Moje domovská stránka : www.kuknamys.cz -     Letecký simulátor L-159A Alca     Sbírka modelů 1:48     Astronomický dalekohled     Fotografie domácích mazlíčků     A další nesmysly :-)    

Zde najdete pracovní stránku určenou pro vývoj astronomického dalekohledu, slouží mě a kamarádovi pro konzultace jeho dalšího vývoje

TECHNICKÉ PARAMETRY :

H M O T N O S T

Dalekohled refraktor 80 / 667 . . . . . . . . . . . . 2,85 kg

Duralová stolice pro uložení dalekohledů . . . . 2,60 kg

Dovážení pro zkoušky na konci delta osy . . . . < 3 kg

SERVOPOHON REKTASCENZE

U servopohonu Alfa jsou použity tyto převody : 1:180, 1:20, převodový poměr 180 x 20 = 3 600

Otočení o 100° trvá v současné modifikaci cca. 20 minut

Jeden krok motoru je ve výsledku 0,45°/ 3600 = 0° 0´ 0,45´´

SERVOPOHON DEKLINACE

U servopohonu Delta jsou použity tyto převody : 1:180, 1:24, převodový poměr 180 x 24 = 4 320

Otočení o 360° trvá v současné modifikaci cca. 87 minut

Jeden krok motoru je ve výsledku 0,45°/ 4320 = 0° 0´ 0,375´´

Nové ! Začal jsem psát programy. Není to úplně ono, motory při zadání dat vypadávají z kmitočtu a motor rektascenze pořád zlobí a asi to konektor nebude ? Nicméně to v principu funguje a minimálně to bude pro začátek použitelné.

Elektronika přidaná na bok sloupku, dalekohled přišroubován k podstavci. Motor na rektascenzi vypadává čím dál víc, nejsem si zcela jistý zda je to konektor - uvidíme. Dalekohled má oživený první vlastní počítač, který přímo ovládá krokování motorů.

Takže střecha jezdí, je potřeba dokoupit a dodat ložiska. Bude tam muset být jejich dvounásobný počet oproti původním předpokladům, celá konstrukce je schopná se prohnout i na délce 30 cm. Do dveří zbývá dovařit dva jekly a konstrukce která bude pokryta plechy je natřená. Tudíž můžeme přistoupit k další fázi - oplechování konstrukce střechy a hvězdárny.

Pohony dalekohledu běhají. Na deklinaci je blbě seřízený hlavní šnek proti hlavnímu ozubenému kolu - to se bude muset doseřídit. Komaxit kromě lokálních poškození v pořádku, serva jsou na tom pochopitelně hůř. Nejsem si jistý, zda to má cenu rozhodit a renovovat. Nevím zda mě k tomu vede lenost, další půlroční zdržení či obava, zda to po složení bude opět fungovat. Co si velice matně pamatuji tak rozborka, sborka a snové seřízení není až tak jednoduchá.

140607.PAS - řídící program z roku 2008

Tohle jsme už probrali, takže je to zde jen odložené pro další práce.

A další obrázky, které by se mohly ještě časem hodit.

VAP Gaia Stargate - VAP2 je pradávný název naší dvoučlenné skupiny a také dalekohledu, který vznikl v časných 80. létech minulého století. Za VAP správně má být dvojka, neboť to znamená Vývoj a Výzkum Amatérských Astronomickýh Pozorovacích Prostředků. No a nový název našeho projektu VAP Gaia Stargate se zrodil ve chvíli kdy jsem potřeboval cosi dopsat na horní lištu programu. Nad ránem jsem nemohl usnout a přemýšlel o jméně. A protože jsem zrovna psal řídící program na dalekohled alá Startrek a hluboko v hlavě jsem měl zasunutou Nadaci, tak vzniklo tohle jméno. Protože teprve před svojí padesátkou jsem si najednou uvědomil, že jednu sakra velkou a reálnou hvězdnou bránu do celého vesmíru nepočítaje všechny sci-fi povídky a filmy na Zemi přeci jenom máme. Je to noční obloha plná hvězd, ke které čím dál tím méně zvedáme v noci svojí hlavu k pomalu pro naši civilizaci již téměř neviditelným hvezdám. Hvězdné ovce, které nás od soumraku do úsvitu po staletí doprovázely naším lidským životem by se dnes zcela jistě, kdyby to bylo možné, cítily značně opuštěné a bezradné. Místo nich se však tak cítíme my lidé, tady dole na Zemi. Protože čím jsme starší tak tím méně rozumíme světu okolo nás a tím úpěnlivěji hledáme alespoň malé zdůvodnění naší ve skutečnosti zcela bezvýznamné existence. A patrně proto existuje i naše drobná hračka - VAP GAia Stargate.

V roce 1983 zkoušíme s kamarádem poprvé upravit darovaný dalekohled a umístit ho na slušnou paralaktickou montáž. Náš výrobek jako by však přímo vypadl z pera pana Julesa Verna a ne ze slušné strojírenské dílkny :-) O rok později začíná vznikat náš první pokus o zhotovení malé hvězdárny. Kolečko v popředí se jmenuje Pelikán a tahalo se na řetěze za motorkou a dopravovalo materiál na stavbu. Zvláštní poděkování patří mému tatínkovi, který nás v podobných lumpárnách podporoval. Legendou se stal nakonec nikdy neposlaný telegram : Stodolu nebourat STOP Lípu nekácet STOP Prijedu ihned STOP A náš první pokus o kopuli. Našité plátno natřené epoxydehtem. Nevím zda v té době již existovali Pat a Mat, ale tímhle počinem jsme se definitivně zařadily do jejich fanklubu. Dvojice pelikánů pózující před svým veledílem. Je právě přelom roku 1985 / 86. Zato montáž sídlíci v této podivnokopuli je jiného kalibru. Výsledkem SOČ a práce učňovských dílen Aera Vodochody je paralaktická montáž vysoké technické úrovně. O půl roku později potkává kopuli její předem nevyhnutelný osud. Rozpadá a cáry plátna se rozlétají po kraji. V únoru roku 1989 po mém návratu z vojny se fotíme u staré rozpadlé kopule a spřádáme budoucí plány. Uděláme novou plechovou kopuli a ta deset dlouhých let stojí v podstatě bez využití opuštěná na svém místě. A až v dubnu roku 2000 je převážena původní kopule na pozemek u chalupy k použití v nové hvězdárně. Najednou se zde na jednom místě náhodně a přízračně setkávají tři generace. Ta co odchází, ta co je v plné síle a ta co se k životu teprve nadechuje. A na podzim roku 2000 je kopule usazená na nové hvězdárně. Zády na fotografii opět můj tatínek. Jen těch 15 let od prvních fotografií už nejde vzít zpátky. To neumí nikdo na tomhle světě. A tak hlavy vzhůru, budoucnost je zcela jistě růžová ! Ale není. Dalších deset let nová hvězdárna a dalekohled v podstatě jenom chátrají a zapadají prachem. Ještě v roce 2008 sporadicky probíhají vývojové práce. Ale ty se potom úplně zastavují.