Na stránce : http://www.airbase.cz/vojenske-stihaci-letouny/mikojan-gurjevic-mig-21-fishbed/ jsem našel pár velmi zajímavých poznatků bývalého českého pilota MF-ky :
- Velká rychlost klonění: Ta byla dokonce předpisem omezena na 90° za vteřinu, aby nedošlo k setrvačnému otáčení
- Výkrut: Dal se udělat za méně než 4s
- Výhled z kokpitu: Ten byl opravdu špatný, asi jako z rakve.
- Při přistání: Po minutí „bližné“ (maják ve vzdálenosti 1-1,5 km od prahu dráhy) práh dráhy zmizel pod čumákem. Tzn., že v té chvíli musel pilot být správně na ose i na sestupovém úhlu při správné rychlosti. Přenesl pohled doleva dopředu a po minutí prahu stáhl POM pod zarážku SPS. Naštěstí při té rychlosti (nad 300 km/h) to bylo jen pár sekund.
- Systém SPS: Při přistávání byly vztlakové klapky vyklopené do takového úhlu, že by se za normálních okolností proud vzduchu odtrhl. Ale od motoru, z prostoru za kompresorem, byl odebírán vzduch a přiváděn na vrchní stranu klapek. Díky tomu drželo letoun při přistání cca 900 kg vztlaku navíc, ovšem za cenu vyšších otáček motoru. Aby to při takovém odběru „nezdechlo“, tak byla na POM zarážka SPS. Kdyby pilot stáhl POM pod tuto zarážku během přistání, s vysunutými klapkami a zapnutým systémem SPS, SPS by se vypnul a v tu ránu by ta skoro tuna vztlaku pustila….
Zdroj : http://ruslet.webnode.cz/technika/ruska-technika/letecka-technika/a-i-mikojan-a-m-i-gurjevic/mig-21pfm-fishbed-f-/
Mikojan-Gurjevič MiG-21PFM (Je-7M/Je-7SPS) (‘Fishbed F’)
- instalace radiolokátoru typu RP-21M (nebo RP-21MA, v případě letounů z pozdějších výrobních sérií) uvnitř nového regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu na místo radiolokátoru typu RP-21 (CD-30TP)
- instalace střeleckého optického zaměřovače typu ASP-PF-21 uvnitř pilotní kabiny na místo jednoduchého kolimátoru typu PKI-1 – to si vyžádalo se zcela vzdát (z prostorových důvodů) 62 mm čelního neprůstřelného skla nacházejícího se přímo před čelním štítkem průzračného překrytu pilotní kabiny
Radar: střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu RP-21M (‘Spin Scan’) se zorným polem ±30° v horizontální rovině a ± 6° ve vertikální rovině, instalovaný uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu. Za pomoci tohoto typu radiolokátoru lze vyhledávat a sledovat vzdušné cíle pohybující se v minimální výšce 1 000 m. Vzdušné cíle, které se pohybují na pozadí země, ale není schopen rozpoznat. Zatímco cíl typu bombardovací letoun radar typu RP-21M dokáže odhalit na vzdálenost 20 km, stíhací letoun je schopen detekovat na vzdálenost 10 km. Při letu ve výšce menší než 2 000 m ale jeho detekční dosah nepřesahuje 5 km. Příslušné zaměřovací dosahy pro oba zmíněné typy vzdušných cílů přitom činí 15 a 10 km. Radar typu RP-21M spolupracuje s naváděcím systémem střely typu RS-2US (AA-1 Alkali) a Ch-66 (AS-7 Kerry).
- obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M Chrom (Odd Rods) (dvě sestavy tří nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén umístěné po jedné na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a na vrcholu SOP)
Výzbroj: dvě PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-3S (AA-2 Atoll), dvě PLŘS krátkého dosahu s povelovým navedením typu RS-2US (AA-1 Alkali), dvě protizemní ŘS s navedením po paprsku RL typu Ch-66 (AS-7 Kerry), dva raketové bloky typu UB-16-57UM (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm), dvě 240 mm protizemní neřízené rakety typu S-24, dvě 100 kg neřízené pumy typu FAB-100, dvě 250 kg neřízené pumy typu FAB-250, dvě 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 nebo dvě zápalné nádrže typu ZB-360, přepravované na dvou pylonech nacházejících se pod křídlem (na centrální trupový závěsník se umisťuje výhradně 490 l PTB typu PTB-490 – po jeho demontáži lze pod střední část trupu tohoto modelu umístit odnímatelný konformní kontejner typu GP-9 s jedním dvouhlavňovým 23 mm kanónem typu GŠ-23 se zásobou 200 nábojů)
Ivan Jurčaga je autorem letounu Mig-21MF pro FSX. Součástí instalačního balíku je i dokumentace k letounu :
