Malá fotoreportáž o tom, kterak měla stavba našeho dalekohledu mírné zpoždění.

Ne moc velké, kdepak . . .

. . . zhruba tak srovnatelné s délkou celé třicetileté války :-)


Někdy v roce 1983

Když tento dalekohled coby nejmodernější výrobek naší právě s kamarádem založené společnosti pro výrobu dalekohledů uviděl tatínek tak vyhrkl :

"Skvělý ! Století páry právě začíná ! Hnulo se první kolo a na koleje vyjel první vlak. Ať žije Jules Verne !!!"

Nebo tak nějak to tehdy řekl. A měl pravdu. Bylo nám právě 17 let a celý velký svět nám ležel u nohou . . .


V průběhu roku 1984

Vynálezy naše a vynálezy tatínkovi se skvěle doplňovaly. Toto je koloběžko-točo-hadro-kopule zcela srovnatelná s dalším legendárním vynálezem - hadraplánem :-)

Byli jsme na ní tehdy samozřejmě jak se patří hrdí. Kdo ví, podle koho vlastně vznikla dvojice kutilů Pata a Mata. A jestli nám její autoři náhodou nekoukali tehdy přes rameno.


Zima roku 1985 / 1986

Ještě že nikdy nevíme co přijde. Ještě že nikdy netušíme co bude dál. Křtíme dalekohled právě jeho prvním světlem a budoucnost je zcela bez poskvrnky a jiskřivě zářivá.

Prostě to může být jen lepší a lepší. A nijak jinak !


Únor roku 1989

Jenže svět pádí, plány blednou s realitou nových dní a kde že jsou naše klukovské sny !

Jen občas a někdy si vzpomeneme. Jen občas a někdy ještě plánujeme . . .


Rok 2001

Tak ještě jednou. Ještě jeden pokus o novou hvězdárnu. Teď to konečně musí vyjít !

Teď už je všechno správně, přesně tak jak má být. Teď už to určitě vyjde. Nebo snad ne ?


Rok 2017

Ach jo. Tak zase další pokus. Proč tolikrát ? A proč to zatím nikdy nevyšlo ?

To asi proto, že není důležité jak náš vynález bude úžasný a jak bude veliký. Není důležité jestli bude náš dalekohled dokonalý a jaké bude mít parametry. Důležité je totiž úplně něco jiného. Co jsme tušili jako malý kluci. A jako dospělý jsme na to úplně zapomněli. Zcela to přehlédli a zcela to ignorovali.

Důležité je, jak je vše zapsáno v našich srdcích. A jak my se zapíšeme do paměti kraje během našeho krátkého putování jeho prostorem a časem.

Důležitá je pokora uvnitř nás samých. Teď už to snad tušíme.

A tak snad jen právě proto máme šanci konečně uspět. Když už matně začínáme tušit - které věci jsou v našem životě doopravdy důležité.

Je nám právě 50 let.

A svět se najednou nahrbil a lehce se nechal pohladit po svém hřbetu. Když budeme opatrní a pokorní, třeba si nám opět po mnoha desítkách dlouhých let lehne k našim nohám. A bude zase náš . . .