl schopen "SimPštrosa" celkem jakeštakeš zvládat - tak to byl ve výsledku dobrý den. Během dne jsem si složil také rám přístrojového panelu od Bulíčka. Znechutila mě ledabylá práce, kterou jsem na něm doteď odváděl a skutečnost, že desítky tisíc potřebných jako prvotní investice do opětovného skládání Bulíčka prostě nemám. Pak jsem se zamyslel nad tím, co mám polorozdělaných věcí a těsně před tím, než se mi z toho udělalo špatně, tak jsem nad tím prostě mávnul rukou. A šel se podívat co za rošťárnu zase vymyslel kočičí gang ve vedlejší místnosti. Po nějaké době šramocení se tam totiž rozhostilo úplné a opatrné kočičí tiho :-) Šabíšííí, jestli jsi zase vyhrabala celý květináč s mojí milovanou kytičkou tak budeš kočkou smrti !!! ;-)

20.9.2004 - a už jsem zase tady . . .

. . . a budu Vás otravovat svými nudnými zážitky. Začal bych tím, že se opět potvrdila jedna stará zkušenost. A to, že když má člověk dobré kamarády, tak nepotřebuje nepřátele. Byla mě navštívit bývalá slečna s tím svým. Říkala že jdou ze ZOO a mají pro mě dárek. Nevím jak je tomu u vás, ale mě se vždy při slovu dárek zježí kůže za krkem. A často oprávněně. Dostal jsem bílou myš ( ještě že ne slona ) s tím, že venku je zima a ona by chudinka určitě zmrzla. Kocouři mají konečně nějakou tu svojí televizi (i když zatím jenom jeden kanál ;-) a já starý dobrák myš Anežku. Nejdřív se do bytu nastěhoval gRRRTYY, potom postupně do stanu-spacáku-bytu šABINA a včera aNEŽKA. Po dvou kočkách jsem na další kočky vyhlásil moratorium, bohužel jsem ho zapomněl rozšířit i na bílé myši. Když jsem upozorňoval Míšu že máme další zvíře jenom na mě nehnutě pohlédla skelným zrakem a upíjejíc po troškách vlažný čaj pravila, že je to v pořádku. Neboť ona má také nové zvíře, je to opice a od včerejšího večera ji sedí na rameni. Takže to je vlastně v normálu a nějaká bílá myš jí po její opici rozhodně nerozhází, i když že na druhou stranu doufá, že se alespoň té opice časem zbaví :-) Jinak jsem konečně byl celý týden na Šumavě a omítal hvězdárnu. Což je práce, která mě děsně nebaví. Coby Vasil jsem se snažil a omítka bylo jako vždy všude možně jenom ne na zdi. Tak mě to nakonec znechutilo natolik, že jsem na poslední dva dny vyhlásil sám sobě stávku a alespoň po létech složil dohromady dalekohled. Den před odjezdem jsem měl strašnou chuť zavolat do práce, že prostě nepřijedu a moje služby si může rozebrat kdo chce. Nakonec jsem si vzpomněl na nebohou Míšu, která už týden krmí moje dva kocoury a s těžkým srdíčkem se odhodlal k návratu do tý pitomý-blbý-pitomý Prahy. Jo jak mě se stýskalo po tom až mě zase někdo bude stát v přeplněné tramvaji na noze - to se snad ani nedá popsat :-(

14.8.2004 - co se stalo . . .

. . . a co se nestalo v myším domečku ;-) Přepočítejme kočky - jedna, dva - počet nezměněn. Je to dobře, anebo špatně ? Vodníčkovi přibyl bort. Další budování pozastaveno, neb je naděje že budou nové fotky. Vždy když si po několikáté popřepínám televizní programy a zjistím že z každého kanálu prská jiný bavič, padne na mne splín a začnu prskat také. A tak si jdu pro jistotu přerovnat modýlky ve vitrínce. Nevím sice, jestli je více úchylné sledovat televizní program, nebo si přerovnávat letadélka, nicméně druhá činnost mě většinou alespoň více či méně uklidní :-) Narychlo spatlaný Intruder 1:48. Provedením a počtem detailů odpovídá spíše měřítku 1:144, ale nešť. Héééézkýýýý . . . a mě se líbí ! A vo to tu de. A teď pozor ! Když jsem znovu začal s modýlky tak jsem se zapřísáhl, že nic jiného než čtvrtky mi nesmí do domu. Pak jsem si ale asi popadesáté vydělil 320 metrů čtyřiceti osmi . . . . . . a přeměřil rozměry pokoje a né a né mi to vycházet. Tak jsem na zkoušku postavil dvaasedmdesátinu . . . . . . a s překvapením zjistil že výsledek je pomalu lepší než u mnou postavené osmačtyřicetiny - sakra a Brodile fuj ! Tím ovšem netvrdím že si chci postavit letadlovou loď. To né. Jen jako v tom vtipu o lišce u medvědí nory. Jen si tak tady sedím a plácám, a plácám, a plácám . . . Jo a kdyby vám někdo řekl, že jsem si koupil pár kolejí od "há nulky" tak mu raději nevěřte, to je určitě jenom pomluva ;-) A tak v součtu činností jsem na bulíčka ani IFRdémona vůbec nešáhl, i když se mi stýská. Jak prý řekl batman : "Tolik věcí ještě zbývá udělat a času je tak málo!" Jo, jo, pravdu měl kluk jeden ušatá. Jak zase pravil filmový Faun paní Chytilové, i když v trochu jiné souvislosti : "Když vono se to všechno stihnout nedá !" Tu jinou souvislost nebudu pro jistotu rozebírat, protože jinak bych musel začít vohryzávat dřevěné futro od okna :-( Kočkám to ale neva. Získávají nové a nové super prolézačky a bezvadná váledla. Jen si tak vzpomínám jak se po mě divně koukl ten sklenář u kterého jsem si dotyčná akvária objednával : "Prosím pěkně udělejte mi pět akvárií ve kterých nebudou rybičky, nýbrž letadla. Prosím pěkně stěny proto mohou být slabší, ale raději né o moc, protože po nich budou běhat kočky." A bylo vymalováno. Grrtymu je to ovšem šumafuk . . . . . . a hopsá si vesele dál. Snad kdyby to viděl dotyčný sklenář, tak by možná revidoval svůj názor o tom, že Bohnice maj zase vycházku. No, anebo také ne a měl bych to u něj zpečetěné na věky věků :-) Co na závěr? Třeba to, že jsem dlouho neviděl a neslyšel méďu Pů. S Frantou se domníváme, že si někde vyhrabuje noru pro medvíďata, ačkoliv jaro už dávno pominulo. Jak jsem konec konců sledoval na mé poslední návštěvě kina na medvědích bratrech - medvědi jsou vůbec ňáký divní kožiši. Mé'do ! Nech na chvíli noru norou a pojď zase jednou na pivo !

18.7.2004 - takže zase něco málo fotek . . .

Strávil jsem jeden krásný plodný a úplně celičký den nad vodníkem . . . Ani gorila neudělá sice stejnou chybu třikrát, ale co nedokáže ona . . . Nešť. Nikdo není dokonalý. Chudák vodník čím dál méně připomíná svoji skutečnou předlohu. Ale co, hlavně, že mě to baví :-)

28.6.2004 -pár fotek . . .